V tomto pokračování série článků o stapéliích se dozvíte blíže o dalších třech malých rodech původem z oblíbené Jihoafrické republiky, která je plná obrovského množství druhů sukulentní flóry.
Rod Notechidnopsis
Lavranosem a Bleck vytvořili tento rod v roce 1985 vyčleněním dvou jihoafrických druhů z rodu Echidnopsis. Byl to N. tessellata a také N. columnaris, který byl časem přeřazen do vlastního rodu a rod Notechidnopsis je tedy jen jednodruhový.
Notechidnopsis tessellata se vyskytuje na poměrně malém území jižního Namaqualandu. Vyznačuje se úzkými poléhavými stonky, které tvoří trsy až 30 cm v průměru. Kvete malými, do 1 cm, červenožlutými květy s ostrým, nezaměnitelným odérem, takže to, že vám kvete Notechidnopsis, sice můžete přehlédnout, ale rozhodně ne přečichnout.
Rod Pectinaria
Vytvořil anglický botanik Adrian Hardy Haworth v roce 1819.
Rod zahrnuje osm taxonů, které se vyskytují na západě JAR od Richtersveldu na severu až po Little Karoo na jihu.
Ve všech případech jde o drobné, nenápadné trsovité sukulenty, které rostou ve skrytu keřů nebo skal. Květy P. articulata jsou poměrně nevýrazné, ale tvarově zajímavé, květy P. longipes a P. maughanii jsou mnohem atraktivnější, protože jsou větší a barevnější.
Rod Richtersveldia
Meve a Liede v roce 2002 vyčlenili z rodu Notechidnopsis druh N. columnaris a vytvořili pro něj monotypický rod Richtersveldia.
R. columnaris se vyskytuje na omezeném území severozápadního cípu JAR, ve velmi extrémním (ohledně podnebí) Richtersveldu.
Do 3 cm široké, stojaté stonky jsou většinou do 20 cm dlouhé, ale některé rostliny mají stonky i půlmetrové. Většinou drobně kropenaté květy vyrůstají v sériích po 5-20. Existují rostliny i s čistě žlutými květy.
Všechny tyto tři rody nejsou v kultuře nijak extrémně choulostivé a pokud budete dodržovat obecné principy pro pěstování běžných sukulentů s trochu větším šetřením vodou, měli byste být úspěšní.
Všechny tyto rody se také dají poměrně snadno množit vegetativně. Richtersveldia tedy o něco hůře, ale není to zas tak obtížné, spíš jen pomaleji koření.
Zástupci těchto zajímavých rodů si určitě zaslouží více proniknout do kolekcí stapélií v našich sbírkách, protože jde o rostliny velmi zajímavé a pěstitelsky docela nenáročné.
Obr. 1: Notechidnopsis tessellata na lokalitě v Namaqualandu, SZ JAR. Jako většina stapélií roste pod ochranou nízkých keřů.
Obr. 2: Notechidnopsis tessellata kvete větším množstvím malých, čichově výrazných květů u vrcholu stonků.
Obr. 3: Pectinaria articulata nedaleko městečka Sutherland v jižním Great Karoo.
Obr. 4: Pectinaria articulata má malé květy se srostlými cípy na velmi krátké stopce.
Obr. 5: Pectinaria articulata ssp. asperiflora má květy na delší stopce a na stoncích rostou převisle.
Obr. 6: Občas se cípy květu Pectinaria articulata ssp. asperiflora rozpojí.
Obr. 7: Pectinaria longipes má výrazné žlutooranžové květy na dlouhých stopkách.
Obr. 8: Pectinaria maughanii se zdobí až 2 cm květy v pestré kombinaci žluté a červené.
Obr. 9: Oblast výskytu Richtersveldia columnaris – Helskloof Pass v nehostinném Richtersveldu (SZ výběžek JAR).
Obr. 10: Richtersveldia columnaris se vyznačuje, jak sám název druhu napovídá, sloupcovitým růstem.
Obr. 11: Květy Richtersveldia columnaris vyrůstají v sériích,většinou zhruba uprostřed stonků.
Text a foto Jiří Hadamovský / www.succulentplants.eu
