Když jsem přemýšlel o tom, jaký bude obsah listopadového úvodníku, měl jsem docela vážné obavy, že se budu muset omezit spíše na textovou formu, případně na nějaké obrázky rostlin, které nejsou v květu. V této roční době jsou již rostliny z nevytápěných skleníků sklizeny do prostor, ve kterých musejí přečkat nepříznivé období, které my, kaktusáři, zrovna nemilujeme. Navíc aktuální počasí v plzeňské kotlině má silně inverzní charakter, které ani do vytápěných skleníků přes mlhavý příkrov sluneční paprsky prostě nepustí. Kdybych byl s výběrem odkázán pouze na svoje pěstební prostory, bylo by toho na výběr žalostně málo.
Naštěstí rozptyl takzvaných plzeňských sbírek je skutečně úctyhodně rozprostřen po celém plzeňském kraji a naši členové neváhají klubové akce navštěvovat i z končin vzdálených padesát i více kilometrů. Bohužel v této krizové době je náš kontakt omezen téměř výhradně na on-line komunikaci.
Horšovský Týn je město v okrese Domažlice. Žije v něm člen našeho klubu pan Josef Kraus a právě ten si na mě vzpomněl a poslal pár obrázků jeho rostlin i s nějakým doprovodným textem. Jeho doménou jsou rostliny, které zase tak moc lidí nepěstuje, a to rostliny rodu Uebelmannia. Právě mu některé kvetly, takže se můžeme na jeho rostliny podívat.
Uebelmannia buiningii
Uebelmannia buiningii
Rostliny na obrázcích pocházejí ze semen od Koehrese. Josef je považuje za rostliny měsíce listopadu, kdy ukazují svoje květy, zejména když jim pomůže ještě trochu sluníčka. V době focení tomu tak nebylo a tak se musely spokojit s teplotou kolem osmi stupňů. Pokud ale zasvítí, pak mají ve skleníku 25 -30°C. Poupata vykvétají postupně. Pokud to některá nestihnou, tak si počkají na březnové slunečné dny. Jsou to rostliny nenáročné, roubované na jusbertu a těmto podložkám odpovídá i použitý substrát. Pravokořeným je třeba během vegetačního období věnovat o něco více pozornosti, substrát minerální, s příměsí křemičitého písku a s trochou kupovaného výsevního substrátu. Pravokořené rostliny jsou samozřejmě hezčí.
Další dvě rostliny jsou z jiného výsevu. Semena pocházejí z Krajčova sběru z roku 2005. Jsou to tedy rostliny patnáctileté. Platí pro ně samozřejmě stejná pravidla.
Když jsem s Josefem o jeho rostlinách hovořil, tak jsem se zmínil, že jsem se Uebelmanniím víceméně vyhýbal pro jejich nároky na teplé zimování. Ujistil mě, že tomu tak rozhodně není a že tato fáma či pomluva pochází z odborné literatury, kde, jak to bývá, jeden autor cosi napíše a ostatní to dále šíří jako jakési dogma. No jen si vzpomeňme na tisíckrát opisovaný obsah železa ve špenátu. On zimuje společně s ostatními s teplotou cca 10°C. Rostlinám, jak on říká, to vyhovuje a zřejmě tedy opravdu není důvod, proč bychom jim ani my ostatní nemohli nějaké místo ve svých sbírkách dopřát. Že se nám ho nedostává? Rozšiřujme!
Myslím, že pohled do skleníku pana Josefa Krause dostatečně vypovídá o tom, že on svým kytkám rozumí a dokáže je pěstovat do krásy. My, co jsme se ještě do Horšovského Týna nezajeli podívat, můžeme jen litovat. Nic nám ale nebrání to v příští sezoně napravit.
Všem čtenářům IN přeji v tomto adventním čase co nejklidnější prožití svátků vánočních v rodinném kruhu, hodně štěstí, zdraví a radosti v nadcházejícím roce. Ať nám všem naše rostliny přinášejí krásné chvíle a ať se ve zdraví v roce 2021 můžeme opět scházet, jak jsme po léta zvyklí.
|
Karel Čapek O pěstitelích kaktů Nechcete-li, aby vám zkejsla půda, musíte jí obden zalévat sterilisovanou vodou, a sice tak, aby na kubický centimetr půdy připadlo 0,111111 gramů vody přesně o půl stupně teplejší nežli vzduch. – Načež všichni tři kaktusáři počnou křičet najednou a dorážet na sebe pěstmi, zuby, kopyty i drápy; ale jak už to ve světě chodí, skutečná pravda se nezjeví ani těmito prostředky. |
