*20. 2. 1957 – †6. 1. 2022
Nebyla to dobrá zpráva, kterou jsem dostal na Tři krále – v telefonu se mi objevil text, že zemřel Jirka Kolařík, předseda našeho brněnského spolku.
Poslední chvíle, kdy jsme Jirku nejen já, ale i další členové výboru a revizní komise viděli, byla výborová schůze 16. listopadu. A potom přišla zpráva, že je Jirka v nemocnici s kovidem. Všichni jsme doufali, že i když je jeho stav velmi vážný, že se přece jenom z toho dostane – vždyť měl tolik plánů do budoucna: dostavěl dům v Kurdějově, kde hodlal pěstovat i kaktusy, pořídil si zde vinohrad, zahradu a včely. Ale naše doufání nebylo úspěšné, boj s kovidem prohrál a své životní sny už nenaplní.
před Rompe Muelle, Sicuani, Peru
Pocházel z Opavy, se kterou jsou spojeny také jeho kaktusářské začátky. Zpočátku měl velký zájem o rod Gymnocalycium, později se začal zajímat o notokaktusy, jeho posledním zájmem byly zimovzdorné kaktusy Patagonie. V Ostravě vystudoval Vysokou školu báňskou, nastoupil zde i do práce v dole, ale dlouho v zaměstnání nepobyl – v roce 1983 emigroval do Německa, ve kterém zůstal až do naší listopadové revoluce. Po ní se vrátil a začal podnikat v oblasti, ve které pracoval i v Německu (povrchové tvrzení kovů). Z Německa si dovezl nejen potřebné znalosti, ale také strojní zařízení.
Kaktusářský vývoj Jirky bych rozdělil na tři etapy – první byly začátky v Opavě (již zmíněný rod Gymnocalycium), potom následovala etapa, ve které se věnoval notokaktusům, nakonec převládly zimovzdorné kaktusy. S Jirkou jsme se znali více než čtyřicet let, nejčilejší kontakty jsme měli v době jeho druhé kaktusářské etapy, kdy se opravdu intenzivně věnoval notokaktusům. Pracoval ve dvojici s Kamilem Lisalem, společně popsali Notocactus arnostianus (na počest zakladatele Notosekce Arnošta Janouška) a Notocactus ritterianus (na počest Friedricha Rittera, německého kaktusáře a cestovatele). Byla to tehdy, v době železné opony, zvláštní situace (dnes je to už samozřejmostí a nic neobvyklého), že spolupracovali náš domácí a „zahraniční“ kaktusář, ale osvědčila se. Jirka dodával Kamilovi pro pozorování importní rostliny (ale importní rostliny měli od Jirky i jiní kaktusáři), které tehdy byly pro nás jen velice obtížně dostupné. Dnes jsme už opět v obdobné situaci, kterou ale způsobily jiné, ochranářské důvody. Podnikl několik cest na stanoviště kaktusů – Argentina, Bolívie, Chile, Peru.
v NP Alescers, u patníku jeho roku narození
Při pobytu v Německu se seznámil s význačným specialistou na rod Notocactus, Norbertem Gerloffem, protože bydlel v jeho blízkosti. Zapojil se také do činnosti mezinárodní organizace Internoto, seznámil se rovněž s dalšími známými zahraničními kaktusáři. Pro mne znamenal Jirka významný opěrný bod při mé první cestě do Západního Německa v roce 1988. Byl jsem tam na pozvání N. Gerloffa, abych se mohl účastnit schůze Internota. Spolu s D. Täuberem (tehdejší NDR) jsme byli první účastníci schůze Internota z Východní Evropy. A Jirka se projevil jako pozorný člověk, vzal své auto a vozil mne, ať už jsme jezdili za kaktusy nebo na nákupy dárků domů pro mou rodinu.
Zapala, u Caroliny popíjí maté
Po návratu se Jirka usadil se svým podnikáním v Brně, ve kterém se také přihlásil do Astrophyta. V roce 2016 byl zvolen do výboru Astrophyta, kde zaujal pozici místopředsedy, v srpnu 2021 byl zvolen předsedou. V říjnu byl valnou hromadou zvolen místopředsedou Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů. Nepřízeň osudu mu ale vymezila jen opravdu velice krátký čas k tomu, aby se mohl v těchto funkcích projevit. Odpadnou také jeho četné a neúnavné kaktusářské diskuse na různých kaktusářských fórech, to všechno je minulostí. Na Jirku můžeme už jenom vzpomínat.
