Listopad 2020 (222)

V předchozích článcích jsem se věnoval velkokvětým mammilláriím z okruhu M. saboae a M. theresae. Dnes se přesunu o více než tisíc kilometrů jihovýchodně do oblasti mezi Petlaltzingo a Huajuapán de León v mexickém státu Puebla a Oaxaca.

V této oblasti roste další nádherná mammillárie, Mammillaria solisioides. Popsána byla už v roce 1952 Backebergem. Pokusy o jinou taxonomickou klasifikaci se omezily pouze na zařazení jako subspecii M. pectinifera (= Solisia). Roste v okolí San Miguel Ixitlán, La Virgen, Los Reyes v Puebla a taky v Oaxaca u Santa Maria Ayú, Agua Dulce, Ahuehuetlán de Gonzáles a Huajuapan de León. Rostlina je tak známá z poměrně široké oblasti. K Mammillaria pectinifera je to nejblíže 50-100 km.

Na podzimní výpravě v roce 2015 jsem zvolnil tempo při studiu ariokarpusů a s kamarády jsem se vydal za mojí další velkou kaktusovou láskou, kterou jsou velkokvěté mamilárie. Udělali jsme okruh po lokalitách M. pectinifera-hernandezii-dodsonii-bertholdii-a uzavírali jsme právě solisioideskou. Logika byla jednoduchá: kvete v pozdním podzimu, a tak jsme si ji nechali na konec v naději, že ji uvidíme v květu.

Tuto mammilárku mám obzvláště rád. Je to už mnoho let, co jsem byl na návštěvě u mého přítele Milana Zachara a on mi ráno vrazil do ruky pinzetu s tím, že si mohu ve skleníku sebrat, co najdu. A poštěstilo se mi najít pár semínek na této krásné mammillárce. Měl jsem pak léta dvě kytičky, kvetly, ale potkaly se jen jedenkrát. Bohužel jsem časem přišel o obě rostlinky. Napadla je sviluška i vlnatka a v horkém létě r. 2015 se mi je nepodařilo zachránit. Naštěstí mám pár semenáčků z těch jediných semen, která jsem před léty udělal a taky rostliny ze stejné lokality se sběrovkou VM. A tak jsem samozřejmě oba poprosil, jestli by mi nedali bližší údaje, kde kytičku hledat v přírodě. Na tomto místě bych jim chtěl moc a moc poděkovat, stejně jako Zdeňku Štěpančíkovi, jehož článek v časopisu Kaktusy mi dal představu o další lokalitě a autor mi velmi ochotně poslal souřadnice. Ještě jednou díky, mají lví podíl na tomto článku.

První jsem navštívil lokalitu u Huajuapan de Leon (PA 1978). K lokalitě jsme dojeli po poměrně slušné cestě a ničím a nikým nerušeni jsme se vydali do mírné stráně, která lemovala hluboký kaňon. A právě na jeho hraně jsme našli vytouženou M. solisioides. A zatímco Z. Štěpančík je viděl kvést až 23. listopadu, my jsme je 15. listopadu našli beznadějně odkvetlé.

Jako druhou jsme navštívili populaci u Santa Maria Ayú (PA 1980), ze které pocházejí rostliny v mojí sbírce. A tady jsme slavili úspěch. Prakticky vedle cesty jsme našli první kvetoucí rostlinku a na vrcholu kopce ještě další dvě. Populace už dokvétala a my jsme našli pár opozdilců. Říkal jsem si, že je možná nějaký populační gradient, a tak jsme ještě zkusili severnější populaci u Salitrillo, kde by mohly kvést ve větším množství. Jenže tam jsme bohužel nenašli žádné rostliny. Času už taky moc nezbývalo, spěchali jsme k odletu. A když už máte za sebou dvě úspěšné lokality, vůle dlouho hledat na třetí lokalitě už moc velká nebyla. Zvláště u mých unavených kamarádů, kteří se ani nenamáhali vylézt z auta. Rostlinky jsem našel až o tři roky později asi tři sta metrů dále (PA 3255).

Tato přenádherná kytička není bohužel v našich sbírkách příliš rozšířená. A je to veliká škoda. Kvete v době, kdy už se většina kaktusů chystá ke spánku. Květy se objevují od listopadu do konce roku podle toho, kolik nám matka Příroda pošle Sluníčka. A podle toho je taky úspěšné opylení. Velká černá semena se objevují začátkem léta v plodech, které rostliny vytlačují nad úroveň trnů. Klíčí ochotně, semenáčky dobře rostou.

Author: Antálek PetrWebsite: http://aztekia.websnadno.czEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• Ariocarpus retusus var. pulchellus nomen prov. 13. 11. 2022 (Hits 1077)
• Ariocarpus retusus 15. 7. 2021 (Hits 1441)
• Tereza, jedině Tereza, měla by slyšet píseň mou… 7. 10. 2020 (Hits 2061)

fFacebook

Tweet

Whatsapp