Po určité odmlce navazuji na sérii svých příspěvků z loňského roku dalšími monotypickými rody, což jsou, jak známo, rody, které obsahují pouze jeden druh.
Rod Duvaliandra
Byl vytvořen M. G. Gilbertem v. r. 1980, jméno odkazuje na podobnost s rostlinami rodu Duvalia.
Jediný druh Duvaliandra dioscoridis popsal John Lavranos jako Caralluma dioscoridis v r. 1971.
Vyskytuje se velmi vzácně v centrálním pohoří ostrova Sokotra patřícího Jemenu v puklinách žulových ploten ve výšce okolo 1000 m.
Duvaliandra je trsovitým sukulentem s čtyřžebernými, sem tam větvenými, světle zelenými až nahnědlými stonky o průměru okolo 1,5 cm a délce do 10 cm. Poměrně velké květy bledě masité barvy o průměru 4-5 cm vykvétají jednotlivě, většinou ze spodní části stonků a jsou hustě pokryty výraznými trichomy.
Pěstování je opravdu snadné, při dodržování obecných postupů pro pěstování sukulentů nečiní žádné obtíže. Zimování by mělo být teplejší s teplotami raději alespoň nad 15 stupňů a rostlinky by neměly být vystaveny úpalu.
Vegetativní rozmnožování zakořeňováním jednotlivých stonků či částí trsů je také poměrně snadné.
Duvaliandra dioscoridis je sice docela málo dostupná, ale pokud se vám ji podaří sehnat, budete mít v kolekci velmi zajímavou stapélii, která při troše péče bude pravidelně kvést a ve sbírce se stane doslova trvalkou.
Rod Socotrella
Ustanovil ho až v roce 2002 Peter Bruyns popisem druhu Socotrella dolichocnema, který sám objevil dva roky před tím. Rodové jméno je odvozeno z místa výskytu na Sokotře.
Tato poměrně krátce známá miniaturka je stejně jako Duvaliandra endemitem jemenského ostrova Sokotra, kde roste v jeho západní části na vápenci, většinou schovaná v různých štěrbinách nebo i pod keři.
Jde skutečně o drobnou, trsovitě rostoucí rostlinku s výraznými květy vonícími po vanilce, bez kterých se v přírodě prakticky nedá najít.
Jednotlivé, sytě zelené stonky o průměru okolo 0,5 cm jsou poléhavé a dlouhé cca 10 cm. Jejich povrch tvoří čtyři řady obdélníkových, nevýrazných hrbolků. Na dlouhých stopkách v jejich horní části se v sériích objevují sytě žluté, dvoucentimetrové květy trubkovitého tvaru, které uprostřed zdobí kruh tvořený červenooranžovými čárkami.
Na základě vlastní zkušenosti musím konstatovat, že jde o poměrně choulostivý druh, velmi náchylný k hnilobám, takže není úplně vhodný pro začátečníky. S vodou je tedy třeba docela šetřit a také je nezbytné rostliny pravidelně kontrolovat, aby se případná hniloba odhalila včas a rostlina se ještě dala zachránit. Stanoviště by mělo být určitě v polostínu a zimování opět teplejší,čili okolo dvaceti stupňů a raději ne pod 15.
Pokud se vám podaří tento druh sehnat, važte si ho! Je to opravdová rarita, která se ochotně a poměrně často chlubí svými velice atraktivními květy!
Obr 1: Duvaliandra dioscoridis vykvétá jednotlivě většinou ze spodní části stonků.
Obr 2: Občas se květy vytvoří i u vrcholu.
Obr 3: Duvaliandra dioscoridis má velké květy bohatě porostlé trichomy.
Obr 4: Socotrella dolichocnema vykvétá hromadně z vrchní části stonků.
Obr 5: Socotrella dolichocnema má velmi atraktivní a voňavé! květy.
