Před tím, než začnu pět ódu na Mammillaria theresae, jsem si vypůjčil kousek z oblíbené písně od Waldemara Matušky. A než se dostanu k samotné Terezce, připomenu botanika, který ji v roce 1967 popsal. Byl jím Ladislaus Theophine Cutak.
To jméno nějak podezřele brnká do uší, že? Tak co jsem o něm zjistil: Narodil se 27. 5. 1908 v Rakousku. Jenže ono to nebylo ani tak Rakousko, jako spíše Rakousko-Uhersko. A v tom Rakousku-Uhersku byla malá vesnička, která se jmenuje Bukovany. A ta je u nás na Moravě nedaleko Kyjova. Otec Ladislava, Joseph Cutak byl zahradníkem v Schönbrunnu. Do Ameriky emigroval v roce 1912. Usadil se v St. Louis v Missoury, kde začal pracovat v botanické zahradě. Ladislav byl nejstarší ze šesti dětí, měl čtyři sestry a nejmladšího bratra. O náhody nikdy není nouze, a tak Cutakovi bydleli ve francouzské čtvrti nedaleko domova F. A. Wislizenuse. Ladislav začal pracovat s otcem v botanické zahradě od roku 1927. V roce 1933 se stal kurátorem sbírek exotických rostlin. Následující rok při revizi sbírek napočítal pouze 138 druhů sukulentů. V roce 1941 to bylo již 1300! Cutak podnikl mnoho cest po USA, Mexiku, Střední a Jižní Americe a urazil více než 100 000 mil. Své nálezy popsal ve více než 300 publikacích. Jeho nejznámějším dílem je Cactus Guide, publikovaným v březnu 1956. Z mnohých popisů rostlin, bych uvedl např. Coryphantha ramillosa, a právě Mammillaria theresae.
Mammillaria theresae
Mammillaria theresae f. albiflora
Mammillaria theresae nese jméno po své objevitelce, paní Therese Bockové, která ji našla v roce 1966 při přejezdu hor nedaleko městečka Coneto de Comonfort v Durangu. Přesněji se jedná o cestu z Coneto do Once de Marzo. Dnes je cesta asfaltová, dobře sjízdná. Terezky je, nebo možná bylo, snadné nalézt. Stačí zastavit auto v místě, kde se cesta na vrcholu láme a vydat se na jižní stranu cesty do kopců a hledat mezi kameny. Když jsem navštívil lokalitu poprvé na podzim v roce 2017, viděl jsem stovky rostlinek v kdejaké spáře skloněných kamenných ploten. Na jaře 2019 jsem s bídou našel pár rostlin. Jestli byly po zimě schované hluboce pod zemí, nevím. Hledal jsem na místech, která jsem měl zdokumentovaná na fotografiích a zaznamenané jejich souřadnice. Musím se tam zajet znovu podívat, jestli jsem na jaře rostliny pouze nenašel, a nebo je potkal osud jiných mexických rarit, které ve velkém místní kopou, aby je pak posílali za pár šupů do Číny, jejíž hlad po kaktusech je neukojitelný. Naštěstí terezky rostou i na vzdálenějších svazích na opačné straně cesty a v kultuře je její existence zajištěná. Před několika málo lety byla nalezena separovaná populace asi deset kilometrů daleko od Coneto Pas. Tady zůstanu na informace velmi skoupý. Rostliny z této populace na rozdíl od typových rostou jednotlivě, v šachtičkách a nalézt je, je opravdu kumšt. Jsou taky o poznání menší, a pokud někde uvidíte terezky s označením „minima“, je možné, že se jedná o rostliny z této populace. Na typové lokalitě roste ještě jedna kráska – Mammillaria longiflora.
Paso Coneto, Durango.
Mammillaria theresae PA 2602, Paso Coneto, Durango.
Mammillaria theresae f. minima PA 2608
Mammillaria longiflora PA 2604, Paso Coneto, Durango.
A když už píšu o zajímavých mamiláriích z oblasti Coneto, zmíním ještě Mammillaria thomsonii. Mammillaria thomsonii je dosud platně nepopsaná mammillárie z příbuzenstva Mam. brachytrichion a M. nazasensis. Jméno nese po Brianu Thomsonovi, který pracoval s Charliem Glassem v CANTE. V přírodě je známá z jediného údolí v Durangu, které se jmenuje Caňon de Caballo. Nachází se asi patnáct kilometrů jihovýchodně od Coneto Pass. Najít kaňon není tak obtížné. Když z hlavní cesty z Canatlánu na sever na Rodeo odbočíte na Coneto Pass, musíte sestoupit serpentinami k říčce. Tam zastavíte a dáte se proti proudu říčky k vysoké kolmé skalní stěně. Nás zdržel býk, který si žárlivě strážil stádo kravek, ale po jejich bezpečném ústupu nás k lokalitě pustil. Rostlinky rostou přibližně od výšky očí a táhnou se vzhůru po skalní stěně. Rostou v menších skupinkách a sluníčka si moc neužijí. Jsou opravdu miniaturní, většina z nich není větší než dva centimetry v průměru. Kvetou jednotlivými bílými kvítky.
Foto ZDE.
Ale zpátky k Terezce. Dnes je ve sbírkách široce rozšířená, nabídka semen je dostatečná. Bohužel klíčivost semen je nevyzpytatelná. Někdy neklíčí nic, jindy vyklíčí prakticky všechno. Před lety jsem u jednoho pěstitele viděl stovky semenáčků, všechny stejně staré. Odnože dobře koření a kdo chce přirozeně vypadající rostliny, může si je tímto způsobem napěstovat. Ve sbírkách je rozšířená i bělokvětá forma, původně snad nalezená na typové lokalitě. Rostlinky jsou rozeznatelné i bez květů, jsou čistě zelené a mají hustější trny. Fialově kvetoucí rostliny mají podle množství sluníčka více či méně červené až bronzově červené tělo. Obě formy se mezi sebou dobře sprašují a tvoří semena, dnes je už k dispozici více bělokvětých klonů. Co se týče M. thomsonii, semena ani rostliny u nás doposud nabízeny nebyly.
