Rod Piaranthus
Stejně jako rod Huernia byl ustanoven již v roce 1810 Robertem Brownem.
V tradičním pojetí zahrnuje tento menší rod jen 10 druhů včetně poddruhů a variet, přesto jej lze rozdělit na dvě dost odlišné skupiny.
Dva druhy bývalého rodu Huerniopsis, tedy P. atrosanguineus a P. decipiens, a ostatní „tradiční“ druhy rodu Piaranthus jako například P. geminatus nebo třeba comptus.
Rod Piaranthus se vyskytuje výhradně na jihu afrického kontinentu, především v JAR a okrajově také v Namibii a Botswaně. Centrum výskytu je jednoznačně v Západním Kapsku, především v Malém Karoo, a také v přilehlé západní části Východního Kapska.
Rod Piaranthus charakterizuje hlavně bujný trsovitý růst, drobné články válcovitého tvaru, většinou do 5 cm délky a 1-2 cm šířky, často kyjovitého tvaru a nenápadné šedozelené barvy bez jakékoliv kresby. Jak si jistě pozorný čtenář této série článků povšiml, tato charakteristika vlastně kopíruje i rod Duvalia, přesněji řečeno její jihoafrickou větev. To v praxi znamená, že na první pohled se bez květů tyto skupiny rostlin nedají od sebe rozpoznat. Naštěstí na druhý, bližší pohled již ano. Zásadní rozdíl mezi piaranty a duvaliemi je totiž v tom, odkud vyrůstají květy. U duvalií je to na spodní části mladých stonků, u piarantů naopak v horní části a to často ve větším množství najednou. Na nekvetoucích rostlinách si tedy stačí najít, kde se nalézají zbytky po květních stopkách a hned je jasno.
Rod Piaranthus se vyznačuje spíš drobnějšími, ale jak už výše zmíněno, o to hojnějšími květy s velmi variabilní kresbou o průměru většinou 1-2 cm. Jako vždy a všude tu je ovšem výjimka v podobě P. atrosanguineus, který se chlubí květy velkými až k 5 cm. Ještě dlužno dodat, že právě piaranty si velmi zaslouží ono nelichotivé obecné označení smrdutky. Především P. atrosanguineus, P. decipiens a P. geminatus velmi nedoporučuji držet v době květu, tedy u nás na podzim, v obývaných částech domácností.
Všichni zástupci rodu Piaranthus patří z pěstitelského hlediska k těm nejsnazším. Při dodržování základních obecných principů pro pěstování sukulentů bude jistě každý úspěšný. Ani zimování nečiní žádné potíže, takže v chladu do 15 stupňů bez zálivky, v teplejších podmínkách lze občas mírně zvlhčit substrát, pokud se již články rostlin výrazně svrašťují.
Stejně snadné je i vegetativní množení jednotlivými stonky nebo částmi trsů, které po zasazení do vlhkého substrátu obratem zakoření a pokračují v růstu.
Pokud bych měl jmenovat 3 skupiny stapélií nejvhodnějších pro začátečníky, mezi prvními bych vždy uvedl rostliny rodu Piaranthus. Kromě snadného pěstování a množení i nenáročnosti na prostor je jejich velkou výhodou ochotné kvetení někdy i desítkami květů naráz i velká variabilita vzhledu květů, takže se dá vytvořit zajímavá a pestrá sbírka dokonce i v rámci jednoho druhu.
Obr 1: Piaranthus atrosanguineus se vyznačuje největšími květy i stonky v rámci rodu. Vyskytuje se na JZ Botswany a přilehlé SV části JAR.
Obr 2: Piaranthus decipiens má také v rámci rodu nadprůměrně velké květy a roste roztroušeně na obrovské ploše států Namibie, Botswana a okrajově i severní JAR, hlavně v oblasti pouště Kalahari.
Obr 3: Piaranthus comptus ve sbírce. Květy mají velmi variabilní kresbu a jsou porostlé krátkými trichomy.
Obr 4: Piaranthus comptus v přírodě, severně od města Prince Albert.
Obr 5: Piaranthus comptus na lokalitě. Rostliny se v přírodě většinou takto ukrývají v nízkých keřích před žhavým letním sluncem.
Obe 6: Lokalita Piaranthus comptus v jižní části Velkého Karoo, obrovské aridní oblasti v centrální části JAR. Tento záběr ukazuje typickou rovinatou část jen řídce porostlou nízkou křovitou vegetací, pod níž se občas dají najít menší sukulenty jako např. stapélie.
Obr 7: Piaranthus comptus - forma s méně výraznou kresbou květů.
Obr 8: Piaranthus geminatus se hojně vyskytuje v celé jižní části JAR, řádově od města Montagu na západě až po NP Addo na východě. Tato forma má krémově zbarvené květy zcela bez kresby.
Obr 9 Piaranthus geminatus f. disparilis je často šířena také jako P. barrydalensis. Jde o nejzápadnější formu tohoto velmi variabilního druhu, která se vyznačuje soudkovitými stonky téměř bez známek žebrování.
Obr 10: Piaranthus parvulus je typický sériovým kvetením drobných květů do velikosti 1 cm na dlouhých stopkách. Vyskytuje se v JAR na sever mezi městy Worcester a Oudtshoorn.
Obr 11: Piaranthus punctatus z oblasti Namaqualand se vyznačuje zvonkovitým tvarem květů s jemnou pruhovanou kresbou.
Obr 12: Piaranthus punctatus var. framesii se vyskytuje na malém areálu mezi městy Loeriesfontein, Nieuwoudtville a Calvinia.
