Září 2022 (242)

Astrophytum senile Frič var. aureum (Möll.) Backeb. (1937)

Další díl seriálu o rodu Astrophytum je věnován charakteristické, převážně žlutotrné varietě A. senile var. aureum,

která byla popsána H. Möllerem v roce 1925 jako Echinocactus capricornus var. aureus a následně správně přeřazena, jak je z nadpisu zřejmé, Kurtem Backebergem k A. senile. Před platným popisem bylo ještě od roku 1922 užíváno jméno A. senile var. australis Ochoterena, se kterým se dnes již prakticky nesetkáváme a dále je dnes některými specialisty užíváno jméno A. capricorne var. aureum Okumura. Jméno variety je odvozeno od žluté (zlaté) barvy trnů díky původně nalezeným rostlinám. Tato zdánlivě konstantní situace je však z hlediska barvy otrnění a přítomnosti řídkého vločkování rostlin v různých areálech výskytu mnohem rozmanitější a díky tomu také velmi zajímavá.

 

Astrophytum senile var. aureum, 10 km severně Nuevo Yucatán, COAH (foto Pavel Pavlíček)

 

V původním popisu uvedl H. Möller následující: tělo jednoduché, válcovité až sloupovité, 20 cm vysoké a 6 – 7 cm v průměru, listově zelené, tělo většiny exemplářů je jako u var. senilis holé, asi u jedné desetiny získaných rostlin je tělo posázeno řídkými vločkami podobnými svazkům vlasů, které jsou nepravidelně rozděleny po celém těle, žeber je vždy pouze 8, s ostrými hranami, a jsou směrem k temeni spirálovitě stočena, areoly 10 – 15 mm, vzájemně vzdálené, 5 mm velké, protáhlé, s bohatou, světle žlutou vlnou, později šednoucí a matnou, trnů 15 – 20, v průřezu kulaté, náhodně - nepravidelně pomíchané, od těla odstávají a celou rostlinu jako hnízdo obalující, horních 5 – 6 areol má zlatožluté trny, ostatní trny ocelově modré, které se jako u Echinocactus nidulans (dnes Thelocactus) velmi silně třepí. Trny neopadávají. Rostliny jsou nejvíce podobné var. senilis. Proč jsou některé exempláře holé a ostatní řídce pokryté vločkami, nedovedu vysvětlit. Není pochyb o tom, že se zde zabýváme dvěma novými odrůdami E. capricornus. Var. aurea se vyznačuje charakteristickým otrněním. U těchto nových variet je zvláštní ta skutečnost, že mají tělo nahé a také pokryté vločkami. Květ a semena stejná jako u typu, domovinou je Sierra de la Paila ve státě Coahuila.

 

Astrophytum senile var. aureum PP 376, El Hundido, COAH (foto Pavel Pavlíček)

 

S tímto výstižným popisem variety lze v zásadě souhlasit, považuji však za nezbytné na některé údaje reagovat. Předně se to týká rozměrů těla. Möller uvádí rozpětí pouhých 6 – 7 cm v průměru, Backeberg naopak asi 15 cm. Dle našich pozorování v přírodě se průměr rostlin pohybuje nejčastěji v rozmezí 10 – 12 cm.  Backebergovu údaji by odpovídal průměr rostlin včetně otrnění. Obdobně je tomu i v případě výšky rostlin, kdy Möller píše o výšce 20 cm a Backeberg 35 cm. V tomto případě dáváme za pravdu druhému jmenovanému, neboť nejvyšší exempláře, které se však již formují do fajfkovitého tvaru, měřily okolo 30 cm, nelze však vyloučit, že mohou dorůstat do vyšších rozměrů. Möller dále hovoří o tom, že žebra jsou směrem k temeni spirálovitě stočena a je jich vždy jen 8, skutečností však je, že naprostá většina poměrně velkého počtu pozorovaných exemplářů má na stanovištích žebra rovná, jejich počet je 8 a velmi vzácně, zpravidla následkem poškození růstového vrcholu, mohou mít žeber 9.

