Nomenklatura

Pro Internetové noviny upravil Z. Podešva podle publikace:

BOTANICKÝ SLOVNÍK PRO PĚSTITELE KAKTUSŮ

ZO ČZS, Klub kaktusářů Chrudim v edici „Chrudimský kaktusář“ ve Státním zemědělském nakladatelství v PrazeAutor: Jindřich Pěnčík a kolektiv
Lektor: Jiří Zázvorka, Botanický ústav ČSAV, Průhonice u Prahy
Redakční rada: Jan Axman, Jaromír Baborák, PhMr. Radim Havlíček, Pavel Pavlíček, Jindřich Pěnčík, Dr. Jan Říha, Ing. Milan Smutný© ZO ČZS - Klub kaktusářů Chrudim, 1984.

Nomenklatura rostlin (soubor norem pro pojmenování taxonů) před Linéem neexistovala. Byla tvořena jména rostlin jednoslovná nebo víceslovná. Teprve švédský lékař, cestovatel, přírodovědec a filozof Carolus Linnaeus – Carl Linné  (1707-1778) dal základ reformě botanické nomenklatury svou knihou z r. 1737 „Critica botanica, in quae nomina plantarum generica, specifica et variantia examini subjiciuntur…“ („Botanická kritika, v níž se jména rostlin rodová, druhová a variet zkoušce podrobují…“). V díle „Philosophia botanica“ (1751) se již Linné zmiňuje o jménech dvouslovných – binomech. V roce 1753 vychází 1. vydání nejvýznamnějšího Linnéova díla „Species plantarum“. Jména rostlin vytvořená po 1. květnu 1753 jsou považována za platná a všechna jména rostlin uveřejněná předtím jsou neplatná a označována jako předlinnéovská.

Binom je jméno složené ze jména rodového (např. Cereus, Notocactus) a z druhového epiteta (např. giganteus, alba). Tak vzniká binární jméno – binární kombinace, tj. dvouslovné  pojmenování taxonu. Binomická nomenklatura je způsob pojmenování rostlin binomy. Je-li druhové epiteton tvořeno dvěma nebo více slovy (např. caput-medusae, stella-de-tacubaya), musí být slova spojena spojovacími čárkami, divisem (-) a jsou tak považována za jedno slovo.

Rodová jména (píší se zásadně s velkým začátečním písmenem) mohou být tvořena z jakéhokoliv pramene a mohou být i složena libovolným způsobem. Jména rodů mohou být starověká (pocházející někdy až z doby starého Řecka a Říma) a novověká; např. původu řeckého a římského (Kedrostis, Opuntia, Euphorbia), čínského (např. Kalanchoë), arabského (např. Aloë), západoindického (např. Yucca).

Rodová jména jsou tvořena:  

1. a) z řeckých slov (Monanthes, Cylindrophyllum)
   b) z latinských slov (Crassula)
   c) kombinovaná: řecko-latinská (Gymnocereus) 
2. podle zeměpisných názvů: Navajoa, Utahia
3. podle jmen osob: a) Frailea, Carnegiea, Obregonia
   b) složená: Haageocereus, Bergerocactus
4. anagramy (přesmyčkami): Mila (Lima), Denmoza (Mendoza), Lobivia (Bolivia), Tacinga (catinga)
5. podle vlastnosti, podobnosti, povahy rostliny: Lithops, Aeonium, Cereus
6. podle domorodých názvů: Nopalea
7. podle charakteristických znaků rostlin: Chamaecereus, Gymnocalycium, Ancistrocactus

Jména mezirodových hybridů (kříženců) jsou zpravidla tvořena ze dvou nebo několika jmen rodů (jsou označena před jménem x): např. x Sedeveria (Sedum x Echeveria) x Gasterhaworthia (Gasteria x Haworthia)

Druhová jména (epiteta) se píši zásadně s malým začátečním písmenem. Mohou mít libovolný původ a mohou být i libovolně utvořena. Nově tvořená epiteta se nemají skládat ze dvou a více slov spojených spojovacími čárkami a mají mít latinskou koncovku. Druhová jména jsou odvozena z latiny, řečtiny, někdy z domorodé řeči. Bývají také tvořena podle míst výskytu rostliny a podle osob (hlavně botaniků).

Označují tedy např.:

1. výskyt rostliny: montana, chilensis, cuzcoensis;
2. jména osob: haageana, mihanovichii;
3. vlastnosti a charakteristické znaky rostlin: odorata, mirabilis, senilis, obesa, minusculus, cristata, rubricostatus, macrorhizus, viridiflorus, macrothele, setispinus, grandiflorus, eriocalyx, brachysepalus, leptopetalus, microspermus;
4. podobnost a) s něčím: echinus, scopa,
   b) s jiným rodem: agavoides (Agave),
   c) s jiným druhem: castaneoides (castaneus);
5. roční doby: autumnalis, veris;
6. dobu (trvání) růstu: annuus, biennis, perennis;
7. domorodé názvy: tuna, huascha.

Jména, která nejsou latinského původu, se latinizují a řídí se gramatickými pravidly latinského jazyka.

Koncovky jmen rostlinných rodů:

a)   Rodová jména vytvořená podle jmen osob jsou ženského rodu: 

b)   Ostatní:

Koncovky druhových jmen:
musí odpovídat gramatickým rodům rodových jmen (např. Echinomastus erectocentrus, Lobivia rigidispina, Gymnocalycium baldianum, Echinopsis chacoana).

Tvorba jmen vnitrodruhových taxonů se řídí stejnými pravidly jako jména druhová. Koncovka jména vnitrodruhového taxonu (subspecie, varieta, forma) se řídí také gramatickým rodem jména rodového (např. Gymnocalylium friedrichii f. rubrum, Notocactus scopa var. daenikerianus).

a)   Podle jmen osob:

 b)   Podle místa výskytu rostliny:

  c)  Ostatní:

Složená druhová jména končící -ceps, -ceras, -chlamys, -color, -dasys, -dens, -frons, -pus jsou společná pro všechny tři rody.