Miniaturní etiopská Aloe jacksonii se mi líbila odedávna. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se ji pokusím najít v přírodě. Trochu mě ale odrazoval fakt, že ji od dob jejího popisu nikdo znovu nenašel a dále skutečnost, že roste v nestabilní oblasti Ogadenu.
Obr. 1: Aloe jacksonii - habitat.
Aloe jacksonii je drobnolistá, odnožující rostlina. Kmínek je krátký, zpravidla do 10 cm dlouhý. Listů v růžici bývá 5-7, jsou 10-15 cm dlouhé. Mladé listy jsou polovzpřímené, starší růžice pak široce rozevřené. Svrchní strana listů je mírně konkávní. Pokožka šedozelená, skvrnitá nejednotným množstvím světlých až téměř bílých teček. U některých jedinců jsou skvrnky rozmístěny do pruhů. Nevětvené květenství je do 25 cm vysoké, válcovité, relativně řídké, hrozny bývají 5-7 cm dlouhé, tvoří je asi 10 květů. Květní stopka 5-7 mm dlouhá, květní obal je šarlatově červený.
Obr. 2: Aloe jacksonii - habitat.
Zmiňované drobné aloe byly sbírány roku 1943 britským důstojníkem pro civilní záležitosti a entomologem T.H.E. Jacksonem nedaleko „El Carre“. Jackson objevené rostliny zaslal P.R.O Ballymu, hlavnímu botanikovi z muzea Coryndon v Nairobi, a ten je roku 1951 poslal k identifikaci specialistovi na Aloe-G.W. Reynoldsovi. Aloe jacksonii byla Reynoldsem popsaná v The Journal of South African Botany roku 1955. Od dob popisu taxonu neexistují v literatuře žádné zmínky o opětovném nalezení zmiňovaného druhu v přírodě, a všechny v kultuře dostupné A. jacksonii jsou pravděpodobně potomky z původních Jacksonových sběrů. A. jacksonii se posléze pokoušelo najít několik botanických expedic, kdy některé byly úspěšné při objevení jiných, nových taxonů (M. Dioli-Aloe elkerriana, Euphorbia bertemariae), (Sebsebe-Gnidia elkerensis, Plectranthus spananthus), (I. Friis-Croton elkerensis), ovšem A. jacksonii zůstala neobjevena. Nejblíže byl znovunalezení tohoto etiopského klenotu Maurizio Dioli. Profesí je totiž veterinář, pracovně pobýval delší dobu v Ogadenu a snažil se na základě dostupných informací tuto saxikolní aloi znovu objevit. Jacksonův komentář uvedený u popisu naznačuje, že původně rostliny rostly na strmé straně útesu po ostrém stočení cestičky do skalního rozštěpu. Vzhledem k tomu, že z náhorního plata Bur Caddas (součást horského systému Gerire Hills) sjíždíte do El Kere serpentinami ve skalách, pak každá zatáčka by více či méně tomuto popisu odpovídala. M. Dioli navštívil první významné stočení cesty ležící směrem od El Kere do kopců, a tam nalezl již výše uvedenou A. elkerriana, nikoli však A. jacksonii. (I má pozorování prokázala, že A. jacksonii v blízkosti u El Kere neroste.) Dnes se již nedozvíme, jestli Jackson zaměnil dva druhy aloí u „El Carre“, z nichž větší A. elkerriana tam stále roste, a menší A. jacksonii už na jím deklarované „typové“ lokalitě není. Osobně se ale přikláním k názoru, že se Jackson jako správný sběratel pohyboval po značně rozsáhlé oblasti pohoří, a to nejen pěšky, ale patrně i na koni. Rostliny sebral na dané lokalitě a konkrétní lokalitu sběru umístil k nejbližší, tehdy (před téměř 80ti lety) existující vesnici.
Obr. 3: Aloe jacksonii - habitat.
Zatímco biologové většiny expedic, pořádaných do této oblasti, (pravděpodobně ??) jen zastavili na hlavní příjezdové cestě z Monte Ellot do El Kere a hodinku či dvě zkoumali okolí auta, já se při týdenním pobytu nechal vždy se svítáním odvézt to hor, celý den jsem procházel jednotlivá plata i kopce Gerire Hills a navečer mě na stejném místě řidič opět vyzvedl. Celá oblast je nesmírně bohatá na plazy, hmyz i rostliny. Z nesukulentních zástupců flory bych uvedl Commiphora serrulata, Boswellia neglecta, Euclea racemosa subsp. schimperi, Croton elkerensis, Plectranthus spananthus, a z typických sukulentů třeba Kleinia isabellae, Euphorbia bertemariae, Euphorbia glochidiata, Euphorbia dauana či A. parvidens a A. elkerriana.
Obr. 4: Aloe jacksonii - habitat.
Stanoviště A. jacksonii se mi povedlo objevit na základě znalosti podloží, nadmořské výšky a staré mapy ukazující i zaniklé cesty a osídlení v Ogadenu. Dále bych podotkl, že cesty před osmdesáti lety vedly jinudy, než je máme rozmístěny dnes. Ekotop výskytu A. jacksonii v Bur Caddas je poměrně malý, zaujímá plochu asi 100x20 metrů a je relativně dost vzdálen od příjezdové komunikace. Hustota rostlin na lokalitě je poměrně vysoká, rostliny na lokalitě dostatečně kvetou i plodí a jsou téměř uniformní.
Obr. 5: Aloe jacksonii - habitat.
Co dodat? Splnil se mi další, cestovatelsko-botanický sen. Po návratu jsem fotografie rostlin z přírody rozeslal kolegům i známým specialistům na rod Aloe. Zpravidla jsem obdržel odpovědi jako „good job“, „great success“, „big congrats“ a podobně. To potěší.... Ovšem nejvíce mě pobavila odpověď jednoho profesionálního univerzitního botanika a zároveň autora několika popisů rostlin, jež mi mejlem odpověděl něco ve smyslu: “My jsme do oblasti podnikli opakovaně profesionální expedice a A. jacksonii jsme nenašli. Tudíž není možné, aby ji našel nějaký obyčejný amatér. A tedy fotografie, jež jste mi poslal, buď nezobrazují A. jacksonii anebo se jedná o podvrh.“ A k tomu opravdu není co dodat :-)
Obr. 6: Aloe jacksonii – detail květu.
Obr. 7: Aloe jacksonii - květenství.
