Září 2022 (242)

Vážení přátelé, milí kaktusáři, také se vám to stává? Ta profesionální deformace, kdy se kolem sebe díváte a se zvýšenou citlivostí vnímáte věci, které provází váš život a které ostatní lidi nechávají netečnými?

U mě jsou to kamiony a doprava celkově a také kaktusy. A právě tomu druhému bych rád věnoval několik následujících řádků.

Foto 01 - „Gruzon“ pečený na celodenním slunci.

Loňskou a letošní dovolenou jsem strávil v Řecku a i když to není typická lokalita, kam se kaktusáři vydávají na své poutě za pichláči,musím říct, že pár krásných kousků jsem viděl. Vlastně, o tom, že něco napíšu, rozhodl můj výlet na ostrov Santorini do města Oia.

Foto 02 – pohled na město Oia

Ostrov Santorini je sopečného původu a pro našince je to spíše hromada skvělého substrátu než ostrov. Tamní půda se z velké části skládá z lávy a pemzy. Pemzu také těží a vyváží. Ostrov byl kdysi z ptačí perspektivy kruh jako každý jiný ostrov, ale někdy mezi lety 1520-1450 před n. l. ostrov roztrhala obrovská sopečná erupce a následné zemětřesení o síle 11st. Richterovy stupnice a vymodelovaly ho do dnešní podoby. Nejen že tato erupce zničila život na ostrově, ale obří přívalová vlna (údajně až 15 m) spláchla do moře také Mínojskou civilizaci působící na Krétě. Mínojci by se s takovou katastrofou zřejmě vyrovnali, ale jak to tak bývá, nebyla to jediná rána osudu. Když si uvědomíme, že tato civilizace prosperovala zejména díky svému loďstvu a žila na pobřeží Kréty, která je jinak velmi hornatá (nejvyšší hora je Psiloritis, nacházející se v pohoří Idi, 2456 m.n.m.) dojde nám, že přílivová vlna byla opravdovou katastrofou. Odřízla Mínojce od okolního světa, sopečný prach změnil klima na dlouhé roky a život v drsných horách asi také nebyl zrovna peříčko. Mínojská civilizace byla tak na výši, že někteří spekulují, jestli někde u Kréty neleží bájná Atlantida. Nicméně podmínky na pobřeží a v horách jsou tak rozdílné asi jako u nás a v Řecku. Poslední ránu zasadili Mínojcům dobyvační Achájové (znáte příběh Troji? Hádejte, kdo ji tehdy dobyl...). Příběhy starého Řecka jsou vůbec velmi poutavé a my jsme měli štěstí na úžasnou průvodkyni Marii, která nejen že odvykládala nudný historický výklad takovou formou, že jsme hltali každé slovo, ale přidala také spoustu zajímavého ze svých zkušeností.

Foto 03 – všude bylo možno vidět krásně pěstované a sluníčkem vybarvené tlustice. Opět, naprosto obyčejná a pro někoho i nudná kytka. Ovšem když vypadá takto, je to šperk!

Foto 04 – jen pro představu, jak byly veliké, má metráková maličkost vpravo od rostliny.

Není divu, že není žádnou výjimkou narazit na velké trsy opuncií. Místní lidé z jejich plodů dělají marmeládu, ale v jednom výklenku skal jsem zahlédl i včelí úly. Nemyslím si, že je produkce medu z opuncií tak velká, že by ji vyváželi, ale včely z nektaru a pylu jistě něco vytvoří aspoň pro majitele včelstva.

Foto 05 – jen pro představu, jak veliké ty trsy opuncií jsou. Rhodos, Řecko.

Co mě ovšem velmi zaujalo a proč jsem se rozhodl o něčem psát, byla taková obyčejnost jako krásně vykvetlý hybrid Echinopsis. Užil jsem si tam také svých pět minut slávy, kdy jsem jedné, blahem rozplývající se turistce vysvětlil, o jaký kaktus se jedná, do mobilu jí napsal jeho jméno a ubezpečil ji, že nepotřebuje takřka žádnou péči. V jejích očích jsem v té chvíli zřejmě stoupl na specialistu, odborníka na floru a na botanika, no... co si budeme... přitom taková blbost :o) V kulisách santorinské architektury tento kaktus vypadá opravdu nádherně.

Foto 06

Foto 07

Řecko není jen o bájích a pověstech a o santorinské architektuře, ale také o nádherné keramice a umění.

Foto 08 – překrásná keramika. Byli jsme i v dílně, kde se vyrábí a ručně maluje. A kdo zdobí nejkrásnější džbány a další keramiku? Pan farář :o)

Foto 09 – bohyně Athéna ve své velkolepé kráse

Řekové kaktusy nevyužívají jen ke sběru plodů a výrobě marmelád, ale také k dekorativním účelům. Zdobí s nimi okraje cest (hlavně gruzony), ale také terasy před hotely.

Foto 10 – Rhodos

Co mě také velmi překvapilo a zaujalo, byla agáve. U nás jsem samozřejmě viděl velké agáve v květináčích. Co jsem ale viděl v Řecku, přesáhlo mou fantazii. I když ti z vás, kteří tyto rostliny pozorovali v jejich domovině,se asi teď smějí, na mě to však opravdu velmi zapůsobilo. Květenství agáví, to jsou vlastně takové menší stromy svítící v krajině již z dálky! Neuvěřitelné...

Foto 11 – nejsem žádný obr, ale myslím si, že ani prcek. Přesto vedle téhle rostliny nedominuji...

Foto 12 – a květenství prozradí rostlinu opravdu z velké dálky!

Foto 13 – copak nám to tu kvete?

Závěrem mi dovolte malou hádanku. Kdo si tipne, co je tohle za domeček? Zkuste tipovat do diskuse pod článkem. Nechám to chvíli běžet a pak odpovím. Pokud se k tipu nikdo neodhodlá, zůstane hádanka nezodpovězena. Ale i to se stává :o)

Foto 14 – co vidíme na obrázku? :o)

Pěkné čtení přeje Petr Zeidler a klub Astrophytum

Author: Zeidler PetrEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

• Výsev lidsky 5. 9. 2024 (Hits 34)
• Jsme na závodech? Aneb proč nezalévat kaktusy. 4. 8. 2024 (Hits 803)
• Výstava kaktusů BRNO 2024 4. 8. 2024 (Hits 500)
• Praktická rada, jak zatočit s fusarií. 14. 5. 2024 (Hits 1037)

fFacebook

Tweet

Whatsapp