Echinofossulocactus není jen nemožně dlouhé jméno
Dne 5. ledna t. r. se naskytla příležitost popovídat o fosuláčích v rámci cyklu ON-LINE přednášek. Díky organizátorům za to. Název přednášky „Echinofossulocactus není jen nemožně dlouhé jméno“ měl zdůraznit, že cílem přednášky nebude další neplodná diskuze o správnosti rodového jména.
Přednáška měla být spíš procházkou křížem krážem světem rostlin, které se narodí jako miniaturní turbiňáčci nebo mamilárky a které po ztrátě juvenilního otrnění získají jedinečné uspořádání zvlněných žeber. Jak se přednáška podařila, nechť posoudí posluchači sami. Chtěl bych se jen omluvit za nekvalitní zvuk. Příčinou bylo smluvní omezení přenosu signálu u nás doma. Nicméně konec dobrý, všechno dobré. Záhora konečně odsouhlasil zdvojnásobení přenosové rychlosti elektronické komunikace. Nová smlouva s poskytovatelem byla podepsána právě dnes. Vida, co zmůže jedna jediná přednáška! Tolik plusových bodů!
V následujícím týdnu přicházely mailovou poštou ohlasy na přednášku. Ty nejcennější byly od Pavla Tůmy, Janka Rožiče a Jardy Bohaty. Jsem za ně vděčný. Domluvil jsem se následně s Pavlem a Jankem, zprostředkovaně pak s Jardou Šnicerem, na zveřejnění doručených obrázků a jejich komentování. Určitě si to zaslouží, všichni, jak ty kytky, tak i jejich fandové. V tomto díle bych rád začal tím, co zaznělo i během přednášky. Pavel se dotázal na druhovou identifikaci populace fosuláčků rostoucích severně od vesnice El Portugués těsně za hranicí mezi státy Querétaro a Guanajuato. Během přednášky jsem si nemohl vzpomenout na fosuláče z této oblasti. A popravdě ani nemohl, protože jsem je v přírodě neviděl. A neviděl jsem je proto, že jsme u El Portugués pouze nocovali. Kdybych jen věděl, že jsme pár kilometrů od nich (obr. 1, 2)!
Obr. 1 Ráno po noclehu u vesnice El Portugués.
Obr. 2 8. února 2012 pouze projíždíme probouzející se vesnicí El Portugués, máme jiný cíl.
To jiné expedice měly více štěstí na fosuláčky. Vyjímám z korespondence s Pavlem Tůmou: „Posílám slíbené fotky rostlin z naší cesty v roce 2010, které označujeme jako spec. El Portugués (polní číslo PT 27). El Portugués sice leží ještě v QRO, ale ta lokalita se nachází při cestě na Xichú, těsně za hranicemi GTO, ještě před Aldama. Jakmile jsem je zahlédl, bylo mi jasné, že to je něco zajímavého, i když přiznávám, že hybridy mezi E. lamellosus a E. dichroacanthus mě hned nenapadly. V každém případě jsou to nádherné rostliny. Ony jsou tam slušné přechody a variabilita podle stupně prokřížení, teď to člověk jasně vidí. Květy jsem bohužel neviděl a ve sbírce mi to zatím ještě nekvetlo. Neměl jsem zrovna ideální podmínky a tak jsou ještě malé. Napadá mě otázka, jaký bude následný vývoj těch populací, které se stýkají a kříží - jestli jsou schopni prokřížit dále celou další čistou populaci, nebo kde se to stabilizuje?“
Pojďme si tedy prohlédnout diskutovaný soubor jedinců z populace odnožujících fosuláčů, které mají nejblíže k Echinofossulocactus lamellosus a které by proto bylo dobré označit jako E. lamellosus sp. El Portugués.
Obr. 3 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués. Formování velkých trsů odnožováním z báze rostlin je pro druh typické (foto P. Tůma).
Obr. 4 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués (foto P. Tůma).
Obr. 5 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués (foto P. Tůma).
Obr. 6 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - rostliny velmi podobné nejjižnějším populacím druhu (foto P. Tůma).
Obr 7 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - robustně otrněná, neodnožující rostlina připomínající populace nacházející se východně od San Luis Potosí (foto P. Tůma).
Obr. 8 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - neodnožující rostlina opět velmi podobná nejjižnějším populacím druhu (foto P. Tůma).
Obr. 9 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - mladá rostlina s mohutně vyvinutým centrálním středním trnem (foto P. Tůma).
Obr. 10 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - na obrázku je zřetelná absence centrálních středových trnů, netypická pro druh E. lamellosus (foto P. Tůma).
Obr. 11 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - opět bez centrálních středových trnů (foto P. Tůma).
Obr. 12 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - detailní pohled na temeno rostliny, ze kterého je zřejmá absence centrálních středových trnů (foto P. Tůma).
Obr. 13 Echinofossulocactus lamellosus sp. El Portugués - zatahování rostlin do půdy je strategie, se kterou se setkáváme cca 60 km severně od této lokality u druhu E. phyllacanthus a u zvláštních stabilizovaných populací rostoucích mezi Xichú a San Luis de La Paz (foto P. Tůma).
Obr. 14 Echinofossulocactus sp. La Tapona - zmíněná zvláštní populace, která se nachází na poměrně velkém území cca 50 x 40 km mezi městy Xichú a San Luis de la Paz. Nádherný velký květ a tvoření trsů je podobné jako u druhu E. lamellosus, uspořádání a charakter trnů pak jako u druhu E. dichroacanthus, který roste v blízkosti města San Luis de La Paz.
Obr. 15 Typický Echinofossulocactus lamellosus rostoucí severně od Zimapánu v Hidalgu, na který je možno narazit v rozsáhlém areálu na skalnatých výchozech primárního bezlesí v komplexech horské vegetace. Na takovýchto místech ani zdaleka nedosahuje populační hustoty, na kterou jsme zvyklí z pastvin, kam se sekundárně rozšířil.
Obr. 16 Mammillaria magnimamma a Echinofossulocactus lamellosus v blízkosti města Metztitlán v Hidalgu z lokality ovlivněné intenzívní pastvou.
Obr. 17 Echinofossulocactus lamellosus z pastviny z blízkosti města Hualula v Hidalgu, která je od El Portugués vzdálená vzdušnou čarou cca 150 km. Tento a předchozí snímek jsou památné. Lokality jsme navštívili během naší první cesty do Mexika v roce 2005 společně s Jardou Procházkou, Helmutem Naglem a Ernstem Holzeisem při prvním dnu v terénu. Pamatuji si smíšené pocity nadšení pramenící z krásy rostlin v „přírodě“ a rozčarování z toho, jak zubožené a zdevastované lokality fosuláče preferují.
Obr. 18 Echinofossulocactus lamellosus N 87.003, Hualula, Hidalgo. Pro jižní zástupce tohoto druhu jsou typická hluboká, listovitá a zprohýbaná žebra.
Obr. 19 Echinofossulocactus lamellosus N 87.003, Hualula, Hidalgo. Detail jednoho z největších květů v rodu Echinofossulocactus by mohl důstojně zakončit tento díl.
