La Salitrerra, San Luis Potosí
Toto kouzelné údolí najdete asi dvacet pět kilometrů jižně od Villa Zaragoza ve státě San Luis Potosí. I když to na mapě vypadá, že se tato lokalita nachází v docela obydlené oblasti a měla by tak být již dostatečně prozkoumaná, opak bude zřejmě pravdou.
Dle mého soudu tato lokalita skýtá ještě mnoho překvapení, tak jakým je dnes zmiňovaný echinofosulokaktus.
Obr. 1: La Salitrerra, San Luis Potosí.
Obr. 2: Echinofossulocactus polyacanthus n.n., MAK 342.
Tento skvostný Echinofossulocactus patří k stále nepopsanému druhu. Je vskutku s podivem, že vzhledem k obrovskému areálu rozšíření se tak ještě dosud nestalo. I Jan Pechánek ve své monografii z roku 1984 uvádí tento fosuláč jako nový druh od Fresnillo. Bohužel na jmenovkách ve většině sbírek jsou napsány jména již dříve popsaných druhů v rodu, s kterými však nemá nic společného. O to se zasloužili hlavně cestovatelé, kteří tento druh sbírali a sbírají na svých cestách v Zacatecasu a okolních státech a ve snaze přiřazení nějakého jména uvrhli tak tuto překrásnou skupinu fosuláčů ve zmatek. V seznamech se pak zcela jasně vymezený druh nabízel a stále i nabízí pod jmény ochoterenaus, zacatecasensis, a dokonce i wippermannii. Mě se však nejvíce zamlouvá provizorní označení "polyacanthus", které tak nejvíce vystihuje charakteristiku daného taxonu a jasně odděluje celou skupinu od ostatních druhů. Toto označení jsem poprvé zaznamenal asi před dvaceti lety tuším u Romana Staníka.
Obr. 3: Echinofossulocactus polyacanthus n.n., Mak 342.
Na lokalitě jsme pozorovali několik desítek exemplářů ve všech velikostech, většinou vskutku výstavních. Mnoho rostlin právě dokvétalo květy dlouhými od 3 do 5 cm, byly růžové barvy se sytým středovým proužkem. Na všech areolách měly jeden středový trn. Mám ve sbírce několik již květuschopných semenáčů z importních semen, které mají ve většině areol dva nad sebou postavené středové trny. Zdá se, že tento znak bude postupně ustupovat a každá areola bude mít jeden středový trn tak jako rostliny na této lokalitě.
Obr. 4: Stanoviště nového druhu fosuláče na této lokalitě.
Typické stanoviště pro tento druh na lokalitě jsou plně osluněné roztroušené skalky. Populace na tomto stanovišti nebyla příliš početná, ale dá se předpokládat, že v okolí budou stanoviště s hustější populací.
Obr. 5: Echinofossulocactus polyacanthus n.n., MAK 342.
Tento exemplář podtrhoval jedinečnou atmosféru této lokality.
Obr. 6: Ferocactus latispinus, MAK 344.
Doprovodnou kaktusovou vegetaci tomuto krásnému fosuláči dělají Ferocactus latispinus, Coryphantha spec. pektinátní, Coryphantha clavata, Myrtilocactus geometrizans a Echinocereus aff. acifer.
Obr. 7: Skupina nejen "Polyacanti" ve sbírce. Fosuláči z La Salitrerry ve čtvrté řadě, první a druhý zleva.
