Prosinec 2020 (223)

Astrophytum capricorne (A. Dietr.) Britton et Rose (1922) var. minor Runge et Quehl (1892) et Möller (1926)

Další díl seriálu o rodu Astrophytum bezprostředně navazuje na předchozí pojednání, které bylo věnováno typickému A. capricorne. V tomto dílu se budeme zabývat A. capricorne var. minor a poté A. capricorne ssp. sanjuanense.

 Astrophytum capricorne var. minor PP 1378, Ex-hacienda del Muerto, NL

Záměrně jsem na první místo zařadil varietu a až potom poddruh, ačkoliv z hlediska uspořádání taxonomických jednotek by tomu mělo být opačně. Důvody, které mě k tomu vedou, jsou hned dva. Varieta byla popsána mnohem dříve a nepochybně je typovému taxonu příbuzensky mnohem blíže, než je tomu v případě poddruhu sanjuanense, o kterém nepochybuji, že je nejblíže příbuzný A. senile var. aureum a s A. capricorne nemá téměř nic společného. Díky tomu bude možno plynule navázat v dalších dílech na A. senile a jeho zmíněnou varietu.

Astrophytum capricorne var. minor PP 1549, Mina 2, u lomu, NL

Astrophytum capricorne var. minor PP 1549, Mina 2, u lomu, NL

A. capricorne var. minor popsal Leopold Quehl v roce 1892 na základě jediného získaného importu, sbíraného Texaským exportérem Rungem, jehož také označil za autora popisu. Dnes bývají jako autoři uváděni oba. Původní jméno znělo Echinocactus capricornis var. minor. Poměrně často se setkáváme také se jménem Astrophytum capricorne var. minus, který v minulosti použili dva autoři. Jednak to byl náš A. V. Frič v roce 1925, ovšem bez uvedení podrobností, a poté také známý japonský specialista Okumura. Za platné jej považují i někteří současní zahraniční specialisté, např. H. Hoock. Původní Quehlův popis byl velmi stručný, z jeho obsahu však můžeme zjistit, že vločkování netvoří souvislou vrstvu, neboť stonek je poset několika nepravidelně rozloženými bílými vločkami. Žeber 8, ostrých a zvlněných. Trnů 8–10 v jednom svazku, částečně přilehlých nebo zkadeřených, barvy černé a hnědě skvrnité, později šednoucí. Na rozdíl od A. capricorne si var. minor plně zachovává otrnění, což znamená, že areoly neolysávají ani neopadávají. Květ shodný s typem, velikost 6,5 cm.

Astrophytum capricorne var. minor PP 1549, Mina 2, u lomu, NL, detail areoly s otrněním

Původní popis byl zjevně proveden podle mladé rostliny, neobsahuje údaj o rozměrech stonku a zdaleka nemohl vystihnout celou variační šíři variety. Chybí taktéž popis charakteru otrnění, tedy odlišností od typu. Jako typová lokalita var. minor bylo uvedeno západně nedaleko Saltillo, Coahuila. Quehl neuložil herbářovou položku, což je důvod k tomu, aby byl jeho popis dnes zpochybňován a není uveden ani v Mezinárodním indexu názvů rostlin (IPNI), na rozdíl od Fričovy var. minus. Dr. H. Möller měl v roce 1925 možnost posoudit mnoho importů od svého bratra a v roce 1926 v Zeitschrift für Sukkulentenkunde uvedl, že se jedná o miniaturní formu A. capricorne: varieta je mnohem menší, bývá nejvýše 10–12 cm vysoká a mívá maximální průměr 4–6 cm, tělo modrozelené. Vločky méně početné než u typu, trny málo zploštělé, více kulaté a v poměru k velikosti rostliny velmi dlouhé, spodní trny zůstávají zachovány a nebývají polámány.

