Ať se na to podívám z kterékoli strany, musím konstatovat, že se to lepší. Teda jak co. Nevzpomínám si, že bych kdy v květnu neukončil ve svém obydlí topnou sezonu. Když to šlo ztuha, tak to bylo nejdéle do půlky měsíce. Ovšem letos, jak se zdá, bude kotel dotápět ještě v červnu. Příroda se však ošálit nedá a kaktusář jakbysmet. Předpokládám, že každý pěstitel se podmínkám, jež momentálně panují v české kotlině, přizpůsobil. Tedy nejen u sebe, třeba poněkud teplejším oblečením, ale především ve sklenících jsme učinili opatření, aby si naše oblíbené rostliny, pokud možno ani nevšimly, že jaro si dává neskutečně načas. Je mu jedno, že už před časem bylo vyhlášeno globální oteplování a prostě, jak jsem se dočetl, tryskové proudění tryská zcela jinak, než by se slušelo, a to je příčinou toho, že kytky na Plzeňsku začaly kvést až v poslední dekádě.
Probudily se moje oblíbené Thelocactusy. Už jsem se nemohl dočkat. Ale jak se říká…kdo si počká,ten se dočká.
Nedala se zahanbit ani Astrophyta a v zatepleném skleníku to prostě začalo žít. Člověk tak nějak pookřeje, když vidí, že sezona začíná a že kytičky si to svoje jen tak vzít nedají.
S postupujícím jarem, a věřím, že i z důvodu jisté proočkovanosti národa (či světa), se začala poněkud lepšit koronavirová situace a my jsme si po dlouhé době mohli dovolit udělat schůzi výboru nikoli on-line, ale přímo tváří v tvář a sklenkou proti sklence. Už nám to fakt scházelo moc a bylo načase.
Definitivně jsme rozhodli o konání letošní výstavy v Plzni u Zvonu. Už dříve byl termín stanoven na 5. – 7. června. Samozřejmě jsme museli vzít v úvahu hygienická opatření, která v tu dobu ještě v platnosti budou, ale není zase tak těžké se jim přizpůsobit.
Platná, leč zmírněná omezení, nám ovšem dovolují uspořádat i výroční členskou schůzi, na které se po uplynutí tříletého období konají i volby výboru. Vyšlo to vlastně úplně „pintlich“, neb konat se původně měla v únoru, ale zákon stanovil tyto spolkové záležitosti odložit až na konec června. Spravedlnosti tím bude učiněno zadost. Mám takový dojem, že větší či menší měrou se s podobnými problémy v letošním i minulém roce potýkala většina spolků, klubů, občanských sdružení, a nakonec i ostatních, tzv. normálních lidí.
Submatucana aureiflora v. elata
Tohle je rostlina, která má za sebou hezký kus života. Mívala kdysi parťandu, ale nějak si holky nerozuměly, nebo co. Prostě přesto, že kvetly docela bohatě, nechtěly se, potvory, v kvetení sejít. Jen jednou se mi podařilo je nachytat a výsledkem bylo potomstvo, které se rozešlo po plzeňských sbírkách, kamarádech a nemýlím-li se, tak některé skončily i v rukou laiků, což ode mě nebylo moudré. Snad už některé z těch kytek také brzy pokvetou.
Trichocereus candicans
Semena tohoto Trichcereusu jsem vyséval v únoru v roce 2013. Obdržel jsem je od Jirky Musila, který je sbíral rok předtím kdesi v Argentině. Květ se otevřel právě v ten den, kdy se u mě v Plzenci konala květnová výborovka. Nečekal jsem, že tak mladý tricháč vykvete ve dvanáctce květníku už letos. Ale slibuji, že ho přesadím.
Úplně koncem měsíce (docela se oteplilo) začaly, sice nesměle, kvést i rostliny umístěné v lufťácích.
Malá kytička, ale velká paráda. To se nechlubím za sebe – to za tu kytku. Původ mi tak trošku unikl, protože jsem lempl. Jo a abych nekecal. Není to úplně lufťák. Spíš jen pololufťák.
Teď už je jasné, že jaro se ututlat nedá. Poupátkům to v tom panujícím chladném počasí trvalo letos opravdu dost dlouho, ale nakonec přeci jen vyrazily květy. Není to sice tak silný výbuch jako ve Vrběticích, ale ono to přijde. Kdyby ne – musel bych je vyhostit. I když by mě to hodně mrzelo. Sulky jsou mojí druhou láskou. Jsem s nimaï nevěrný Thelákům.
Byli jsme před lety se Slávou Bendou návštěvou u Míry Naxery. Obdrželi jsme darem sedm kusů malinkých horizontíků. Lokalita byla uvedena Rancho La Campana. Rozhodli jsme se darované semenáčky naroubovat. Já jsem dodal, poněkud už přerostlé, Ferocactus glaucescens a Sláva těch sedm kousků narouboval. Rozdělil je tak, že já jsem dostal čtyři, on sám si nechal tři. Připadal jsem si tou výhodou poněkud nepatřičně. Příroda se postarala. Mně jeden chcíp, takže spravedlnosti bylo opět učiněno zadost.
Jako poslední obrázek jsem si nechal takový bonbónek. Pár let se těším touto rostlinkou. Je chudinka schoulená ve štěrku pocházejícího z čedičového lomu v okrese Plzeň Sever. Ve své domovině roste v něčem podobném, ale čedič to nebude. I tam jsou ty šutry spíš na povrchu, pod nimi je nějaká spraš nebo něco takového. Nejsem geolog. Snažil jsem se podmínky malinko napodobit. Snad se to podařilo. Kytička vypadá spokojeně a snad se s ní ještě nějaký čas budu mít možnost těšit.
Yavia cryptocarpa R. Kiesling et J. Piltz
Je to rok, co jsem měl tu čest přispívat svými úvodníky do těchto internetových novin. Chtěl jsem více psát o bohatém spolkovém dění plzeňského klubu, chtěl jsem psát o více sbírkách, které na Plzeňsku jsou. Musel bych vybírat, protože jedenáct úvodníků by na to opravdu nestačilo. V našem klubu se můžeme pochlubit poměrně bohatou škálou nejrůznějších akcí. Snad i proto se nám daří oslovit těmito aktivitami naše členy, a sem tam i přilákat členy nové. Věřte, že bych měl každý měsíc o čem psát. Každý měsíc bych mohl navštívit nějakou sbírku v Plzni, nebo v okolí a seznámit čtenáře internetových novin s rozmanitostí našich sbírek. Bohužel, spolková činnost byla prakticky zastavena, návštěvy znemožněny. Coronavirus mi do toho hodil vidle. Asi by bylo poněkud hloupé, kdybych napsal, že v tom a tom měsíci se prakticky nic neudálo. (Poslušně hlásím, že během mé služby se nic nestalo) Tím pádem došlo k tomu, že jsem posbíral ty střípky, které snad zbyly z činnosti tak aktivního klubu, jakým bezesporu plzeňský klub je, a z větší části se věnoval tomu, co jsem nafotil v mojí sbírce. Nebyl to záměr. Byla to z nouze ctnost. Tak odpusťe.
Příště už někdo jiný.
Jo… abych nezapomněl. Ještě Karel Čapek.
Je to veliká milost a vzácná událost, která se hned tak každému nestane. Říkám vám, mateřská pýcha není nic proti vypínání a vychloubavosti kaktusáře, kterému vykvetl kaktus.
Karel Čapek - O pěstitelích kaktů
