Toto relativně nově zpřístupněné území v pohoří Sierra de Velazco v provincii La Rioja bylo již v časopise Kaktusy zmíněno ve článku o Gymnocalycium uebelmanianum. Leží v nadmořské výšce kolem 2000 metrů a vede tam nová krásná asfaltová silnice.
V rámci naší dovolené v listopadu 2012 jsme si je vytypovali jako místo s přijatelnou noční teplotou pro táboření. A tak po dni stráveném a žhnoucích pláních La Rioja míjíme v podvečer stejnojmenné hlavní město provincie, na benzinové pumpě doplňujeme zásoby vody a benzínu a stoupáme směrem na Villa Sanagasta a krátce po projetí městečka přijíždíme k odbočce. Poutač láká turisty k návštěvě a hned vedle je tabule s instrukcemi pro cyklisty. Cesta je jako nová, čím výše, tím strmější a mnohde se musíme vyhýbat napadanému kamení. Na skalách nad cestou září v posledních paprscích zapadajícího slunce otevřené květy Trichocereus candicans. Náhle silnice začíná klesat a mezi kopci vidíme široké údolí s plochým, mírně zvlněným dnem. Silnice vede po okraji údolí dále a končí pod horou spolu s údolím. Jsme tu sami, ale zdaleka ne první, koho napadlo zde tábořit. Za balvanem je už připravené ohniště s tlustou vrstvou popela. Rychle stavíme stany a skoro potmě připravujeme večeři. Kromě drobné opuncie rodu Airampoa, kterou jsem nahmátl při sběru dříví, jsme zatím kolem tábořiště na žádný kaktus nenarazili. Noc byla jasná a příjemně chladná. Ráno byly orosené hlavně stany, vegetace sestávající z keříků, z nichž dokážu identifikovat jen akácie, zůstala suchá. Některé keře již kvetou, ale celkově je vegetace šedivá a unavená. Zjevně zatím čeká na první jarní déšť. Stany pod svahem jsou ještě ve stínu kopců ohraničujících údolí ale svah nad tábořištěm je nasvícen vycházejícím sluncem. Nedočkavě stoupáme a těšíme se na květy T. candicans. Kaktusy začínají hned na úpatí svahu, kde rostou trsíky Austrocylindroopuntia verschafeldtii, žlutě kvetoucí Airampoa a Cumuloopuntia boliviana. Nějakých 50 m nad tábořištěm nacházíme první kulovitý kaktus. Je to Lobivia (Soehrensia) formosa var. velazcoensis Rausch. Rostlina je stlačená vedle kamene, při průměru 15 cm má 6 nasazených plodů a dvě velká poupata. Zkouším největší plod a semena jsou černá. Hned vedlejší keř skrývá Trichocereus huascha, který zrovna otevírá svůj žlutý květ. Malá tmavá G. uebelmanianum mají teď ráno ještě květy zavřené, a proto se snadno přehlédnou. Až rostlinka čestvě ukousnutá koněm září světlou barvou dužiny a pomáhá nám se rozkoukat. G. uebelmanianum jsou docela hojná a určitě jsem na některá při výstupu šlápl. Postupně nacházíme stále více a lépe rozkvetlé T. huascha i soehrensie a konečně i několik T. candicans. Kromě typických T. huascha je tu i několik mohutnějších rostlin s velkými žlutými květy „candicansového“ tvaru. Mimořádně povedený přírodní hybrid, zdědil drobný vzrůst a žlutou barvu květů od místních T. huascha a tvar a velikost květů po T. candicans. Další hybrid vypadá jako tlustý výhon T. huascha s velkým počtem květů. Pravděpodobnými rodiči budou Lobivia formosa v. velazcoensis a T. huascha. Při sestupu nás zaujme oranžová barva probleskující mezi keři na úpatí. Austrocylindroopuntia verschafeldtii otevřely své květy. Nejen, že místní A. verschafeldtii jsou robustnější než ty, co známe z vlhkých lokalit jako třeba Tafi del Valle nebo Cachipampa, ale i jejich zářivě oranžové květy mají běžně 8 cm v průměru.