Stanislav Stuchlík
Vzpomínka na Jiřího Kolaříka
Přišla další smutná zpráva, která mě velmi ranila. Ve věku 64 let odešel do kaktusového nebe, předseda brněnského Klubu Astrophytum, Ing. Jiří Kolařík, s kterým jsem se znal dlouhá léta. Vzpomínám na doby, kdy ještě studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě (1976 - 1981) a chodíval k nám na kaktusářské schůzky. Občas jsme se potkali i ve skleníku Ing. Kamila Lisala v Opavě, který bydlel nedaleko nádraží. Po škole, v roce 1981 nastoupil na šachtu v Ostravě, kde jsem také pracoval. V roce 1983 emigroval do Německa, i tam se hned začal zajímat o kaktusy. Jelikož nás spojoval společný koníček - pěstování kaktusů, tak jsme si mezi sebou vyměnili několik dopisů. Po roce 1989 se vrací zpět do republiky, kde rozjel v Brně podnikání v povrchovém tvrzení kovů. To už jsme se znovu začínali potkávat, např. na schůzích v Kroměříži, Brně, Ostravě nebo Pobeskydí. Publikoval několik článků o kaktusech v našich i zahraničních časopisech nebo diskusních fórech na internetu.
Cueva de Las Manos, Patagonie
V roce 2005 vyrazil s kamarády na první cestu po lokalitách kaktusů. V následujících letech proběhlo několik jeho cest po Argentině, Chile, Peru či Bolívii, občas i se svou přítelkyní Olinkou. Zvláště mu učarovala Patagonie, kde jsme spolu byli dvakrát. Krásná byla i společná cesta do Peru, kde jsme kromě kaktusů navštívili i některá zajímavá místa. Zažili jsme spoustu nádherných zážitků, našli hodně zajímavých rostlin, viděli krásná přírodní nepoznaná místa apod. Jako geolog nám poskytl zajímavé informace o místních geologických útvarech či zemině v jaké rostliny rostly. Měl bohaté znalosti, o které se rád s kamarády podělil.
El Chalten, Patagonie
Současná doba pravidelným schůzkám nepřeje, přesto jsme se několikrát loni setkali. Dvakrát se v létě stavil na naší zahradě v Ostravě, potkali jsme se v srpnu u Jardy Procházky v Doubravníku, v září na Zavírání sezóny v Chrudimi, v říjnu na sympoziu v Brně, kde měl svou poslední přednášku: kvetoucí Patagonie. Koncem října jsme spolu seděli vedle sebe na Valné hromadě v Děčíně, to jsme se viděli naposled.
Zavírání sezóny 2021
Brno 2021 přednáška – kvetoucí Patagonie
V posledních letech nakoupil sady a vinice, kterým se dost věnoval, a kde si chtěl na Pálavských vrších postavit dům a skleník. Tento, ještě nedokončený ukázal v listopadu na internetu. Velký skleník byl plánovaný z jedné části pro zimovzdorné a patagonské kaktusy, druhá část měla být vytápěná pro teplejší rostliny. Bohužel zrádná nemoc velkolepé plány ukončila.
Jirka byl o pár let mladší, plný elánu a plánů. Během loňského roku byl v Brně zvolen předsedou Klubu, avšak této funkce si moc neužil. Velmi mě mrzí, že odešel dlouholetý kamarád, spolupracovník a spolucestovatel. Kaktusáři z Brna (ale i v celé republice) ztrácí dobrého kamaráda, pěstitele a znalce sukulentních rostlin.
Za Klub kaktusářů v Ostravě bych chtěl vyjádřit upřímnou soustrast celé rodině. Jirko, ať Ti kaktusy pěkně kvetou i v nebíčku. Budeš všem chybět. Nikdy nezapomeneme.
Čest jeho památce!
Lumír Král
lokalita Austr. ferrarii, Argentina
Macusani, 4500 m, Peru
Machu Picchu, Peru
pod Huascaranem, Peru
