Lobivia napina má český původ ve svém jménu. Neurčité vzpomínky pamětníků říkají, že potomstvo pochází z výsevu od firmy Blossfeld, další uvažují, že je to výběr z náhodných podob rostlin z výsevů z jiných zdrojů.
Ovšem my se držíme toho, že toto jméno vytvořil český kaktusář František Pažout (1909–1975), a popis jména publikoval ve své knize Kaktusy (Pažout, Valníček, Šubík). A proto je to naše, česká – a proto i krásná kytička.
Na obrázku vidíme dvouletý semenáč, roubovaný na Ferocactus glaucescens.
Hodně mě zaujaly už drobné semenáčky, proto jsem 3 narouboval. Ačkoliv nejsem ctitel lobívií, jsem rád, že tyto mám, jsou skutečně velmi zvláštní a atraktivní. I když kvetou jen jeden den. Pátral jsem tedy, abych se dozvěděl něco víc, poprosil jsem o něco do novin znalce rodu, Honzu Čápa, a pamětníka Honzu Říhu. A tady jsou výňatky z odpovědí:
Jan Říha:
Dobrá zpráva! Jak vidět, po sbírkách je tu často utajena spousta druhů/jmen, což je jistě dobře. Tedy jakože u nás jsou rostliny pěstovány.
S tou synonymii je to jistá spekulace, sami víte, že různí autoři to berou různě, někteří popisují zmetky a nepatrné odchylky pro svoji slávu jako nové druhy/taxony, jiní z týchž důvodu tato jména shrnují do pytlů a označují je za synonyma. Debatovali jsme přeci o tom od nepaměti…, pro kaktusáře má nejspíš smysl udržovat jména/populace samostatně, i když jsou to někdy nesmyslné kategorie. Ale mají z toho potěchu a některé linie jsou postupně šlechtěny do homozygotních potomstev, které jsou pak uniformní.
Lobivia napina (foto Pavlíček Pavel)
Lobivia napina, tedy současné rostliny, mají neznámý původ, a nevím, jak se ho dopátrat. Jestli znáte cestu, snad kdyby se PP optal v Novinách? Jsou tu přeci nějací lobiviofilové. Barva květů od žluté po červenou je celkem nepodstatný znak. Barva pokožky, stavba žeber, areol a trnů je dost stálá, vyloučit se v potomstvu dají, a taky se tak stalo jedincům, kteří neodpovídali normálu. Prostou selekcí již v mládí… I já jsem jeden semenáč dal stranou, vypadá jak Echinopsis eyreisii s tmavou pokožkou…
Připomíná rostlinu, E. subdenudata, ta má ovšem bílý noční květ s dlouhou trubkou. Ta moje tmavá jakoby echinopsis má květ krátký, červený, denní, tedy jako L. napina.
Tak vzhůru do dalších pěstitelských objevů.
Další poznámka od Jana Říhy
Tak jsem chlapci, znovu koukl na popis Valníčka Lobivia napina: “průměr tmavě zeleného až fialově hnědého těla asi 3-5 cm“. Pokožka je tedy popsána jako až tmavě hnědá, což plně vyhovuje současně pěstovaným rostlinám. Stejně tak trny a květy.
Samozřejmě problém je původ rostlin. Přečtěte si popis, nechci to opakovat, přepisovat. Valníček píše, že “rostlina byla množena vegetativně i opětovným výsevem“ v BZ UK, teda nějaký materiál se zřejmě mezi pěstitele dostal. Mám svoje vzpomínky, kdy ve skleníku u Šubíka byla jedna jediná, ne moc povedená roubovaná rostlina. Bylo by škoda, kdyby teď, byť schour s nejasným původem byl zapomenut.
To, co dneska koluje po sbírkách a co máme doma, však nemá doložen svůj původ. To je velká chyba. Možná se to ještě dá vypátrat, poptat se u pamětníků? Odkud má pan Potyka svoji původní rostlinu? Dá se to nějak zjistit?
Myšlenka o rekonstrukci druhu je jistě zajímavá ba reálná, ale kdo a kdy jej rekonstruoval? Jaký je ten “německý“ pramen, JB sám píše, že jej koupil od Čechů, tedy i ty jeho žlutě kvetoucí rostliny jsou ze stejného zdroje?