  

Astrophytum senile var. aureum, Nuevo Yucatán, COAH, kulturní rostlina ve sbírce autora

 

S čím však nelze zcela zásadně souhlasit, je údajný kulatý průřez trnů. Všechna astrofyta z blízkého příbuzenství k A. senile (tedy i sanjuanense) mají trny se zploštěle čtvercovým průřezem, přičemž podélnou rýhu, která je charakteristická pro nominátní varietu, ostatní taxony postrádají. Musím zde znovu připomenout, že charakter otrnění je jedním ze základních druhových rozlišovacích znaků, zejména ve vztahu k A. capricorne, které má vždy trny ploché i v případě jeho variety a k němuž bývá A. senile společně s A. niveum a A. crassispinum mylně řazeno jakožto nižší taxonomické jednotky, čímž je jejich druhová hodnota značně podhodnocována. Kulaté trny najdeme koneckonců jen u A. ornatum. V případě A. senile var. aureum najdeme dva základní typy uspořádání trnů. V prvním případě trny hustě obalují celou rostlinu, čímž nápadně připomínají A. senile. Ve druhém případě mohou trny naopak poměrně výrazně od těla odstávat, jsou zpravidla méně elastické, silnější, pevnější a díky tomu také pichlavé. A pokud Möller popisuje ocelově modré zbarvení odrostlejších trnů, pak měl zřejmě na mysli jejich lesk a nikoliv barvu jako takovou. Rozdíl existuje i v počtu trnů - zatímco Möller uvádí 15 – 20, Backeberg dokonce až 30, které později šednou až bělají, tak počet trnů u v přírodě nalezených rostlin  nepřevyšuje  15 trnů v areole. Několik spodních párů trnů bývá deltovitě prohnutých a až o polovinu silnějších než jsou trny v horní části areoly.

V původním popisu najdeme údaj o tom, že květ je stejný jako u typu, v tomto případě tedy u A. capricorne, shodná jsou i semena. Backeberg je konkrétnější a uvádí, že květ je nálevkovitý, 60 – 80 mm široký, okvětní plátky jsou kopinaté a na konci zašpičatělé, na bázi červené, nitky tyčinek načervenalé, prašníky žluté, čnělka ve spodní části červená, blizna žlutá. K těmto údajům mohu uvést to, že jícen květu nebývá tak intenzivně výrazně červený jako u A. senile, ale často mívá nádech do červenooranžova a intenzita barvy jícnu je nižší, takže celkový dojem působí tak, že jícen květu je světlejší a bledší. Vzácně najdeme květ čistě žlutý, bez zabarvení jícnu. Okvětní lístky jsou sice zašpičatělé, ale současně také roztřepené a někdy se na koncích zbarvují do slabě růžové. Zajímavý postřeh přišel od H. Hoocka, který ve své knize Astrophytum Lem. uvádí, že ve stavbě květu existuje mezi A. capricorne a var. aureum rozdíl, který spočívá v tom, že varieta nemá přítomny tzv. zámkové chloupky nad nejspodnějšími tyčinkami, které u A. capricorne slouží jako ochrana před hmyzími nektarovými predátory, což je dalším argumentem pro opodstatněnou samostatnost obou druhů. Dále uvádí, že vnitřní stavba květu je dokonce velmi blízká A. niveum.

 

Astrophytum senile var. aureum, Nuevo Yucatán, COAH, detail plodu

 

Backeberg popsal také plod, který je měkký, červenavý a otevírající se trhlinou na jeho spodní straně. K semenům uvedl, že jsou asi 3 mm velká, hnědá a lesklá a mají přilbicovitý tvar. Tyto údaje odpovídají, jen doplňuji, že počet semen v plodu je přibližně stejný jako u typu, tj. 130 - 250. Semenáčky mají krátké trny, které se ve stáří prodlužují, mají 8 ostrých, úzkých, v průřezu trojúhelníkových žeber. Jsou svěže zelené a všechny středně hustě vločkované. Vločkování však poměrně rychle mizí a zůstává částečně zachováno jen u malého počtu dospělých rostlin, ovšem s jednou výjimkou, jak se dozvíme dále. Bližší údaje ohledně barvy epidermis, barvy trnů a ohledně vločkování budou popsány níže u jednotlivých areálů výskytu.

Na základě stavu dle posledních polních průzkumů víme, že oblast rozšíření A. senile var. aureum je mnohem rozsáhlejší než uvádí popis a není omezena jen na západní část pohoří Sierra de la Paila v Coahuile (L 656, L 1461, MZ 246, MZ 256, RS 1123, VZD 583, VZD 1289 – Las Libres, VZD 1375 a VZD 1376), hranice tohoto spolkového státu však nepřekonává a taktéž neroste na rozdíl od A. senile společně s jinými druhy astrofyt. Za typové naleziště je považováno okolí Ejido Nuevo Yucatán, které leží cca 30 km severně od Estación Marte (kš 1231, PA 2985, PA 2999). Varieta se však vyskytuje již přibližně na 13. km (PP 1589 – 20. km, RS 1137 – 7,4 km před N. Yucatán, RS 1256) a zasahuje dále na sever  až téměř k Las Coloradas. Osídluje táhlé partie vápencových skalních výchozů s nadmořskou výškou od 1200 do 1500 m n. m., kde roste v humózních kapsách a pod ochranou nízkých keřů.

