* 15. 10. 1940 – † 14. 10. 2020
Jsou události v kaktusářském životě, o kterých se píše lehce a slova sama kloužou na papír a tvoří smysluplné věty. A pak jsou události, kdy všechno z toho vázne a slova si s námi hrají na schovávanou.
Ta situace nastala právě teď, kdy píši alespoň pár vět o člověku, který se stal pojmem v kaktusářské disciplíně, která se stává stále oblíbenější - v pěstování mrazu- a zimovzdorných kaktusů.
Gabriel Vereš se narodil 15. 10. 1940 v malé obci Nekyje nad Ipľom, která v té době patřila Maďarsku, ale jeho rodný list byl slovenský. Měl tři sourozence, z nichž Karel byl jeho vzorem a byl tím, kdo jej přivedl ke kaktusaření, i když scházelo jen málo a stal se, stejně jako jeho bratr, pěstitelem lilií. Vždy byl poctivým a učenlivým studentem a v roce 1956 maturoval a za další čtyři roky promoval. Gabriel byl i celoživotně sportovcem tělem i duší. Už na střední škole hrál studentskou basketbalovou ligu, na vysoké škole pak za vysokoškolský tým Slávia Nitra. Po skončení aktivní spotovní činnosti se věnoval v létě pěším túrám po slovenských horách a v zimě pak pochopitelně běžkám – nejdříve s manželkou Evou, později i s dětmi.
Jeho kaktusářský život byl ovlivněn několikerým stěhováním za prací. Nakonec zakotvil ve Sliači, kde se mu podařilo vybudovat jednu z největších (ne-li největší) sbírku zimo- a mrazuvzdorných kaktusů nejen na území Československa, ale asi i střední Evropy. A protože byl nejen cílevědomým, ale systematickým člověkem, propracoval svou metodu pěstování až téměř k dokonalosti a šířil a propagoval venkovní pěstování kaktusů nejdříve na přednáškách a později i v našem časopisu Kaktusy. Ve druhé polovině devadesátých let se tak naše cesty protly díky společné zálibě v těchto rostlinách a začala naše pilná korespondence. V té době již v jeho hlavě uzrávala myšlenka na shrnutí mnohaletých zkušeností a vydání knihy. Ta vyšla v létě 2003 a setkala se s velmi kladným ohlasem. Kniha byla brzy rozebrána a začali jsme s Gabrielem řešit, zda vydat její rozšířený dotisk, až nakonec padlo rozhodnutí napsat a udělat druhý díl zaměřený hlavně na praktická témata. To se podařilo o dvanáct let později a druhá kniha vyšla v létě 2015.
V ten samý rok se mu dostalo i zaslouženého ocenění za celoživotní přínos pro československé kaktusářství Zlatý Alberto. Od té doby Gabriel neúnavně propagoval tento způsob pěstování na sympoziích a různých kaktusářských akcích až do doby, než se ozvaly zdravotní potíže.
Naše korespondence začala řídnout až ustala úplně…
Odešel člověk, který v historii Česko-Slovenského kaktusářství zanechal nesmazatelný otisk a ukázal, jak se dají i v našich podmínkách pěstovat kaktusy bez nutnosti skleníků.
Čest jeho památce!
Jiří Štembera
V týchto dňoch, v strede októbra, nás zastihla smutná správa. Dňa 14.10.2020 pred polnocou, podľahol dlhotrvajúcej ťažkej chorobe, kamarát, kaktusár, známy odborník na mrazuvzdorné kaktusy, ich špičkový pestovateľ a autor dvoch kníh Ing. Gabriel Vereš zo Sliača. 80 rokov by sa bol dožil 15.10.2020...
