V roce 1977 (je to více než 40 let!), jsme s Rudou Šubíkem cestovali po Mexiku ve vypůjčené kamionetě A. B.Laua, co měla tříčtvrtěmetrová kola a projela skoro všude. Jedna z cest vedla po východní straně Sierra Madre Oriental,
což je nejrychlejší cesta federal 85 z Fortin de Las Flores směrem na sever, po rovinatých, příbřežních pláních Tamaulipas. U Llera tehdy kvetly stovky Astrophytum asterias, Hamatocactus megarrhizus, Echinocereus pectinatus, Thelocactus schwarzii a šlapali jsme po tisících Ariocarpus trigonus. V Cd. Victoria jsme odbočili do vnitrozemí po silnici 101 na Jaumave a Tula. Nějaké kilometry (o GPS a podrobných mapách se nám tehdy ani nezdálo), za Cd. Victoria jsme měli zaznamenánu odbočku na západ podél malé říčky Rio Guayalejo na Minas Asbestos, kde pár týdnů předtím Alfred znovu objevil Mammillaria carmenae. Je to úžasné údolí, cesta necesta vedla korytem potoka a přes velké balvany,terénní kamioneta se výborně uplatnila. Úzké údolí se strmými stěnami bylo tehdy neosídlené, docela pusté bez lidí, zarostlé platany a duby, s cvrkotem cikád, poletujícími stovkami motýlů, a hlavně čistou vodou Rio Guayalejo, která se dala pít. Asi 5-6 km daleko jsme zkušebně po pravé straně vyšplhali na tvrdé granitové stěny a útesy.
Obr. 1 Fantastická a pro nás až exotická vegetace na jednom z hřebenů Sierra Madre Oriental. Kaňon říčky Rio Guayalejo je od tohoto místa vzdálen vzdušnou čarou 8 km za několika horskými hřebeny, z nichž první dva jsou v horní části snímku viditelné.
Všude na travnatých osypech stěn údolí rostly Ferocactus victoriensis, zelené, talířovité, až 25 cm široké mamilárie, s velkými,červenými květy se světlým středem, (později popsané jako Mam. rubrograndis) a první, nádherně otrněné, tehdy zcela nové M. laui. Tady na okraji údolí roste její var. subducta. Ta pak pokračuje ve výskytu dál na západ a klinálně přechází ve varietu laui, a ještě dále a výše v horách u starých zapomenutých Minas Asbestos přechází plynule do var dasyacantha.
Obr. 2 Mammillaria rubrograndis se vyskytuje rovněž na lokalitě u Siberia
Obr. 3 Pro ty, kdo by se chtěli dozvědět něco více o nedávném cestování kaňonem del Novillo k Rancho La Reja za Mammillaria carmenae a různými varietami Mammillaria laui včetně znovuobjevení vzácné M. laui ssp. dasyacantha, lze doporučit články Dr. Leccinia J. Garcii-Moralese v časopise Xerophilia:
https://xerophilia.ro/wp-content/uploads/2013/06/Xerophilia-nr.5-red.pdf
https://xerophilia.ro/wp-content/uploads/2017/01/xerophilia-2016.12-19.pdf
Až na samých hřebenech jsme podle Alfredových informací našli i malý Echinofossulocactus s nápadnými fialovými květy. Rostl již nedaleko vstupu do údolí, vždy na holých skalnatých granitových hřebenech. Pozorovali jsme jej při několika zastávkách, kdy jsme šplhali na osluněné svahy. Dá se říct, že čím jsme postupovali víc na západ, tím byly rostliny větší, ale populace postupně řídla, až před ruinami Minas skončila. Areál rozšíření odhaduji pouze na ca 10-15 km. Byli jsme tam ve správný čas, po prvních jarních deštích všechno kvetlo, milióny akácií, salvií, tabáků aj křovin vonělo. Údolí je (bylo) opravdovým rájem cestovatelů, nejen kaktusářů, ale všech milovníků přírody, přespali jsme tam krásnou noc pod širákem. Přitom leží nedaleko velkého města a je dosažitelné během hodiny. Jistě bylo a je tak ohroženo invazí turistů v čase minulém i budoucím, neznám současnou situaci.
Obr. 4 Skupinka Echinofossulocactus ‘laui’ n. n.
Obr. 5 Podobné zabarvení epidermis je možné pozorovat u E. laui n. n. L 1377 také ve sbírkách
Dovezli jsme rostlinky i semena sem k nám, pár jich dostal Honza Pechánek v Brně, ale všichni jsme jej považovali za jeden z mnoha plastických taxonů problematického rodu, do kterého zasahovat pokusem o klasifikaci se zdálo být opovážlivostí. Nicméně podle přání Alfreda jsme jej provizorně nazývali E. laui. Dovezené originály přežívaly v mojí sbírce až někdy do roku 2005. Kvetly pravidelně, nějaká semena jsem rozdal, ale zájem o ně nebyl. Tuším, že si je nakonec odvezl Petr Lindner. Dnes, s odstupem času, po 40ti letech, se domnívám, že by si taxon od Minas Asbestos (L 1377) zasloužil klasifikaci. Naleziště, které znám, je dosti omezené na jedinou horskou údolní soustavu, je izolované od jiných nalezišť echinofosulokaktusů a rostliny lze na základě jejich morfologie poměrně snadno identifikovat. Je vhodné je podrobněji studovat a porovnat jejich morfologii s jinými druhy stejně jako možný výskyt v dalších paralelních i bočních údolích až na hranice Nuevo León, kde u Siberia roste Mam. laui var. siberiensis. Roste totiž s Mam. laui s. l. na mnoha stanovištích sympatricky.
Text Jan Říha, obrázky s komentářem Jaroslav Záhora