Astrophytum capricorne var. minor JV 153, Puente El Forlon, 72 km MEX 57, COAH

Astrophytum capricorne var. minor, Plan de Ayala (El Chiflon), COAH (foto Jiří Valoušek)

V roce 1971 popsal prof. Klaus podrobně rostliny, nacházející na lokalitě u La Rosa v Coahuile, 44 km západně od Saltillo. Tato lokalita bývá označována jako typová, přestože původní lokalita se dle Quehlových údajů má nacházet blíže k městu. Uvedl shodné rozměry jako H. Möller a doplnil, že na úpatí pahorků, tedy již na rovině, rostly ojediněle pod ochranou hechtií tenké, jako šavle zakřivené rostliny, které měly až 30 cm na výšku, avšak malý průměr sotva převyšující 6 cm. Vločkování popsal jako řídké a pravidelné rozeseté po celém těle a uspořádáno do stuhovitých řad nebo skupin. Nenalezl nudální rostliny ani rostliny odpovídající typu. Trny tenké, silně propletené. H. Hoock ve své monografii uvádí maximální průměr těla v ojedinělých případech dokonce 10 cm. I tak je průměr variety o dvě třetiny až o polovinu menší než u typu. Dále uvádí, že květy mohou dosahovat průměru až 10,5 cm.

Astrophytum capricorne var. minor, Tuxtepec, COAH (foto Jiří Valoušek)

Potud historie a taxonomie a následují výsledky pozorování rostlin v přírodě a kultuře a jejich porovnání s uvedenými údaji, případně jejich doplnění. Předně je nutno uvést, že rozlišení typického A. capricorne a A. capricorne var. minor nečiní v přírodě potíže, neboť var. minor je velmi charakteristická díky celkovému vzhledu a rozměrům těla. Rostliny jsou drobnější, štíhlé, řídce vločkované a jejich trny tak hustě obalují tělo, že spíše připomínají tmavotrnné A. senile, které je však ještě o poznání hustěji otrněné.

Astrophytum capricorne var. minor PT 656, San José de la Popa, NL, exemplář s 11 žebry

Podle popisu a zmíněných publikovaných údajů mají mít rostliny maximální výšku 30 cm při šířce 6–10 cm. Jedná se tedy o astrofytum s nejmenším průměrem stonku mezi všemi otrněnými druhy. Největší námi nalezenou rostlinou byl prastarý jedinec na severovýchodním okraji města San José de la Popa s výškou 30 cm a s průměrem 8 cm. Výška ostatních vyspělých jedinců zpravidla nepřesahuje 15 cm ani na místech, která nejsou využívána jako pastviny. Popis dále hovoří o 8 žebrech, údaje dalších autorů připouštějí až 10 žeber. Na východním okraji města San José de la Popa se nám podařilo najít jediný exemplář s 11 žebry, jinak drtivá většina rostlin v přírodě i v kultuře zachovává osmižebernost, k navyšování počtu žeber dochází vzácně. Žebra jsou u typických rostlin úzká, ostrá, vysoká okolo 10-15 mm a na rozdíl od typu mají ostrou hranu. S výraznějším zvlněním hrany žeber se setkáme u starších jedinců a dehydrovaných rostlin. Někdy také dochází ke spirálovitému stáčení žeber.

Astrophytum capricorne var. minor MZ 196, Plan de Ayala (El Chiflon), COAH, detail rezavohnědého zbarvení vloček, ve sbírce autora

Okolo 5 mm velké areoly, které jsou obvykle vzdáleny 1,5–2 cm, nesou zpravidla 8-12 plochých trnů (nejčastěji 7–9 a méně obvykle 5-6), které mohou být dlouhé až 6-7 cm a široké až 1 mm, mají ve většině případů hnědočernou až tmavohnědou barvu, ale promíseně v populacích nacházíme také světlotrnné exempláře. Trny jsou pokroucené a elastické tzn. nepíchavé. Tato charakteristika se objevuje také u typové variety, zde je však nutno uvést, že typické A. capricorne je mnohem pichlavější, var. minor má trny skutečně velmi jemné. Obvykle hustě obalují celou rostlinu a růstový vrchol a díky tomu, že během jednoho až dvou let šednou, působí tato astrofyta dojmem menšího trsu uschlé trávy podobně jako další příbuzné druhy, které využívají stejné mimikry. Otrnění je v porovnání s typem málo variabilní. Areoly a vločkování u starých kusů ve spodní části těla téměř zcela mizí, což dle mého názoru není způsobenou mechanickým poškozením ani požáry. Stejně jako u všech ostatních kulovitých druhů, objevuje se u nich ve většině případů výrazně hnědé zabarvení, postupující od kořenového krčku směrem nahoru, které připomíná tzv. korkovatění, známé u řady jiných rodů kaktusů. V případě astrofyt se však jedná o velmi pomalu rostoucí houbové onemocnění, které rostliny bezprostředně neohrožuje. Setkáváme se s ním také v kulturních podmínkách a nepřehlédnutelné je u A. ornatum a A. myriostigma.

