Rincon de San José, San Luis Potosí
K návštěvě tohoto působivého místa nás při cestě z La Salitrera do Pinos donutila neskutečně rychle blížící se noc.
Obr. 1: Krajina a plácek k nocování blízko Rincon de San José.
V přibývajícím šeru při stavbě stanů a sběru paliva na neodmyslitelný oheň ještě nikdo z nás netušil, jaké milé překvapení na nás čeká po probuzení. Už ani nevím, který šťastlivec druhý den při ranním shonu těsně před odjezdem zavolal „jsou tu fosuláči“!
Obr. 2. + 3. Echinofossulocactus dichroacanthus, MAK 347.
Nebylo jich mnoho, po rychlém prozkoumání blízkého okolí jsme zaznamenali asi 10 vskutku parádních exemplářů krásné formy Echinofossulocactus dichroacanthus. Svým vzhledem a hrozivě trčícími středovými trny připomínaly známého a úžasného dichroakanta od EL Vergel, které je ale vzdušnou čarou vzdáleno cca 150 km. Musím se omluvit za zhoršenou kvalitu snímků. Díky nabitému programu byl budíček o trochu dřív než jindy a fotilo se při východu slunce těsně před sedmou hodinou.
Obr. 4. Echinofossulocactus dichroacanthus, MAK 347.
Asi největší jedinec na lokalitě měl v průměru skoro 10 cm. Exempláře na exponovaných místech si chránily temena hustým otrněním a měly krásně ploché korpusy. Téměř celá populace byla v květu, poupata však byla v tuto dobu zavřená. I tak ukazovala na délku květu kolem 2 cm, typickou pro daný taxon.
Obr. 5. + 6. Echinofossulocactus dichroacanthus, MAK 347.
Rostliny vrostlé do keřů nebo přistíněné vykazovaly evidentně kratší a tenčí otrnění. Tak jako u dichroakantů od El Vergel, tak i místní populace vykazuje určitou variabilitu v počtu okrajových trnů. Na obrázku č. 5 má exemplář jen 2 okrajové trny. Jsou však i jedinci jak se dvěma, tak i se čtyřmi okrajovými trny.
Obr. 7. + 8. Echinofossulocactus dichroacanthus MAK 347.
Z ostatní kaktusové flóry dělaly na této pozorované lokalitě fosulákům společnost Opuntia sp. a Cylindropuntia sp.
