V první řadě chci upozornit na to, že rostliny nemají názvy. Mají jména!
V době, kdy jsem pracoval na redakci Atlasu kaktusů, jsem čile korespondoval (tehdy ještě papírově, ale už na psacím stroji) s mnoha autory.
Mezi jinými to byl obdivuhodný pan Josef Moučka, znalec rodu Mammillaria, muzikant a poněkud bohémský Brňák. Psal se rok 1988, mám tu z té doby štos jeho pošty a předkládám vám výňatek z jednoho z jeho dopisů.
Josef Moučka v době, kdy už nemohl přijmout ocenění Zlatý Alberto v Chrudimi a přebíral ho ve svém domě v Brně – Komín.
… v této době jsem narazil, když jsem si dovolil kritizovat vědecké špičky jako je Taylor, Anderson a celou IOS partu, jejichž návrhy a výsledky považuji za čtení pro kaktusáře škodlivé. Byl mi zamítnut článek více méně ironizující jejich vědeckou práci. Nechť ji dělají, je to jejich chleba, ale ať neblbnou hlavu těm pravým znalcům, pěstitelům a dlouholetým kaktusářům – amatérům, s jejichž názory se nikdy neztotožní, i když od Hunta tu jakási výzva je. Příčí se mi blosfeldii nazývat parodií, turbinikarpus neoloydií apod. Aspoň pokud jde o mamilárie, tak amatéři jako Boedeker, Craig a Backeberg vykonali pro kaktus-hobby víc než Benson, Taylor a Hunt dohromady.
Jádro pudla tkví v tom, že někteří naši “vzdělaní diletanti“ se staví na vědeckou úroveň a s odpuštěním sežerou každou hovadinu, kterou páni vědci, jsouce povinni naplnit své poslání, vylíhnou, aby ji třeba za půl roku odvolali. Těm vědcům to nezazlívám, těm amatérům, kteří nevěří svému rozumu a očím, se divím…
A co k tomu Pavel Pavlíček?
To víte přátelé, zvyk je železná košile, a tak (i jako staromilec) budu stará a dobrá jména (většinou) ctít. A tak už do smrti budu ctít Notocactus, a nepřipustím sběrné jméno Parodia. Už proto, že velmi dobře a snadno noťáky od parodií rozeznám.
Tohle je jasný Notocactus vencluianus. Jen s velkým sebezapřením připouštím, že Parodia vencluiana je synonymum.
Když už jsem s těžkým srdcem přiřadil do rodu Notocactus rod Eriocactus nebo Brasiliparodia, od které je, pravda, k parodiím docela blízko, pak ale Wigginsia pro mě zůstane Wigginsia, do rodu Notocactus ji nikdy nepustím.
Ovšem, ať se my, věkem zkušenější, snažíme jak chceme, nezabráníme, aby si naši mladí kaktusáři neobjednali v katalogu Aylostera minuscula a ve druhém koupili Rebutia minuscula, takže pak při troše štěstí budou mít ve sbírce dva stejné druhy. A ta samá situace nastane, když u známého Pyrrhocactus bulbocalyx čteme jmenovku Eriosyce. Mohl bych pokračovat. A horší je, že někteří kaktusáři (např. Němci) tato doporučení respektují, změny se už mezi lidmi pomalu zažívají, takže zmatky zdaleka nekončí.
V našich kruzích se zatím zdá, že jsme ještě nerezignovali. Tak třeba možná někdo lépe informovaný tu zveřejní vysvětlení, kdo různá rodová sloučení vysvětlí a obhájí. Naznačí nám, která pravda je snesitelnější. Proč ne?
Tahle kytička má krásné jméno Neoporteria eriocephala (i když kdekdo už si zvyká i na to, že je to Eriosyce). V našem českém oudolí snad ještě dlouho zůstane drobnou neoporterií, nikoliv obří eriosycí. A k tomu nám dopomáhej Manitů...