Astrophytum capricorne var. minor PT 651, západně Mina, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 651, západně Mina, NL

Astrophytum capricorne var. minor JŠn (J. Šnicer), Mina, NL, ve sbírce autora

Na rozdíl od typu nejsou známy beztrnné vyspělé exempláře ani nudální jedinci. Semenáčky jsou také zpočátku beztrnné, až ve věku 2–3 let se u nich objevují první slabé trny. Již od útlého mládí jsou slabě až středně hustě vločkované, vločky jsou bílé a někdy mají nažloutlý až světle rezavohnědý nádech. Ten někdy přetrvává i u vyspělých rostlin, mizí pomaleji než u typu a netvoří charakteristické trojúhelníčky, jak je známe u typických rostlin, zejména z oblasti severně Saltillo. Takové rostliny se vyskytují např. nedaleko El Chiflon (MZ 196), který je znám také pod názvem Plan de Ayala nebo krátce El Plan, nacházející se západně od Saltilla.

Astrophytum capricorne var. minor JV 153, Puente El Forlon, 72 km MEX 57, COAH (foto Jiří Valoušek)

Astrophytum capricorne var. minor PP JV 153, Puente el Forlon, 72 km MEX 57, COAH (foto Jiří Valoušek)

Semenáčky mají zpočátku jen 5 žeber a poměrně brzy, ve velikosti okolo 1 cm, je navyšují na 8. A. capricorne var. minor začíná kvést zhruba o 1–2 roky dříve než typ, při průměru těla okolo 4–5 cm. Květy patří k velkým v rámci rodu, mohou mít 6-10 cm v průměru, mají žlutou barvu, hedvábný lesk a červený, oranžový a velmi vzácně i čistě žlutý jícen. Z čistě žlutokvětých exemplářů získal cílenou selekcí v minulosti O. Sadovský ustálený kultivar, jehož potomstvo zachovává v přibližně 95 % žlutokvětost. U malého procenta rostlin se objevuje špinavě oranžovorůžový jícen květu. Většina rostlin má také slámově žluté zbarvení otrnění, méně často světle hnědé. Je ve sbírkách po celém světě značně rozšířen a jeho správné jméno je A. capricorne var. minor cv. crassispinoides, což v překladu znamená „podobné A. crassispinum“. Zmíněná podobnost se však týká výlučně barvy květu, jinak nemá s uvedeným druhem nic společného. Snad jen to, že je podobný astrofytům, která tehdy omylem za A. crassispinum považovali, jednalo se však o rostliny velmi podobné či snad přímo totožné A. capricorne ssp. sanjuanense. Tento kultivar je někdy označen ještě dodatkem „Fleischer“. Je tomu tak díky tomu, že brněnský zahradník Zdeněk Fleischer koupil po 2. světové válce téměř celou Sadovského sbírku astrofyt, značně zdecimovanou následkem výbuchu letecké pumy a mrazy, a zasloužil se o distribuci tohoto kultivaru do sbírek. Sadovského později mrzelo, že jej při tom neuvedl jako původního šlechtitele. Považuji proto dnes za nezbytné, uvést tuto historickou skutečnost na pravou míru.

