Jako řada z Vás si zkracuji dlouhé zimní podvečery výsevem kaktusů. Nejsem žádný přeborník ani specialista, prostě se tím bavím.
Při hledání zajímavostí o kaktusech na internetu jsem našel i články o roubování na Schlumbergeru, tedy „vánoční kaktus“. Postup se zdál vcelku jednoduchý a zajímavých semenáčů k naroubování bylo také dostatek, tak jsem to zkusil a níže uvedu i jak na to pro ty, kteří metodu neznají a chtěli by to také zkusit.
Zdroj: pixabay.com, licence: free
Z materiálního vybavení je dobré mít průhlednou plastovou uzavírací nádobu a nějaký pořadač na ukládání naroubovaných článků Schlumbergery (mě posloužila tvořítka na ledové kostky) a stimulátor tvorby kořenů. Ostatní potřeby jsou shodné s běžným roubováním, tedy ostrý nůž i zrak, jemný chvat a jmenovky.
Schlumbergeru je možno si vypěstovat sám, ale praktičtější je si zakoupit pěkně rostlé a dobře živené exempláře v předvánočním shonu obchodních domů. Čím tlustší a větší jsou články, tím lepší.
Autor: Wikipedia user Nino Barbieri, licence CC BY-SA 2.5
Jelikož jsou články Schlumbergery pěkně napité a narostlé před Vánoci, je to také asi nejlepší termín pro roubování (i když provádět se to dá prakticky kdykoliv během roku). Tomu je také dobré přizpůsobit termín výsevu kaktusů, které chceme roubovat. Jako podnožové články můžeme využít všechny články, které jde „přeříznout“, tedy nejsou zdřevnatělé. Vrcholové články byly často moc tenké, ale využít bylo možné i tři níže pod sebou položené články.
Autor: Wikipedia user Agnes Monkelbaan, licence CC BY-SA 4.0
Já si své „vánoční kaktusy“ vybíral dlouho a pečlivě, asi jako když bych hledal zlatý nuget na dně bedny s rajčaty. Chvíli se potěšil jejich barevnými květy, zalil je, aby byly články pěkně napité a pak šel roubovat. Prvně jsem opatrně odlomil nebo odkroutil článek ze Schlumbergery a seřízl ho v horní čtvrtině tak, aby byl vidět středový cévní svazek. Poté jsem vzal semenáček cca dva týdny až měsíc po vyklíčení a odřízl mu mírně zešikma spodní třetinu stonku. Obě řezné plochy na sebe přisedly jako přilepené a nebylo třeba nic fixovat. Pouze pokud byly plochy moc mokré, bylo je třeba trochu osušit ubrouskem. Když semenáček i přesto nedržel, půjčil jsem si od vedlejšího Ferocactusu tenký dlouhý trn a přišpendlil to skrz naskrz semenáčem až do článku. Naroubovaný článek jsem spodní částí lehce ponořil do stimulátoru kořenění a položil ho do pořadače. Takto jsem narouboval dva připravené pořadače na jeden běh roubování. Oba pořadače i s naroubovanými články jsem pak položil do průsvitné plastové nádoby, do které jsem předtím nalil vodu tak, aby pokrývala celé dno. Nádobu jsem pak přikryl dobře těsnícím víkem a umístil ji vedle výsevů do zářivkového kultivátoru. První dny se nic nedělo a naroubované semenáčky trochu zmatněly, ale po několika dalších dnech se většina z nich krásně napila a začaly vystrkovat první trny. Po čtrnácti dnech se začaly tvořit na spodní části článků kořínky, a tak byl čas vše zasadit do květináčků. Vybral jsem si „chrudimské šestky“, do kterých se krásně vešly čtyři články s rouby najednou. Substrát byl spíše výživnější s kompostem a pískem, ale na povrch jsem po zasazení nasypal půl centimetru písku, což zabraňuje smutnicím v kladení vajíček a dalším množení. Zasazené články s rouby jsem ihned dobře zalil a pak šly opět do kultivátoru pod průhledné víko, aby články dobře zakořenily a nepustily semenáče. Po zasazení do substrátu bylo krásně vidět, jak naroubované semenáče tlačí vodu a živiny do pletiv a všechno bujně rostlo. Po čtrnácti dnech pod plastovým krytem jsem pak rostliny začal pomalu větrat a přivykat suššímu vzduchu, po měsíci jsem je pak přemístil na jižní okno již bez krytu a pokračovaly v růstu.
Schlumbergeru nelze moc považovat za trvalou podnož, a proto jsem naroubované semenáče v létě přerouboval na jiné podnože.
V této metodě vidím několik pro mě zásadních výhod. A sice, že se nemusím trápit s „oživováním“ podnoží uprostřed zimy, z jedné střední rostliny Schlumbergery je i třicet a víc podnožových článků. Je to prostorově velmi nenáročné vzhledem k jiným metodám. Jak jsem si odzkoušel, lze takto roubovat i hodně „problémové“ semenáčky jako jsou Echinomastusy včetně johnsonii, Pediocactus sileri, Sclerocactus, Ancistrocactus. Jediné, co uhynulo ve fázi zakořeňování článků v pořadači, byl Pediocactus despainii, a to všechny najednou. Ujmutí roubů bylo přes 90 %, ale rouboval jsem jich jenom okolo 100 kusů různých druhů. Trefit se na středový cévní svazek malým semenáčkem kupodivu nebylo tak složité, jak jsem si myslel a nejsou potřeba gumičky. Roubování jsem prováděl postupně cca měsíc a půl, vždy jak se mi uvolnila nádobka na pořadač naroubovaných článků.
Metoda má i pár drobných nevýhod. Jsou to nutnost přeroubování na další podložku, nebo sejmutí a zakořenění roubu. Nutnost opatrné manipulace při vkládání čerstvých roubovanců do pořadače, aby nedošlo k jejich odpadnutí. A sledování zdravotního stavu článků Schlumbergery, které mohou trpět padlím anebo uhnít při následném pěstování v květináčku a zavčas je vyhodit nebo ošetřit.
I přes tyto drobné nevýhody a pár nehod při dětských hrách našich malých ratolestí si tato metoda získala moji velkou přízeň a už se chystám na předvánoční nákupy.
Níže posílám trochu fotodokumentace. Zdraví a mnoho pěstitelských úspěchů přeje Lubor Zelený.
Pozn. red.: další informace najdete na diskuzním fóru KK Plzeň, např. zde.
Úvodní foto – zdroj: Fórum KKP, autor: Štefan
