Plzeňské kolokvium není jen posezení u Jirky Musila a sobotní dopolední přednášky. Je to i návštěva sbírek a ta se v mém případě vydařila nad míru mého očekávání! Míla Hájek a jeho cit, s jakým pěstuje své kaktusy nebo pohostinnost Jirky Vinaře, to jsou věci, na které budu ještě dlouho vzpomínat!
Co se však povedlo víc, než jsem mohl doufat, byla návštěva u jednoho velmi příjemného, sympatického, pohostinného a upovídaného člověka, který kaktusům rozumí a umí je jako málo kdo jiný. Ten člověk je Mirek Naxera.
Původně jsem o této návštěvě nechtěl vůbec psát. Někdo by si možná myslel, že ze strachu. Mirkův kaktusářský život je poznamenán několika šarvátkami se závistivými a zlými lidmi a šrámy z těchto bitev jsou cítit ve vzduchu ještě dnes. To v mém případě rozhodně důvod nebyl! Pokud udržím slušnou a srozumitelnou formu svého psaní existuje jediný člověk, který mi do toho má co kecat, a to je majitel sbírky!
Někdo by si snad mohl myslet, že u Mirka není, co zajímavého k vidění. Myslím si, že Mirek Naxera je natolik vyhlášený kaktusář a pěstitel, že tohle může být jen těžko uvěřitelná představa.
Když jsem u Mirka byl a mohl jsem obdivovat ovoce jeho celoživotní práce, mohl jsem si s ním také popovídat. Je to velmi milý a hodný člověk, dokonce došlo i na domácí uzené, a kdybych nebyl autem, jistě bychom si dali i skleničku vína nebo plzeňského piva. Jenomže jsem nabyl dojmu, že Mirek nestojí o popularitu, nestojí o zájem nezasvěcených očí, netouží po tom někomu něco vysvětlovat, ukazovat, a jak sám říká, s kaktusy už končí, už ho to nebaví. Má rád kolo a nově i stavbu modelů letadel, ale kaktusy už nejsou hlavní náplní jeho života. Z úcty k němu jsem se tedy nechtěl rozepisovat o něm ani o jeho sbírce a přitahovat na jeho osobu případnou nežádoucí pozornost. A tak se s vámi mohu podělit nejen o své zážitky, ale i o fotografie, které jsem pořídil. Bohužel jich není mnoho.
Viděl jsem nádhernou sbírku krásných velkých rostlin. Záplava "horizontíků" snad všech možných tvarů, barev a vytrnění, obří Melocactus azureus, nádherné Uebelmannie, Copiapoe anebo Echinocereusy. To vše je u Mirka k vidění. Nesmím zapomínat ani na má oblíbená Astrophyta. I ty má Mirek stará, ale krásná! Nivea, ornata, capricorne, vše v perfektní kondici, bez flíčku a vady. Prostě nádhera! A když má člověk štěstí, nejen že mu Mirek neujede na kolo, ale ještě si s ním krásně popovídá. O kaktusech, o pivu, o životě a o dalších zajímavých věcech. Prostě pro mě super zážitek, jedna z nejkrásnějších sbírek, které jsem kdy viděl. Jen doufám, že Mirek s kaktusy neskončí. Byla by to dle mého mínění velká škoda nejen pro Plzeň a tamní kaktusáře, ale pro nás všechny! Tak se kochejte a žasněte nad obrovským umem jednoho super člověka, kterého jeho kaktusářský um proslavil, ale také mu ublížil. Já osobně jsem Mirka moc rád poznal a doufám, že má letošní návštěva u něj nebyla poslední!
