2. března
To je ráno. Poprvé po tolika dnech kluci posnídali a hromadně vyběhli na kopec. Mají prý dost práce s C. megarhisa, říkají jí parvula a dalším skvostem na vyšší pozici se můžou těšit na Pyrrhocactus carizalensis.
Pro mě je to jen pyrrháč. Tak jako tady dole pod kopcem hrnec. Je černý od sazí a mám fintu, jak z něj dostat saze. Točit hrncem v písku. A jaký je po několika kruzích fešák. Odškrtnuto. Složit stan, další položka je splněna. Narvat všechno do kufru a uklidit basuru. Nemohu tomu uvěřit, ale kytky v obratlové váze nezvadly. Dala jsem je večer Pavlovi na palubu auta. Zřejmě za to může vzdušná vlhkost, kterou Pavel uvolnil během noci. Kluci, vy se vracíte a nemáte plody pyrrháčů. Vypustila jsem vás s bojovým úkolem a nic. Co jste tam proboha dělali? Zase je to na mně. Jdu na věc. Myslí si, že jen tak machruju, ale už při čištění hrnce jsem tušila, že je tam jeden plod. To, že moji rádcové nic nenašli, za to si můžu sama. Vypustila jsem je bez motivace. Za skálou ho vidím, jak se na mě tetelí. Tak kamaráde, jdu tě oškubat. Kdy mi konečně koupí pinzetu. Nechci se popíchat, ale stejně se popíchám. Klackem dolovat plod je cesta trnitá. Kdybych věděla, jaká slova na mě spustí při návratu, tak bych…co? Ani nevím. Přiběhnu celá šťastná k Martínkovi a z kapsy vytahuju plod. To není pyrrháč, to je kopča. Pavle, řekni něco. Co to je? Pyrrháč. Chceš plod? Martin prská, že ta kytka je pyrrháč, ale plod je z kopči. Ježišimarjá, přece jsem to sebrala z téhle kytky. Hups, plod je prázdný. Semena se vysypala v kapse. Vybírám ven jedno semeno za druhým. Martin stále zpívá tu svou. Je to z kopči. Ježišímarjá, moje kapsa v životě žádný plod neviděla. Tak jo, nakonec uvěřil a milostivě semena nasoukal do svého sáčku. Hele, Petro! Přichází ke mně Pavel s několika papírovými sáčky. Tady máš pytlíky a sbírej klidně pro mě. Díkas.
Martine, kam běžíš? Tomu nebudete věřit. Porovnal můj pyrrháč s fotkou kytky, kterou našel i s plodem. Plod tam nechal, jelikož si myslel, že je to kopča. Byl moc nedůvěřivý. Lumčo, máme dost času, než se vrátí. Sedni si a zavážu ti koleno. Tato služba sice nebyla zahrnuta ve voucheru. V ordinaci bys zacáloval dvě kila, ode mě je to grátis. Martínek se vrací se vztyčeným pytlíkem. Tak jsem cvrnknul do plodu a na temeno pyrrháče se vysypalo dvacet semen. Tak se to má dělat. Chlapi si vždycky všechno zdůvodněj a konec příběhu je, pějme chválu Martinovi. Jo a ženský maj poslední slovo. Lumčo, i ty Brute! To bylo moc vtipný. Tenkrát na lokalitě jsem byla klidná, byla to moje výhra. Jen nechápu dneska, proč ten word přepisuje stokrát slovo pyrrháč na pcháč. Pyrrháče už nechci vidět. Popojedem asi kilák od nocležiště na lokalitu C. dealbata. Kluci děkujem. Křičí a vybírá z kytky plody. Snad holky. Kopča je holka, kluk by musel být kopčák nebo kupčák?
Hele dělám business. Přidám k tomu názvu variata burrosensis a bude se to líp prodávat. Hele Pavle, volá Martin. Myslím si, že kytky tady jsou opravdu jiný. Vyprávím klukům, jak včera po skleničce jsem ležela ve stanu a i když jsem věděla, že ležím, tak jsem se stanem jela. Tak si dej ještě po ránu slivku. Pokud neochutnáš jinou slivovici, netušíš, jaký je mezi nimi rozdíl. V lednu všichni v práci prskali, tak jsem preventivně otevřela Jelínka. No jo, ten nekrotizuje jen hrdlo, kdežto ta Lumčova dezinfekce se rozlívá i do hrudi. Mrcha umí zahřát.
Další lokalita C. dealbata carrialensis.
Jsme opět na Caleta Los Burritos. Petro, hledej kytky podobný gymnům. Děláš si ze mě šprťouchlata? Amatéři. Vzpomínáte, včera večer? Mezi dealbatama vám ukazuju kytky a tvrdím, že jsou jinak otrněný, mají jiný plody a květy. Vy specialisté mě posíláte do háje s tím, že to jsou semenáčky nebo malé kopči. Teď jsme tady a vy mi ukazujete ty včerejší semenáčky a malé kopči a pojmenováváte je echinus?
