Vykopávky Ruinas de Quilmes
V pozdním odpoledni se přijíždíme podívat na jedny z mála indiánských vykopávek, které se zde vyskytují. Lokalita má i příhodné jméno – Ruinas de Quilmes.
Stará indiánská vesnice se nachází na úpatí hor, posazená do svahů, které ji chránily před případnými nájezdníky. Obnažené obrysy kamenných základů starých domů trochu připomínají známější indiánskou památku z Peru-Machu Pichu. V době své největší slávy žilo v Quilmes asi 1300 indiánů a vedla zde významná obchodní cesta.
Vstupenka na archeologické vykopávky starých indiánů Ruinas de Quilmes.Kupujeme vstupenky a procházíme muzeum, kde se nachází spoustu archeologických vykopávek a kde se dají i zakoupit různé upomínkové předměty. Vystupujeme po kamenitých terasovitých základech vzhůru, abychom nafotili celou památku shora, odkud vše lépe vynikne. Všude kolem dokola indiánské lokality rostou pasakánové lesy. Shora vypadají na obrázku pasakány jen jako malé čárečky, ve skutečnosti jsou to sloupovité kaktusy vysoké několik metrů. Po prohlídce scházíme zpět dolů, pomalu se začíná šeřit, a tak přemýšlíme o noclehu. Součástí celého komplexu je i hotel, jehož služeb však nevyužíváme, neboť před vchodem indiánské památky jsou malá tábořiště, kde máme svolení k nocování. Spát vedle staré indiánské vesnice, kde před sta lety pulzoval rušný život, dá nezapomenutelný zážitek. V dáli se dlouho do noci blýskalo a my jen čekali, kdy duch staré Indiánky na nás spustí příval slz. Naštěstí se vše obešlo bez kapky deště. Než jsme ráno odjeli, šli jsme prozkoumat okolní lokalitu, kde se vyskytuje kromě Trichocereus pasacana ve větším množství Gymnocalycium spegazzinii, Opuntia sulphurea nebo ojediněle i Gymnocalycium saglionis, Acanthocalycium thionathum nebo Echinopsis leucantha.
Balíme věci a těsně před odjezdem zjišťujeme, že máme prázdnou pneumatiku. Tak tuhle pomstu pro nás připravili duchové starých Indiánů. Je to náš první defekt. Nedá se nic dělat, vytahujeme rezervu a pouštíme se do výměny kola. Na úzké cestě, kde stojíme, najednou přijíždí terénním autem místní prodejci ovoce a dávají se s námi do řeči. Vůbec jim nevadí, že nemohou projet, žádné rozčilování, navíc každému z nás dávají na ochutnání několik broskví. Po opravě se rozloučíme a odjíždíme asi 15 km do nejbližší vesnice Colalao del Valle, kde je gomérie, aby nám píchlé kolo opravili. Práci za tátu provádí asi dvanáctiletý syn, který je velmi šikovný, je vidět, že to nedělá poprvé, tak jej náležitě oceníme několika peso. Naproti přes cestu je obchůdek, kde doplňujeme proviant.
Pohled na spodní část lokality Ruinas de Quilmes, dole v rovině rostou porosty pasakánového lesa.Je pěkný slunečný den, úterý 30.1., jen sem tam v dáli nějaký mráček. Vyjíždíme z provincie Tucumán do Salty, směr Cafayate. Po cestě stiháme prozkoumat několik lokalit, všude je prakticky stejná písčitá nebo spíše kamenitá zem, porostlá keřovitou buší. Roste zde Gymnocalycium spegazzinii, které je téměř všude stejné, poměrně velké, některé až 20 cm v průměru a několik jich dokonce kvete. Ještě větší je zde Gymnocalycium saglionis, např. u cedule La Vinita ležel jeden na boku a byl až jeden metr velký. S doprovodné vegetace společně rostly Echinopsis leucantha, Acanthocalycium thionanthum var. brevispinum, Cereus aethiops, Trichocereus pasacana, Opuntia sulphurea, další opuncie a dyckie.