 

Astrophytum senile var. aureum PT 501, km 27, jižně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 501, km 27, jižně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum f aurea PT 501, km 27, jižně Nuevo Yucatán, COAH, variegátní rostlina

 

Astrophytum senile var. aureum PT 501, km 27, jižně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 501, km 27, jižně Nuevo Yucatán, COAH

 

Jedná se o značně uniformní populaci, která velmi přesně odpovídá popisu, zejména barvou a charakterem otrnění. Najdeme zde totiž jen dva barevné odstíny trnů, samozřejmě posuzováno v jejich růstu. Jednak je to barva slámově žlutá a dále vzácněji se vyskytující světle hnědá. Naprostá většina rostlin zde má přiléhající trny, které jsou pokroucené a hustě obalují celé tělo, čímž poskytují rostlinám skvělé mimikry v okolo rostoucí suché trávě. Trny ve stáří šednou a prakticky všechny jsou postiženy zmíněným azbestovým rozpadem trnů stejně jako zde rostoucí Thelocactus nidulans, což se někdy projeví i při pěstování v kulturních podmínkách. Barva pokožky je převážně lahvově zelená, někdy lehce našedlá a u dehydrovaných rostlin vystavených slunečnímu úpalu případně s ochranným červenohnědým zbarvením. Téměř všechny rostliny jsou holé, tedy bez vločkování. Jen velmi vzácně se zde najde exemplář s malým počtem menších vloček.

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, u Nuevo Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, u Nuevo Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, u Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, u Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, u Nuevo Yucatán, COAH, detail temene

 

Velice zajímavá populace se vyskytuje severně od N. Yucatán, ačkoliv na sebe areál výskytu plynule navazuje téměř bez přerušení. Najdeme zde velké procento různě vločkovaných rostlin (PP 460 – 50. km, RS 1260 – Zona de Minas). Některé mají tělo tak rovnoměrně pokryto středně velkými řidšími vločkami, že vzdáleně připomínají žlutotrnné A. capricorne var. minor. Příčina tohoto jevu není známa, lze se jen domnívat, že to může souviset s vyšší nadmořskou výškou a ochranou proti chladu a slunečnímu záření. Barva trnů i barva epidermis je přitom shodná s jižněji se vyskytujícími rostlinami.

 

A. senile var. aureum PT 502, km 43, severně Nuevo Yucatán, COAH, vysoké 30 cm

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně Nuevo Yucatán, COAH

 

 odrostlé semenáčky Astrophytum senile var. aureum PT 502, km 43, severně Nuevo Yucatán, COAH

 

Velmi efektní jsou hustě vločkované exempláře se světle žlutými trny. Z takovýchto exemplářů vzchází potomstvo, které je přibližně v polovině případů také vločkováno. Z genetického hlediska je toto procento samozřejmě ovlivněno charakterem otcovské rostliny a jejími předky. V případě sprášení nudální rostlinou s nudálními či smíšenými předky je zákonitě procento vločkovaných rostlin mnohem nižší než pokud dojde ke sprášení dvou vločkovaných rostlin, jejichž rodiče byli taktéž vločkovaní. V kulturních podmínkách by nemělo být problémem během několika málo generací získat cílenou selekcí konstantní žlutotrnnou vločkovanou formu. V takovém případě se bude ale jednat o kultivar. I když to jsou velmi efektní a jedny z nejhezčích astrofyt, dávám přednost co nejširší původní variabilitě rostlin nalézajících se  v jejich přirozeném prostředí.

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, km 67, severně Nuevo Yucatán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, km 67, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, km 67, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, km 67, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 645, km 67, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Horal)

 

A. senile var. aureum PT 645, km 67, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Pejčoch)

 

A. senile var. aureum PT 645, km 67, severně N. Yucatán, COAH (foto Jiří Pejčoch)

 

Pokud se vydáme z Nuevo Yucatán západním směrem, podél jižní části Sierra Negra, která lemuje severní okraj Laguny de Mayrán, najdeme další nepříliš známou a současně nesmírně zajímavou populaci A. senile var. aureum. Její kouzlo tkví především ve značné variabilitě barevnosti otrnění, čímž se zřetelně odlišuje od populace předchozí. Jisté odlišnosti lze vysledovat také v charakteru otrnění, neboť se zde vyskytují ve větší míře exempláře divočeji otrněné. V jednotlivých případech na lokalitě jižně Mala Noche dokonce tak divoce otrněné, že velmi připomínaly žlutotrnné jedince A. crassispinum ze Sierra Delicias, která je odtud vzdálená vzdušnou čarou jen 30 km, přičemž vzdálenost mezi Mala Noche a Nuevo Yucatán je cca 60 km.