A. capricorne var. minor cv. crassispinoides ve sbírce autora

Plody var. minor jsou kulaté, masité, růžovočervené barvy, porostlé tmavě zbarvenými šupinami a v době zralosti semen pukají příčným otvorem při bázi. Plod je 10–25 mm velký a obsahuje 240–370 semen o velikosti 1,5-2 x 2,5 mm, která mají leskle hnědou až hnědočernou barvu.Při porovnání hustoty vločkování a velikosti vloček mezi typem a var. minor, dojdeme k závěru, že vločkování je u var. minor řídké až do té míry, že často prosvítá sytě zelená barva epidermis. Někdy je téměř rovnoměrně řídce rozprostřeno, jindy je seřazeno do proužků. A. capricorne var. minor nedosahuje nikdy takové hustoty vločkování jako A. capricorne, což je jeden z důležitých rozlišovacích znaků. Dalším rozlišovacím znakem je velikost samotných vloček. Ty jsou vždy zhruba o polovinu menší než u typu a místy se vyskytují jedinci s velmi malými, téměř neznatelnými vločkami. A. capricorne var. minor se vyskytuje se jen ve spolkových státech Coahuila de Zaragoza a Nuevo León. Areál jejich výskytu je možno vymezit obdélníkem, tvořeným lokalitami General Cepeda (Lx 227, LRM 490) a Estación Marte v Coahuile, Mina a Monterrey v Nuevo León. Směrem na západ jsou známy lokality výskytu ještě několik km za Est. Marte podél MEX 40 (PP 453–na km 110) až k Rancho Benito Juarez (MZ 111), směrem na sever až ke km 77 na MEX 57, na Sierra de la Gavia a velkým centrem výskytu je okolí města San José de la Popa (KŠ 122, PP 1540), směrem na severovýchod pak okolí města Mina (PP 1549) až k Potrero Grande (KŠ 131, PP 1564) a směrem na jihovýchod okolí velkoměsta Monterrey (MZ 213), v přiléhajícím Huasteca kaňonu a lokalitou Los Lirios a najdeme je dokonce v blízkosti Saltilla (MH 230, SB 323, PC 46).

Astrophytum capricorne var. minor PP 1187, General Cepeda, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PP 1187, General Cepeda, COAH, světlotrnný exemlář

Výskyt variety není souvislý, ale je složen z několika místních populací, mezi kterými navzájem neexistuje tak výrazná variabilita jako u typu. Zajímavostí je, že areál výskytu se téměř kryje s jižní částí výskytu typové variety, oba taxony místy rostou téměř na dohled od sebe, ale přesto se nekříží, resp. nejsou známy přírodní hybridy. Koneckonců, v literatuře nenajdeme spolehlivý údaj o opylovačích. Dle mého pozorování se o přenos pylu mezi květy starají drobní krasci a další květoví broučci, živící se samotným pylem a okusem květních lístků, jejichž dolet je však velmi krátký. Z popisu areálu rozšíření je tady evidentní, že var. minor musí žít prakticky ve stejných podmínkách jako typ, s výjimkou nadmořské výšky. Shodně tedy žije ve velmi drsných podmínkách, při vysokých teplotách a s minimem nárazových srážek, které dosahují ročního úhrnu pouze 200 až 600 mm a tomu je potřeba přizpůsobit i pěstování. Zejména první jarní zálivku je vhodné provést až po plném probuzení rostlin a měla by být jen mírná a v době, kdy lze předpokládat teplé dny. A. capricorne var. minor patří k severním a vysokohorským astrofytům, rostoucím v pásmu 1000w–1400 m n. m.

Astrophytum capricorne var. minor PP 1535, jížně Estación Marte, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 499, jížně Estación Marte, COAH, světlotrnný exemplář

Astrophytum capricorne var. minor PT 499, jížně Estación Marte, COAH (foto Jiří Horal)

Astrophytum capricorne var. minor PT 499, jížně Estación Marte, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 677, u hřbitova 1 km jížně Estación Marte, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 677, u hřbitova 1 km jížně Estación Marte, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 677, u hřbitova 1 km jížně Estación Marte, COAH

