V prosinci 2023 jsem potřetí navštívil Džibutsko, malý stát ležící v tzv. Africkém rohu. Africký roh je mou nejmilejší oblastí Afriky, a jedná se o nejvýchodnější poloostrov afrického kontinentu.
Poloostrov se táhne stovky kilometrů do Adenského zálivu, Somálského moře a mysu Guardafui u jižní hranice Rudého moře a zahrnuje Džibutsko, Eritreu, Etiopii a Somálsko jako mezinárodně uznané země a neuznaný stát Somaliland.
Obr. 1. Pohled na záliv Ghubet (Arta mts.)
Tak nejprve negativní postřehy: v porovnání s cestami 2014 a 2017 markantně ubylo flory i fauny. Kopečky, které jsem z dřívějška znal jako místa plná Commiphora ssp., Jatropha spinosa nebo Caralluma editheae, jsem nacházel zcela bez života. Vzhledem k jejich odlehlosti se nedá tvrdit, že by je zdevastovalo pastevectví nebo kácení dřevin pro výrobu dřevěného uhlí. Bylo prostě dlouho sucho a také teploty byly vyšší než obvykle. Pohoří Arta, ležící asi 40 km od hlavního města, je zastavěno novými vilami podnikatelů a vyšších tříd. Horská krajina Arty mezi městem Wea, cestou N1 a mořem je zcela zdevastovaná. Pokud tedy chcete vidět relikty původní přírody, je nutné vyjet do pohoří Goda, Mabla nebo Arrei. Pozitivem je, že v těchto horských oblastech se hustota osídlení nezvýšila, a jsou stále téměř liduprázdné.
Vzhledem k tomu, že značnou část Džibutska tvoří poušť a skály, většina návštěvníků – botaniků očekává výskyt pryšců. Endemitická Euphorbia godana roste zejména ve wádích na úpatí Goda mts. Okolo RN12-Garenle-Itki jich sice také ubylo, ovšem v méně dostupných wádích, jako např. Bolli Da’ar je pořád poměrně hojná. Směrem k Ali Sabieh četnost E. godana klesá a nahrazují je nízké E. longituberculosa nebo keřovité E. nigrispina.
Obr. 2. Euphorbia godana (Garenle, Goda mts.)
Obr. 3. Euphorbia longituberculosa (Arrei mts.)
Z aloí rostoucích v Džibutsku stojí za zmínku zejména Aloe djiboutiensis. Její postavení v okruhu rostlin „somaliensis group“ je stále nejasné, a bez dalšího výzkumu nelze říct, zda má blíže k A. mcloughlinii nebo A. somaliensis. Výskyt Aloe djiboutiensis v okolí vesnice Day je téměř nulový. Zatímco v roce 2014 zde rostly desítky rostlin, letos jsem našel pouze 2 kusy. Nicméně ve skalách blízko Garenle se tento druh stále vyskytuje v desítkách kusů.
Obr. 4. Aloe djiboutiensis (Garenle, Goda mts.)
Aloe ericahenriettae z okolí cesty RN12-Garenle rovněž téměř vymizela. Směrem k zálivu Ghubet, stejně jako v řečištích v podhůří Goda stále roste, a vzhledem k její obrovské produkci semen patrně jen tak nezmizí. (Osobně popis tohoto taxonu neuznávám a dle mých pozorování v přírodě i kultuře se jedná pouze o subpopulaci Aloe rigens).
Obr. 5. Aloe ericahenriettae (Goda mts.)
Ze zástupců Apocynaceae rostou téměř všude Caralluma (Desmidorchis) retrospiciens. V mnohem menší míře lze spatřit C. editheae a velmi vzácně také C. priogonium, C. speciosa, C. dicapuae či Echidnopsis hirsuta.
Obr. 6. Caralluma editheae (Petit Barra)
Obr. 7. Caralluma (Desmidorchis) retrospiciens (Bolli Da’ar)
Obr. 8. Jatropha spinosa (Arta mts.)
Zmiňovat se o razantním úbytku všeho živého by bylo pouhým opakování smutné pravdy. V roce 2014 jsem ve vrcholových partiích viděl několik desítek Dracaena ombet, letos nic. Palmy Livistona carinensis jsou k vidění jen v oplocených soukromých zahradách. Endemitní Euphorbia amicorum nebo Caralluma mireillae již také patrně nenávratně zmizely.
Závěr: zřejmě se sem již znovu nevypravím …
Obr. 9. Euphorbia nigrispina a Aloe rigens (Arrei mts.)
Literatura:
McCoy, T. Aloe djiboutiensis and Aloe ericahenriettae two new species from Djibouti. Cactus and Succulent Journal. 79 (6), 269–273 (2007).
Štarha,R. : Aloe djiboutiensis T.A.McCoy. Cactaceae 34 (1), 13-14 (2014).
Štarha,R. : Euphorbia longituberculosa Boiss v Djibouti. Cactaceae 37 (1), 48-50 (2017).