 

Astrophytum senile var. aureum PP 1544, Ejido Lucio Blanco, COAH (foto Pavel Pavlíček)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH, velmi podobné Astrophytum crassispinum

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH

 

Tato oblast je z hlediska barvy otrnění variabilní nejvíce, najdeme zde minimálně čtyři základní barvy trnů a jejich přechody. Vyskytují se tady exempláře s čistě žlutými trny, hnědožlutými, hnědými a dokonce i se smolně černými, což je jev, který u této variety nepředpokládáme, protože je v příkrém rozporu se samotným pojmenováním. Pro úplnost je nutno uvést, že základní charakteristiky jako je tvar, rozměry a barva těla a stavba květu je shodná jako u rostlin ze Sierra de la Paila. Krása těchto astrofyt je také umocňována přítomností  vločkování u všech barev trnů, je však řidší než v Sierra de la Paila. Vločkované rostliny jsou tady také mnohem vzácnější, odhaduji, že jen jedna z 50 nalezených. K nejhezčím patří rostliny s hustějším vločkováním a černými trny díky jejich vzájemnému kontrastu.

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH, detail květu

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 639, jižně Mala Noche, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 640, Laguna de Mayrán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 640, Laguna de Mayrán, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 640, Laguna de Mayrán, COAH

 

A. senile var. aureum se v této oblasti vyskytuje na nábězích pohoří a vápencových výchozech, vyskytujících se přímo v laguně. Podklad je více kamenitý, než je tomu v Sierra de la Paila, kde je větší podíl jílovitých spraší. Keřovitý porost je v porovnání s předchozí populací u Nuevo Yucatán a jeho okolí o poznání řidší, některá místa jsou také využívána k pastvě dobytka a rostliny jsou tak často vystaveny celodennímu slunečnímu osvitu. Nadmořská výška je jen o málo nižší, pohybuje se v rozmezí 1100 – 1200 m n.m. Ve sbírkách jsou nejčastěji zastoupeny nálezy od již zmíněné vesnice Mala Noche a z jejího okolí (PA 537, PA 552) a dále směrem na severovýchod u Ejido Lucio Blanco/La Pelota (PP 1544) a Estanque de León (GM 629.2) a směrem na východ přímo v laguně u Veinte de Noviembre (GM 1086.5 a GM 1936.9) a Las Libres (VZD 1289). Již zmíněná oblast mezi Sierra Delicias a Mala Noche nebyla dosud dostatečně prozkoumána. Otázkou tedy zůstává, zda a jaká astrofyta se v této oblasti mohou nacházet a jaký je jejich vztah k A. crassispinum, které se z tohoto pohledu jeví jako více příbuzné s A. senile var. aureum než a s A. niveum f. nudum, za kterou je často omylem považováno. Ale na toto téma se zaměříme v dalším pokračování seriálu.

Poslední, velmi dobře známou, pravidelně navštěvovanou a ve sbírkách nejčastěji zastoupenou populací je El Hundido, nacházející se na severním výběžku Sierra Australia (IDD 389 – km 162 směrem Cuatrocienegas, IDD 1073, PC 22, PC 91, MZ 669, PP 376, PP 544, RS 69/96, RS 580). Jedná se o nejsevernější areál výskytu A. senile var. aureum, který je od Nuevo Yucatán vzdálen vzdušnou čarou cca 90 km. Astrofyta zde rostou ve vyšších partiích  hlubokých kaňonů, často přímo v trhlinách skal a s minimální ochranou proti slunečním paprskům v nadmořské výšce 700 – 1200m n.m. Půda je velmi chudá, převážně štěrkovo-jílovitá a roční srážkové úhrny malé. O rostlinách z této lokality bylo již v literatuře a v diskusních fórech mnoho napsáno. Hlavním důvodem a jablkem sváru je odlišná barva epidermis a taktéž přítomnost vzácně se vyskytujících tmavotrnných jedinců. Kombinace šedomodré epidermis, která je charakteristická pro celou populaci, a tmavých trnů, což jsou znaky značně odlišné od rostlin vyskytujících se na typové lokalitě u Nuevo Yucatán a tedy značně neodpovídající původnímu popisu , vzbuzovala pochybnost, zda by tato astrofyta neměla být považována spíše za A. senile, které roste cca 140 km jižněji. Rostliny s tmavšími, to znamená hnědými až hnědožlutými trny, se vyskytují vzácně, literatura a polní průzkum hovoří o jedné rostlině ze sta.