Nakonec. nepochybuji, že se dají (ne rekonstruovat-ale prošlechtit) hezké linie beztrnných napin, žlutě a červeně kvetoucí. Její taxonomické zařazení atd atd je druhou věcí, resp celkem jasnou.
Jde o to zjistit a dokumentovat, kde se vzala. Jestli jde o (a) zbytky původních genů, co měl v ruce Valníček, anebo (b) úplně jinou náhodnou mutaci ve výsevech moderních časů. To by mělo ze současného pátraní jasně vyplynout, mělo by se to říct a publikovat.
Samozřejmě tím i tuto nevšední rostlinu popularizovat. Je dobře, že ji šikovní pěstitelé namnoží. Pěstitelé touží po zajímavých kuriozitách, proč je mají dodávat jen Asiaté?
Zdraví vás, Jan Říha
Poznámky Jan Čáp:
K napině toho bohužel moc nevím, resp. co vím, je jen z neověřeného doslechu. Ona hlavně ta dnešní L. napina je trošku jiná, než ta Pažoutova z roku 1960, kdy ji popsal. Tehdy se snad mělo jednat o nějakou náhodnou mutaci ve výsevu semen hymenorebutií (tedy Lobivia rebutioides, dnes L. densispina var. reb.) původem od Blossfelda. Později se ze sbírek prakticky ztratila. Kde se vzala ta současná, to nevím. U nás ji rozšířil pan Potyka, ty jeho kvetou převážně oranžovočerveně, pak se tu vyskytují žlutě kvetoucí snad z Německa (Bušek) (i on však tvrdí, že tu svou koupil od Potyků).
Lobivia napina, foto i sbírka Josef Bušek.
Jedna z teorií říká, že ta dnešní vznikla jakousi rekonstrukcí druhu pomocí recipročního křížení. Čemuž bych i věřil. Snad i proto je tak variabilní, kdy některé kytky jsou "přesné", tedy bez trnů, tmavě černofialové a jiné jsou spíš tmavozelené a s trny.
Takové se i mně občas vyskytly ve výsevu běžných hymenek. Já mám ve sbírce čtyři větší rostliny, semenáče, a taky nejsou úplně stejné. A pak mám pár malých semenáčků a ty už se štěpí docela dost. Ta Tvoje (Pavlíčkova) je dost typická, tak Ti dám příklad toho, co je sice ze semen L. napina, ale už to naznačuje přítomnost genů té rebutioides. Takže asi tak.
Jakožto už správně alzhajmrovsky postižený předdůchodce, marně vzpomínám, kde jsem to před desítkami let tu jedinou původní napinu viděl. Ale navštěvoval jsem hlavně Rektoříkovi, pana Krůtu a jejich okolí, tak to muselo být někde tam. Honza Říha by si možná vzpomněl, kdo ji měl. Tu jedinou viděnou napinu mám zafixovanou jako roubovanou kytku, která měla výrazně plstnatější areoly než běžné "hymenky", trnů pár a sotva do 2 mm, a hlavně mnohem menší květy. Což jsou samozřejmě věci nepodstatné, píšu to jen proto, že ty současné mi připadají jiné. Jasně, může to být variabilitou, ale taky mojí sklerózou. I když ono i v Pažoutově popisu jsou květy udávané jako třícentimetrové. Hodně podobná je taky na fotce v Urbánově knize Čarovné tŕne.
Lobivia napina (foto Čáp Jan).
Ta kytička mě tehdy dost zaujala a už tehdy mi majitel řekl něco ve smyslu, že víc jich mají v Německu, tedy tehdejším NDR. Tak jsem tak nějak myslel, že pan Bušek by ji mohl mít odtud. K mání tady u nás ale nikde nebyla a já se o ni pak už nijak nezajímal, zvlášť když ji neuznal za samostatný taxon pan Rausch. Tak to jen na doplnění "mých nevědomostí".
Zdraví Honza Čáp
Synonymii jmen kolem L. napina úmyslně neuvádím, zejména proto, že různí autoři ji sestavují různě, a zmatky jen bobtnají. Proto bude u nás označována pouze svým krásným a jediným jménem NAPINA (neboli „s řepovitým kořenem“).
Zdraví vás i Pavel Pavlíček, a dodává, že nejen samotné pěstitelství je krásné, ale i to študování okolo může být docela zajímavé.