Hohoho! Včera jste mě dvakrát odmítli a dneska vám mám sbírat plody? Pískneš a sbírej? Házím na to Bobek de las Burritos. Hele kluci, přemýšlí Martin. Asi Petru budu muset víc poslouchat. Jo, respekt. Další lokalita se mi zamlouvá svým jménem. Caleta Gaviota a Caleta Burro. Racek a osel? Jak ti dva se dali dohromady? V laguně u Carrizal bajo krouží po hladině několik černých labutí. Labuť? Elegantní bílé i černé labutě jsou symbolem duchovnosti, věčné lásky i smrti. Mají nádherné peří, křídla se širokým rozpětím, dlouhý krk a oranžový zobák. Pronikavý výhružný sykot, vznešenost a elegance. Labutě představuje inspiraci pro básníky a filosofy. Bílá labuť představuje radost. Černá labuť je symbolem zakázaných vášní a hříšných tužeb. To jsme my. Na kaktusových cestách nás provází radost, vášeň. Hřešíme. Černý humor je nám blízký. Co? To už je jedna? Rychle nám čas utíká. Vjíždíme do města Huasco. Pavel opět zavzpomínal na staré časy, kdy tady potkal Chilanku, která měla vytetovaný květ kopči. Kde, to ale neřekl. Kolem města jsou oplocené pozemky, olivové háje, prodejny s artesanama a olivama. Město protínají železnice. Vlaky převážejí zboží z přístavu a jiné zase do přístavu. Organizovaný mumraj. V merkádu nemají chleba, co to je? Nevadí, koupíme ho za rohem v malém obchodě. Labyrintové město. Město jednosměrných ulic. Pavel se vyzná, jdeme za ním. Obědváme na náměstí. Hele, jdu si vyfotit kostel a ibišky.
Chlápek, sedící na lavičce, mě pozoruje. Využiju situace a ptám se, jak se jmenuje náměstí a jak se jmenoval chlápek, který tu teď stojí jako socha dominující celému náměstí. La plaza de Vierno. Děkuju. To je gubernátor, který žil, když Chile bojovala s Peru a Bolívií. Jméno mi stejně neřekl. Možná to byl Diego Portales? Ve 30. letech 19. století? Vracím se ke klukům, kteří blbnou u pítek. To abys měla zase hodně fotek do prezentace.
To jsou zlatíčka! Tak to jsem fakt já neřekla. To říkaj holky na Facu. Nejde mi to vyslovit dobrovolně a z přinucení, to už vůbec ne. Směr Freirina na C. alticostata.
Kluci běhají po kopci a paběrkují plody. Mohla bych jim pomoct, ale víc mě lákají kozy v ohradě. Jak si někdo může myslet, že koza smrdí. Jim to tady voní eukalyptem. Kozo, taky si větvičku utrhnu. Další lokalitu, kterou navštívíme, je za prasečákem. Pojmenuju ji oslí stezka. Proč si vybrali zrovna místo pod dráty vysokého napětí? Možná díky C. griseoviolacea. Nádherný kytky.
Mám o zábavu postaráno, jelikož z lovu plodů mě nikdo neuvolnil.
Tak zase znova jazykolam z kytek. Cumulopuntia a cylindroopuntia. Míříme na Vallenar. Hele kluci, blíží se večer, hledáme cestou i nějaké dříví. Poslední lokalitou je bordel na druhou. Lítají kolem dokola igelity různých tvarů a velikostí a toaletní papíry různých délek. Malý smeťák nám ukazuje i Thelocephalu duripulpu.
To je vtipný. Takový malý kuličky. Kuličky? Mám hledat kuličky? A plody. Nechápu, jak někoho napadlo zastavit na divném místě s divnějším jménem a něco hledat. Quebrada Tatara. Po deseti minutách jsem se dokutálela s kuličkami ke klukům. Přebrali si kulatou nadílku a než dokončili svoje teorie o kuličkách, našla jsem kusy dřeva i bez nich. Zase spíme u moře. Dneska máme rajskou s kuskusem. Martin mě opět honí, abych se šla vykoupat. Myslela jsem si, že alkoholový večírek se rozjede, ale chlapci brzo odpadli.
Historky o těch jejich. Můžeš se mi věnovat zlato? Co to plácáš? Jo aha, že ta tvoje si vyžaduje pozornost. Fine. Tak se mi svěř. No jo no. Vůbec tomu nerozumím, co to je za hru. Tak ještě jednou. Ona se dívá na oblíbený seriál a zavolá tě na gauč. Ty jako dorazíš a ona se stále dívá na seriál. Čekáš, že by mohla být reklama, čas na vzájemné věnování se jeden druhému a… reklama začíná a ona využívá pauzy k tomu, aby si odběhla umýt vlasy. To je i na mě moc zapeklitá situace. Psala jsem jen věnování do památníku a tomuto druhu věnování se opravdu nevěnuju. První blbost je to vyslovit, a ještě větší blbost něco takového poskytovat.