Relativně bohatou lokalitou jsou náběhy a úpatí bezejmenné stolové hory, která se nachází jižně od železniční zastávky Estación Marte a kaktusáři je často označována jako El Pilar (PP 1535, MZ 102), podle vesnice El Pilar de Richardson, která však leží až za MEX 40. Tady roste mezi kameny červenohnědé barvy s vyšším obsahem železa v podobném biotopu jako typ u San Rafael de las Milagros a také směrem na jih u 1 km vzdáleného hřbitova, téměř v rovině v jílové spraši a dále směrem na západ podél MEX 40 na vyvýšených místech s vápencovým podkladem a ve štěrbinách skal u zmíněného Rancho Benito Juarez, díky čemuž dorůstá velmi malých rozměrů a proto je označována jako miniforma. Tato populace je značně variabilní v barvě otrnění, promíseně najdeme celé barevné spektrum od červeného, přes rezavohnědé až po světle žlutohnědé otrnění.

Astrophytum capricorne var. minor PT 652, Ex-hacienda del Muerto, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 652, Ex-hacienda del Muerto, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 652, Ex-hacienda del Muerto, NL, detail

Astrophytum capricorne var. minor PT 652, Ex-hacienda del Muerto, NL

Směrem na východ existuje celá řada známých lokalit: Hipólito (kš 133, GM 79), El Pantano (PP 1572), Fraustro (PP 473 – MEX 57 na km 77), 17 km jižně Ramoz Arizpe (GM 880), západně Reata (PT 282), Paredón (PP 1546) v Nuevo León a Delgado (KŠ 052), El Milagro, Icamole, Ex-hacienda El Muerto, celým jménem Hacienda de San Antonio de Arista (PP 1378), Sierra Mulata (KŠ 129), Higueras (SB 331) a El Salitre severně Monterrey (GM 1001) v Coahuile.

Astrophytum capricorne var. minor PT 282, západně Reata, COAH (foto Jiří Horal)

Astrophytum capricorne var. minor PT 282, západně Reata, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PP 1546, Paredón, NL

Astrophytum capricorne var. minor PP 1546, Paredón, NL

Zajímavou populací jsou rostliny rostou na lokalitě zvané Potrero Grande (KŠ 131, PP 1564), nacházející se nad řečištěm východně od Miny a Hidalgo, severně od Monterrey. Rostliny na první pohled připomínají spíše typovou varietu. Jsou totiž relativně hustě a rovnoměrně vločkovány a některé rostliny mají nižší počet (5-8) širších, silnějších a přitom kratších trnů šedé barvy. Také vzdálenost areol je větší. Vločky jsou však sněhobílé a velikost rostlin shodná s varietou. K celkovému dojmu patří i výskyt odrostlých a již květuschopných semenáčů o průměru okolo 5 cm, které ještě netvoří trny. Nelze vyloučit, že se jedná o přechodovou populaci mezi typem a varietou, která mohla v dávné minulosti vzniknout vzájemným prokřížením. Tento popisu se vymykající taxon si zaslouží pro svou intermediární povahu vlastní pojmenování, a v tom případě navrhuji: Astrophytum capricorne var. potrerograndense nom. prov.

Astrophytum capricorne var. minor (potrerograndense) PP 1564, Mina I - Potrero Grande, NL

Astrophytum capricorne var. minor (potrerograndense) PP 1564, Mina I - Potrero Grande, NL

Astrophytum capricorne var. minor (potrerograndense) PT 64, Mina - Potrero Grande, NL

Astrophytum capricorne var. minor (potrerograndense) PT 64, Mina - Potrero Grande, NL

Astrophytum capricorne var. minor (potrerograndense) PT 64, Mina - Potrero Grande, NL

Rostliny vyskytující se nedaleko Hipólito v Coahuile jsou hustě obaleny dlouhými, tmavě černohnědými či hnědými, tenkými a pokroucenými trny. Rostou přímo ve vápencovém masívu, a proto nedosahují větších rozměrů.

