Patřil k velmi oblíbeným brněnským kaktusářům pro svou milou a skromnou povahu. Návštěvy nikdy neodmítal, ať už byly domácí nebo ze zahraničí. Každého přátelsky přijal, věnoval se mu a rád se podělil nejen o své bohaté kaktusářské zkušenosti, ale také o semenáčky a odnože.
U něho platilo, že mohl začít s jakýmkoli rodem kaktusů nebo jiných sukulentů, vždycky dokázal během velice krátké doby vybudovat velikou sbírku. V žádném případě to nebyla otázka peněz, těmi neoplýval, ale vše spočívalo v jeho neuvěřitelně širokém rozsahu kaktusářských kontaktů. Začínal původně s rodem Gymnocalycium. Později si v rámci specializace brněnských kaktusářů zvolil rod Rebutia spolu s příbuznými rody Aylostera, Digitorebutia a také Sulcorebutia. Vypracoval se ve špičkového odborníka s kontakty na mnoho obdobně zaměřených kaktusářů po celé Evropě. Po vybudování sbírky rebucií se vrátil opět ke gymnokalyciím, od nich přešel k notokaktusům. I z rostlin rodu Notocactus dokázal velice rychle vybudovat krásnou sbírku. Obzvláště si oblíbil notokaktusy z okruhu Notocactus ottonis, kterých měl asi 4–5 m2. Ale ani notokaktusy neznamenaly konec jeho sběratelství, na řadu přišel ještě rod Sempervivum. A tak jako u jiných rodů i zde dokázal v úžasně krátkém čase vybudovat krásnou a hodnotnou sbírku. A kdoví, co by ještě přišlo na řadu, kdyby nezasáhla vyšší moc – jeho úmrtí.
Ochotně se podělil s každým o své bohaté zkušenosti i o rostlinný nebo semenný materiál, ale horší to bylo s jeho literární činností. Škoda, že po něm nezůstalo více jeho zkušeností zaznamenaných, napsal jeden sešit Fričian („Rod Rebutia Schumann“).
Komentáře
Pavel Pavlíček
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.