Jak už název napovídá, je tu vinařská oblast, všude kolem jsou založené vinice. Říká se, že celou oblast zde provozují Francouzi a je to vidět na každém kroku, včetně dobrého jídla v restauracích. Zastavujeme u obchůdku s vinařskými výrobky a jdeme koupit na zkoušku nějaké pití na večer a pár hroznů na jídlo. Hrozny jsou postříkány nějakým sirnatým přípravkem, který nejde pořádně umýt ani na pumpě, kde čepujeme pitnou vodu do lahví.
Vzhůru na El Obelisco
Na přejezdu mezi provinciemi proběhla běžná silniční kontrola, samozřejmě bez problému. Asi 12 km před Cafayate zastavujeme na známé lokalitě Tolombon, z jedné strany se na nás ženou mraky a začíná pršet, zatímco z druhé strany hor je jasno. Projíždíme městem a zajíždíme do krásného údolí Quebrada de las Conchas. Krajina se celkem mění a začíná svítit sluníčko. Jsou zde nádherné scenérie červených pískovcových skal s častými vymletými skalními dírami, dle toho se toto místo nazývá Las Ventanas (okna). Vyskytuje se zde pěkné Gymnocalycium spegazzinii var. punillense, podobně jako na další zastávce u El Obelisco. Společně se zde vyskytují např. Parodia rubristraminea, Acanthocalycium thionathum var. brevispinum, Tephrocactus weberii ve dvou barevných formách, Tephrocactus molinensis, Echinopsis leucantha, Opuntia sulphurea a další rostlinky jako cibuloviny rodu Rhodiophyla, všudypřítomné portuláky, zajímavé solanum, pěkné skalničky a kytky, které nedovedu zatím nikam zařadit.
Vlevo: „Seňor Obelisko“ ve stánku s keramikou, v pozadí monument, který dal tomuto místu jméno. Vpravo: Ráno u El Obelisco, kde jsme nocovali.
Na El Obelisku měl postavený stánek s indiánskou keramikou „seňor Obelisko“, jak mu začal důvěrně říkat Martin a nedaleko mezi keři měl dokonce postavenou boudu, kde bydlel. Nakoupili jsme u něj nádhernou, poměrně levnou keramiku s indiánskými výjevy. Byl příjemný teplý večer, s teplotou kolem 27°C, tak jsme zajeli zpět do Cafayate nakoupit nějaké cetky. Po dobré večeři vyrážíme na prohlídku města, ve kterém by měl bydlet známý kaktusář z Rakouska. Courali jsme se od obchodu do obchodu a sháněli upomínky pro své nejbližší. Měli zde slušný výběr a vybrat ty nejhezčí, vyžadovalo opravdu velkou koncentraci. Pozdě v noci zajíždíme zpět na El Obelisco, abychom se uložili na známé lokalitě mezi kaktusy. Kdy se nám znovu podaří spát společně ze „spegoušama“ na místě, kde příště už může být národní park. Je dost pozdě, takže večerní diskuze je poměrně krátká. Ráno vstávám před východem slunce a udělal jsem dobře. Připravil jsem si foťák a následně udělal nejkrásnější záběry východu slunce s monumentem obelisku a okolních hor. Během krátké doby sluníčko rychle přibývá a osvětluje celé protější hory. Každý snímek je jedinečný. Rychle balíme věci a pokračujeme v pozorování variability „spegoušků” směr Salta.
Gymnocalycium spegazzinii, provincie Tucumán, Ruinas de Quilmes 30. 1. 2007.
Gymnocalycium spegazzinii v. punillense, provincie Salta, El Obelisco, 30. 1. 2007.
Tephrocactus molinensis (Speg.) Backeberg, provincie Salta, od El Obelisco, 30.1.2007.