Astrophytum capricorne var. minor PT 285, Hipólito, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 285, Hipólito, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 285, Hipólito, COAH

V okolí Fraustro rostou astrofyta často ve skupinách, budících dojem trsovitosti. Lokality nejsou decimovány pastvou, a tak se zde vyskytují zachovalé, vyšší exempláře (20 cm), které na první pohled působí robustně, díky tomu, že dosahují maximálního průměru a zdejší populace má také uniformní vzhled.

Astrophytum capricorne var. minor PT 661, východně Fraustro, COAH 

Astrophytum capricorne var. minor PT 661, východně Fraustro, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 661, východně Fraustro, COAH

Astrophytum capricorne var. minor PT 661, východně Fraustro, COAH, světlotrnný exemplář s 10 žebry

Astrophytum capricorne var. minor PT 661, východně Fraustro, COAH, rostlina spirálovitě stáčející žebra

Velmi příjemným překvapením pro nás byl nález velmi řídce vločkované populace var. minor na lokalitě nacházející se přibližně 10 km jižně San José de la Popa po překonání průsmyku u Las Loureles. Pokud se vydáme z města San José de la Popa, kterýmkoliv směrem, vždy najdeme na vyvýšených místech dostatek nepoškozených rostlin. Velmi často se vyskytují podél cesty od odbočky z MEX 53, např. u La Carroza, tedy ve směru od Miny. Najdeme je běžně ve skalních štěrbinách a pod úkrytem hechtií. Astrofyta rostou dokonce i na nenápadných kopečcích v laguně směrem na západ od města, kde jsme je našli při neúspěšném pokusu o projetí laguny až na Espinazo a dále směrem na jih, kde bychom je nečekali. V naprosté většině se jednalo o menší rostliny do 10 cm výšky těla. Všechny exempláře jsou tady poměrně hustě vločkovány, jedná se o stejný ekotyp, jaký najdeme v okolí města Mina a také u Haciendy El Muerto či u Icamole.

Astrophytum capricorne var. minor PP 1540, San José de la Popa, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 655, 2 km východně La Carroza, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 656, San José de la Popa, NL, s délkou těla 30 cm

Astrophytum capricorne var. minor PT 656, San José de la Popa, NL

Astrophytum capricorne var. minor kš 122, San José de la Popa, NL, ve sbírce autora

Astrophytum capricorne var. minor PT 657, 3,5 km západně San José de la Popa, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 659, 3 k jižně San José de la Popa, NL, světlotrnný exemplář

Rostliny jižně od Las Loureles jsou však jiné. Mají tak řídké vločkování, že ze vzdálenosti několika metrů působí dojmem, že se jedná o řídce vločkované A. senile, což umocňuje ta skutečnost, že jsou staré exempláře ve spodní části těla prakticky holé. Při bližším pohledu ale v horní polovině rostlin vločky vždy najdeme. Vyskytují se tady poměrně velké rostliny s výškou okolo 20 cm a průměrem těla 7–8 cm. Vzdálenost k nejbližší nalezené populaci u San José de la Popa je vzdušnou čarou jen okolo 6 km, přesto je rozdíl ve vzhledu rostlin nepřehlédnutelný. To je dáno nejspíš tím, že uvnitř laguny, kde se také nachází samotné město, a která je ohraničena horami, panují odlišné, sušší podmínky. Z fotografií je dobře patrno, že jižní populace žije v mnohem vlhčích podmínkách, okolní vegetace je zelená a mnohem vyšší než v laguně.

Astrophytum capricorne var. minor PT 660, 10 km jižně San José de la Popa, NL, podobné Astrophytum senile

Astrophytum capricorne var. minor PT 660, 10 km jižně San José de la Popa, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 660, 10 km jižně San José de la Popa, NL

Astrophytum capricorne var. minor PT 660, 10 km jižně San José de la Popa, NL 

Author: Tůma PavelWebsite: https://www.kaktuslbc.cz/Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• Rod Astrophytum (12) 15. 9. 2022 (Hits 1503)
• Rod Astrophytum (11) 13. 9. 2021 (Hits 4240)
• Rod Astrophytum (10) 12. 3. 2021 (Hits 3009)

fFacebook

Tweet

Whatsapp