Já vím, že nám všem už leze krkem všude slyšet a číst o probíhající pandemii. Nechtěl jsem tuto záležitost v úvodníku vůbec zmiňovat. Jenže jak se tomu vyhnout, když daná situace ovlivňuje veškeré dění, včetně toho dění kaktusářského. Copak my v Plzni…my jsme měli kliku, že termín naší zářijové schůze, a tím i kolokvia, se strefil do doby, kdy protivirová opatření byla po létě ještě poměrně volná, a obě tyto akce se mohly uskutečnit. Pravda, oproti minulému ročníku byla účast jistě o víc než jednu třetinu nižší, ale stovka lidí dorazila, a tak jak v pátek, tak potom v sobotu proběhla akce ke spokojenosti hostů i pořádajících. Tak mi dovolte jen pár záběrů právě pro ty, kteří letos dorazit nemohli.
V pátek odpoledne se lidé začali sjíždět k Jirkovi Musilovi a zájem byl nejen o skutečně skvostnou Jirkovu sbírku, ale pochopitelně i o semenáčky, kterých byl, jako vždy, velký výběr.
Velmi si vážíme všech hostů a letos nás obzvláště potěšila účast obou Pavlíčků. Pavla i Karla.
Jirka obdržel i nějaký tekutý prezent. Paráda. Tak hoši…, příští rok se na Vás opět těšíme.
Bylo co prohlížet i dlouho po setmění.
Nechyběla ani ochutnávka a hodnocení regionálních piv, která každoročně přivážejí návštěvníci ze všech koutů naší, mnoha rozmanitými pivovary obdařené, vlasti.
Večerní promítání se obvykle nese v poněkud v poněkud lehčím, někdy až rozverném, tónu.
Tady už je sobotní, dopolední burza, po ní následuje blok přednášek a oběd. Během této doby si zájemci dohodnou individuální návštěvy plzeňských sbírek, navazují se nové kontakty a lidi, ač v rouškách, (doufejme, že jen letos) k sobě mají lidsky blízko.
Těšili jsme se samozřejmě i na další zářijovou akci, Zavírání sezony v Chrudimi. Jak všichni víte, byla na poslední chvíli zrušena, začalo koronavirově přituhovat, a v rozsahu, na jaký jsme zvyklí, prostě uskutečnit nešla. Nám to tedy nedalo, takže alespoň jedno plně obsazené auto Plzeňáků se k Pavlíčkům vydalo. Museli jsme přeci tuto, bohužel hodně ořezanou, akci podpořit. Rádi jsme se tam setkali s mnoha dalšími, kteří měli stejný nápad. Přijeli jsme v pátek, přespali v penzionu a v sobotu po poledni jsme se vydali na zpáteční cestu. Byli jsme domluveni s Jardou Bohatou, (mimochodem rovněž vzdáleným členem KK Plzeň) že ho v jeho sídle v Kozojedech navštívíme. Střecha jeho domu je skleník, ve kterém je k vidění opravdu hodně. Kaktusy i sukulenty jsou zastoupeny měrou vrchovatou. Viděli jsme, že bojuje s místem, asi jako každý, a tak jsme mu od pár kytiček i pomohli.
Takovéhle nádherné Gymnocalicium fridrichii jsem tam vyfotil.
Jaro je krásné, ale i podzim má svá kouzla. Když se na konci léta v noci ochladí, začnou lobívie doslova čarovat. Nové silné trny se stanou ještě silnější a ty dlouhé soutěží, aby předehnaly ty loňské. Nepotřebují k tomu mnoho. Vzdušné pařeniště jen s horním krytem, zálivku shora jednou za 3-4 týdny mimo období veder a k podzimu rosu, která trnům dodá ten správný šmrnc. A samozřejmě slunce. Slunce, které nakonec rozehraje tu správnou pichlavou symfonii. Takhle ji hraje v Plzni ve sbírce u Jirky Musila.
Je fakt, že to ten Jirka umí. Vypěstovat, vyfotit, a ještě doprovodit poetickým textem.
Karel Čapek
O pěstitelích kaktů
Podívejte se na tenhle Echinocactus myriostigma. Viděl jste už někdy u někoho takový Echinocactus myriostigma? Tak já vám to povím, s tou podmínkou, že to nikomu neřeknete: Nesmí se zalévat, ale jen rosit. Tak. – Jakže! Zvolá jiný kaktusář. Kdo jakživ slyšel, že se smí Echinocactus myriostigma rosit? Chcete, aby se mu nachladilo temínko? |
Komentáře
Tak nějak by mohlo vypadat to nové aztekium co se ještě nenašlo.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.