Rychle balíme suché stany a přejíždíme ke vjezdu na Pampa de la Viuda, kde jsme večer viděli rozkvetlé T. candicans. Zde jsou svahy strmé a skalnaté a silnice do nich zaříznutá, proto chvilku trvá, než najdeme schůdný žleb k nástupu do svahu. Jak tak jdeme po silnici k vyhlédnutému žlebu, míjí nás zelenohnědý Land Rover s doprovodem šesti motocyklistů s blikajícími modrými majáky. Zdravíme je, motocyklisté odpovídají ale nezastavují. Pohyb na svahu je obtížnější než nad tábořištěm, většina povrchu je tvořena silně navětralou drolivou žulou. I vegetace je jiná, především skoro zmizela tráva, zato přibyly zemní bromelie rodu Deuterocohnia. Trsy T. candicans jsou hojnější, jejich květy v teple nastupujícího dopoledne již začínají vadnout, a tak musíme spěchat s focením. Hned na začátku výstupu nás zaujal zvláštní kaktus. Roste šikmo od svahu, je prohnutý, kyjovitého tvaru. Délka hlavního stonku je přes metr při průměru cca 20 cm a má jednu asi 20 cm odnož. Temeno je plné odkvetlých velkých žlutých květů. Tloušťka stonku napovídá, že jedním z rodičů tohoto hybridu bude Lobivia formosa v. velazcoensis. Na druhého rodiče jsou dva kandidáti. Prvním je T. candicans, rostoucí v bezprostřední blízkosti. V blízkém dohledu pak roste ještě Trichocereus terscheckii, takže ani ten nelze vyloučit. Ve svahu jsou opět kvetoucí soehrensie, T. huascha, Airampoa i M. boliviana. G. uebelmanianum tu není, ale přibyla Denmoza rhodacantha. Denmozy jsou malé, největší nalezená byla sotva půl metru vysoká při průměru jen 10-12 cm. Živé denmozy mají poupata a mnohé i květy, je tu i mnoho mumií. Nejspíš se jedná o následky mimořádně mokrého roku 2011. Ostatní kaktusy se zdají v pořádku.
Výlet na Pampa de la Viuda byl velice poučný. Jednak jsme se přesvědčili, jak důležité je správné načasování návštěvy na lokalitě. O den dříve nebo později by už bylo po květech hybridu T. huascha x T. candicans a zůstal by neodhalen.
Dále pro domácí pěstování je důležitý poznatek, že kaktusy v přírodě mnohdy kvetou ještě před prvním deštěm. Odložení první zálivky může být klíčem ke kvetení druhů jako A. verschafeldtii nebo T. candicans, které v našich sbírkách kvetou zatím neochotně a sporadicky.
Nejzajímavější bylo vidět kaktusovou vegetaci lokality G. uebelmanianum v celé její bohatosti a porovnat popularitu jednotlivých druhů v kultivaci. Zatímco nenápadné G. uebelmanianum je vysoce ceněné a hledané, ostatní daleko hezčí druhy se sotva pěstují. Atraktivní drobné soehrensie, ještě menší než populární Lobivia formosa var. rosarioana už sice už v kultuře jsou jako malé semenáčky ze semen dovezených v roce 2008, nezbývá však než doufat, že alespoň některé z nich budou pěstovány jako sbírkové rostliny a neskončí jako podložky pro roubování. Drobný a mimořádně bohatě kvetoucí T. huascha je mimořádně atraktivní rostlina s velkým zahradnickým potenciálem. Ani my jsme jeho semena nepřivezli, správná doba pro semínka T. huascha na Pampa de la Viuda bude ve druhé polovině ledna.