Gabo, ako sme ho volali, sa narodil 15.10.1940 vo Vinici (vtedy Nekyje nad Ipľom). Kaktusom sa venoval od roku 1965. K prvým „ozajstným“ kaktusom sa dostal v roku 1967 počas základnej vojenskej služby v Čáslavi, pri jednej z ciest do Prahy za bratom, ktorý ho zobral za kaktusárom pánom Křepelom. Niektoré z tých rastlín sú v zbierke doteraz a veľmi si ich vážil. V roku 1968 postavil prvý menší skleník. Od roku 1969 pôsobil v Klube kaktusárov v Nitre, kde pracoval vo výbore a stal sa aj čestným členom nitrianskeho klubu. Na pôsobenie v Nitre sa viažu jeho prvé výsevy.
Členom Krúžku kaktusárov pri Arboréte Borová hora VŠLD Zvolen (terajšieho Klubu kaktusárov pri Arboréte Borová hora TU vo Zvolene) sa stal v roku 1980, kedy sa presťahoval do Zvolena a neskôr na Sliač, kde si s manželkou postavili rodinný dom. Od roku 2001 do roku 2005 bol predsedom nášho klubu, kedy prevzal funkciu po Ing. Labancovi. V rokoch 2004 – 2007 bol členom výboru SČSPKS a pôsobil aj v sekcii notofilov.
Hoci pestoval rôzne rody kaktusov, postupne sa prepracoval k mrazuvzdorným kaktusom Severnej Ameriky. Ako špecialista na mrazuvzdorné kaktusy a jeden z najväčších odborníkov na pestovanie severoamerických kaktusov sa stal známym nielen na Slovensku, ale aj v zahraničí. Bol veľkým znalcom rodov Sclerocactus a Pediocactus. Postupne vybudoval úctyhodnú zbierku o celkovej rozlohe cca 180 m2, z čoho je cca 50 m2 krytých plôch (skleník a prístrešky) a cca 130 m2 voľnej plochy bez akéhokoľvek krytu. Jeho zbierku navštevovali nielen kaktusári zo Slovenska, ale čoraz častejšie aj zo zahraničia, veď takú ucelenú kolekciu mrazuvzdorných kaktusov pestovaných formou voľnej kultúry nie je možné vidieť hocikde.
Každá jeho odborná rada bola veľmi erudovaná a jeho skúsenosti neoceniteľné. O tie sa podelil s kaktusármi nielen vo zvolenskom klubovom spravodaji Kaktusár, ale aj s čitateľmi časopisov Kaktusy, Cactaceae etc., či Svět exotických rostlin.
Práve Gabovi Verešovi môžeme ďakovať za „znovuzrodenie“ nášho klubového spravodaja Kaktusár, ktorý od roku 1998 prestal vychádzať. Vydávanie bolo obnovené v roku 2001, kedy sa rozhodol obnoviť jeho vydávanie a stal sa redaktorom spravodaja.
Publikačná činnosť vyvrcholila vydaním knihy „Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky“, ktorá s pomocou Jirka Štemberu vyšla v roku 2003. V roku 2016 mu vychádza ďalšia kniha „Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky II.“, pri ktorej mu takisto pomáhal Jirko Štembera.
Jeho veľkým snom bolo vycestovať za jeho obľúbencami do domoviny v Severnej Amerike, čo sa mu ale nepodarilo splniť napriek tomu, že sa o to pokúšal trikrát.
Uznaním jeho prínosu pre kaktusárstvo bolo udelenie ocenenia za zásluhy o rozvoj kaktusárstva v Českej a Slovenskej republike „Zlatý Alberto“ za rok 2015 ako 16. kaktusárovi od začiatku udeľovania ceny a druhému Slovákovi po Ing. Jurajovi Labancovi, CSc.
V posledných rokoch ho trápila ťažká choroba, ale napriek tomu ešte minulý rok čistil a distribuoval semená a vybral sa s nami do Chrudimu na Zamkýnanie sezóny. Tohto roku sa jeho zdravotný stav postupne zhoršoval, až nakoniec dlhotrvajúcej, ťažkej chorobe podľahol dňa 14.10.2020.
Smútiacej rodine chcem vyjadriť úprimnú sústrasť v mene Klubu kaktusárov pri Arboréte Borová hora TU vo Zvolene ako aj v mene svojom.
