Obr. 1: Villa Zaragosa – La Salitrerra, SLP.
Výše uvedenou lokalitu najdete jihovýchodně od města San Luis Potosí ve stejnojmenném státu. Je to celkem prudká stráň porostlá řídkou vegetací. Fosuláči se tu vyskytují od úpatí až po temeno kopce. Do stráně za kakty jsme se pustili ráno po složení stanů na plácku schovaný pod silnicí. První záběry nebyly z důvodu špatného světla nejlepší, ale postupně s přibývajícím slunečním svitem se situace zlepšovala.
Obr. 2: Efc. aff. lamellosus, MAK 339.
Tento Echinofossulocactus patří zřejmě do velmi variabilního taxonu lamellosus. Na stanovišti kvete velkým trychtýřovitým květem a v areolách má 4 středové trny a 4 až 6 tenkých okrajových ve spodní části areoly. Také byly pozorovány i přídavné trny za horním středovým trnem, tak jako u fosuláčů stejného druhu v Metztitlánu v Hidalgu.
0br. 3: Efc. aff. lamellosus, Mak 339.
Na lokalitě bylo pozorováno mnoho trsů, menších či větších, většina rostlin však byla solitérní. Byla moje velká chyba, že jsem neprovedl zjištění, jestli exempláře v trsech byly odnože či semenáče kolem mateřské rostliny.
Obr. 4: Efc. aff. lamellosus, MAK 339.
Asi největší pozorovaný exemplář na lokalitě byl solitérní, perfektně vytrněný a měl skoro 12 cm v průměru.
Obr. 5: Efc. aff. lamellosus, MAK 339.
Mnoho rostlin ještě dokvétalo a sem tam se některý květ začal při vzrůstající teplotě pomalu otvírat. Mohli jsme tak pozorovat velké trychtýřovité květy, typické pro tento taxon.
Obr. 6: Mammillaria uncinata a Ferocactus hystrix.
Doprovodná kaktusová vegetace na této lokalitě nebyla příliš početná, společnost tomuto krásnému fosuláči dělaly Mammillaria uncinata, Coryphantha spec., Ferocactus hystrix a Opuntia spec.
Obr. 7: Malá skála asi 1 km před výše uvedenou lokalitou.
Navečír předcházejícího dne jsme zastavili asi 1 km před nocležištěm u zajímavě vypadající skály. Malá lokalita skýtala útočiště několika desítkám zajímavých fosuláčů, které patřily k taxonu obývající rozlehlou lokalitu o 1 km dále. Avšak trochu se tento Echinofossulocactus přeci jenom lišil.
Obr. 8: Efc. spec. MAK 337.
Exempláře na tomto stanovišti vykazovaly víceméně stejné znaky jako výše uvedený taxon, lišily se jen počtem spodních okrajových trnů. Drtivá většina pozorovaných rostlin měla 6 až 8 okrajových trnů téměř ve všech areolách.
Obr. 9: Efc. spec. MAK 337.
Není to sice zásadní rozdíl, mírné navýšení počtu spodních trnů spadá do variability taxonu, ale většina rostlin se přeci jen mírně odlišovala jemnějším otrněním, tak jako exemplář na obrázku.
