14. března
Sluníčko se po ránu snaží, ale nechce vyběhnout z mraků, jako včera měsíc. Dnešní plán je Cochabamba. Podle mapy a mobilu donaviguju Martina do centra na La Plaza del Colón.
Člověk spoléhá na to, co bylo minule, ale není to. Parkoviště je zavřené. Zůstaneme na náměstí a zaplatíme si tři hodiny. Dáme si rozchod. Seřídíme si hodinky, je za pět minut jedna. Kluci míří do restaurace, my do kavárny Fuckingburger na kávu. Připojení na wifinu a rychlá kontrola mailů. Při placení příjemná konverzace. Majiteli při slově Praha zaplesá srdce. Mám kamaráda kněze, ale nebydlí v Praze. Nemůže si vzpomenout, ve kterém kostelu má mše. Nevadí. Těšilo nás. Rychle do tržnice. Martin si vybere dvě cédéčka s klasickou bolivijskou muzikou. Kde je trh? Chcete velký nebo malý? Nevím, ke kterému jsme došli, ale nemůžu dohlédnout až nakonec. Jedna řada dlouhá aspoň sto metrů. Boty, látky, látky a krejčí. Jupí, raduje se Martin, jsme v ulici instrumentů. Vybírá, vybírá, nakonec si koupí Charango s intarsií bolivijského motivu. Ještě struny a futrál. Nakonec by bylo dobré vědět, která struna je která. Mohl mít ještě manuál, jak hrát a instruktážní video. Určitě bude něco na youtube? Prodavačka, muzikantka přikývne. V Pollerii jsem Martinovi objednala studentskou porci a sama jsem si dala lokální empanadas. Tak jak jsme se domluvili, sešli jsme se na náměstí. Nacvakám do mobilu Colomi a opouštíme Cochabambu. To je nuda. Dneska žádná sulka. Petro, tak zase vyběhněte. Co? Miliony sulek. Našlapuješ po špičkách a bojíš se, že nějakou zmasakruješ. Výška 3678 a S. steinbachii.
Vjeli jsme do džungle. Chazare. Rostliny a rostliny. Pronikavý křik ptáků se nese všemi dírami mezi stromy.
Rádi bychom se podívali do Presa Embalse Corani, kde chovají pstruhy, ale všechny cesty jsou zavřené na závoru. Petro, viděla jsi černého ptáka s oranžovým ocasem? Nestihla jsem to. Pátrám po dalších a zmerčila jsem ho po několika minutách i s celou rodinkou. Stále je na co se dívat. Palmy, fuchsie, ibišky, banánovníky, papáyovníky, náklaďáky, prodejci banánů a plachty, na kterých se suší koka.
Klima je jako v prádelně. Ve Villa Tunari hledáme camping. V recepci mají také zajímavé exponáty. Hady naložené ve sklenici v lihu. Žijou tady? No samozřejmě. Našli jsme je při práci na kopci. Aha. Můžeme se tady ubytovat?
Čtyři lidi na jednu noc s bazénem. Očíhneme místo a souhlasíme. Venkovní vařič, sprcha, pračka a gril. K večeru se chce Martin osprchovat, ale neteče voda. Seňor doplní vodu a jdeme se osprchovat všichni. Sprchovací hlava má zabudovaný ohřev. Na večeři si sedneme k bazénu. Avokádo s houskou je vyloženě dneska vypečené. Kluci otevřeli flašku. Nic nejedli, prej jsou nacpaný z Cochabamby. Nalejou mi víno a nějak mě moc pozorujou. Nebojte, po skleničce se ze židle neskácím. Fascinující je poslouchat zvuky pralesa. Nejkurióznější jsou kecy ptáka loskutáka. Rychle odposlouchá řeč člověka a hned ji napodobuje.
Ještěže nevěřím na povídačky o zamotání netopýra do vlasů. Prosvištěl kolem mě netopýr velký jak talíř na pizzu. Díky vlhkosti, začínám vlhnout taky. Vlasy, triko, stan, který jsme sušili, je vlhčí než byl odpoledne. Začínají bodat komáři, stěžujou si kluci. My dva s Martinem nic necítíme, jen vidíme desítky komárů, kteří přistávají na ruce. Kluci se dost ošívají. Až se vrátím domů, nechám si udělat test na Ziku, má jasno Martin. Petro, nechalas otevřený stan. Já? Já tady sedím s klukama celou dobu. Vzpomínej. Šels do stanu pro sušenky a flirtoval si s holkama, které se vrátily z noční procházky. Dobrou noc, komárově vlhkou.