 

Astrophytum senile var. aureum PT 86, El Hundido, COAH, tmavotrnné, ve sbírce autora

 

Astrophytum senile var. aureum, El Hundido, COAH (foto Vlastimil Lukeš)

 

Astrophytum senile var. aureum, El Hundido, COAH (foto Vlastimil Lukeš)

 

Astrophytum senile var. aureum, El Hundido, COAH (foto Vlastimil Lukeš)

 

Astrophytum senile var. aureum, El Hundido, COAH (foto Vlastimil Lukeš)

 

Astrophytum senile var. aureum, El Hundido, COAH (foto Vlastimil Lukeš)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH

 

Pokud však zvážíme variabilitu rostlin nacházejících se v oblasti Sierra Negra, zejména pokud se variability barvy otrnění týče, dojdeme k závěru, že přiřazení této populace k A. senile var. aureum je správné přesto, že tyto rostliny mají poněkud odlišnou barvu epidermis a převážně jemnější otmění, které u velmi starých jedinců o výšce okolo 30 cm často směřuje dolů k terénu, čímž jednotlivé exempláře skutečně nabývají „stařeckého“, tedy „senilního“ vzhledu. Délka trnů u takových rostlin pak přesahuje 10 cm. Stavba květů je shodná s předchozími populacemi vyskytujícími se jižně a pro taxonomickou příslušnost k varietě hovoří taktéž zbarvení jícnu květu, které je často světlejší, než je tomu u typu. V návaznosti na to, co bylo uvedeno, tak logicky vyplývá, že populace var. aureum od El Hundido by si zasloužila samostatné pojmenování vzhledem k samostatnému areálu výskytu a popsaným odlišnostem, které jsou bezpochyby důsledkem dlouhodobého, dokonale odděleného samostatného vývoje.

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto František Müller)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto Jiří Horal)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto Pavel Čejka)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto Miloš Záruba)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto Miloš Záruba)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto Miloš Záruba)

 

Astrophytum senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH (foto Miloš Záruba)

 

A. senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH, poškozené požárem (foto Miloš Záruba)

 

A. senile var. aureum PT 494, El Hundido, COAH, poškozené požárem (foto Miloš Záruba)

 

Závěrem chci uvést, že všechny tři populace, rostoucí ve výše uvedených samostatných areálech výskytu, mají zcela zřejmé a dobře odlišitelné vzhledové charakteristiky, ačkoliv v rámci posuzování jednotlivých exemplářů najdeme určité odlišnosti, což však není ku škodě věci. Vzhled rostlin ovlivňuje přirozený vývoj projevující se ve variabilitě, a proto vždy najdeme jednotlivé rostliny, které se od většiny ostatních některými znaky odlišují, protože se pokusně vydaly svou cestou. Proto je někdy nemožné bez znalosti naleziště konkrétní rostlinu správně identifikovat. Populaci je vždy nutno posuzovat jako celek, to znamená z hlediska charakteristik převažujícího počtu rostlin, což zmíněné populace v jednotlivých areálech výskytu splňují. Jediné, co mají skutečně shodné, je snad jen to, že jsou na lokalitách doprovázeny přítomností A. lechuguilla, E. antisyphilitica a Selaginella spec.  Proto je správné pěstovat a množit tato astrofyta s důrazem na jejich původ a neprodukovat semenáčky vzniklé křížením rostlin z různých areálů výskytu, neboť takové hybridy jsou z botanického hlediska bezcenným materiálem.

Na všech uvedených stanovištích panují velmi tvrdé přírodní podmínky limitované především četností srážek, které jsou velmi sporadické, což se odráží na stavu a vzhledu rostlin. Dlouhé, velmi horké a suché periody v kombinaci s minimem stínu a velmi nízkými nočními teplotami způsobují, že se rostliny na konci těchto period nacházejí na samé hranici přežití. Výskyt rostlin není souvislý, má ostrůvkovitý charakter, vždy v doletu opylovačů. Rostliny se vyskytují řídce, často nacházíme mrtvé jedince a zcela minimální počet semenáčků.

 

Přidat komentář

Jméno (povinné)

Odeslat

Zrušit