Astrophytum myriostigma var. quadricostatum (H. Moeller) A. F. Moelller (1930)
Další díl seriálu o rodu Astrophytum je věnován varietě rostoucí mimo spolkový stát San Luis Potosí a jeho velmi zajímavé růstové formě. Astrophytum myriostigma var. quadricostatum je známo z údolí Jaumave ve spolkovém státě Tamaulipas, kde je sbíral již A. V. Frič.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Údolí Jaumave je vzdáleno od nejbližších míst výskytu typického A. myriostigma var. myriostigma vzdušnou čarou cca 70 km. Nejznámější a nejčastěji navštěvovanou lokalitou je místo zvané Los Ebanos, nacházející se 8 km jihozápadně od města Jaumave v blízkosti silnice MEX 101 a dříve to také byla, dnes již neexistující, skalka ve vesnici San Vicente, 6 km východně od Jaumave, ze které pocházejí sběry Pavla Pavlíčka pod polním číslem PP 883 a Karla Šlajse, známého specialisty na rod Astrophytum, pod číslem kš 105, které jsou rozšířeny v našich sbírkách. K často frekventovaným patří také sběr Stevena Bracka pod číslem SB 264. Myriostigmy z Jaumave bývají v literatuře i na jmenovkách některými autory pojmenovány také jako A. myriostigma var. jaumavense nebo ssp. (var.) tamaulipense.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Rozdíly ve vzhledu v porovnání s typickými myriostigmami nejsou u vyspělých rostlin na první pohled zcela markantní, přesto jich existuje celá řada a status variety je tak oprávněný, ačkoliv je její jméno zavádějící. Řadou odborníků byla tato varieta zpochybňována právě pro nesoulad vyššího počtu žeber u starších rostlin se jménem vyjadřujícím čtyřžebernost. Prvním odlišným znakem je vločkování, které je husté, bělejší než u typu a lze je velmi snadno setřít. Takto odstraněné vločkování se už nikdy neobnoví, proto je nutno s rostlinami ve sbírkách zacházet s patřičnou opatrností.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Druhým, velmi výrazným znakem je počet žeber, která jsou zejména u semenáčků zhruba u poloviny až ve třech čtvrtinách celkového počtu rostlin pouze čtyři. K jejich navyšování na pět dochází až v průběhu několika let. Maximum je osm žeber, přičemž takové rostliny si mohou i ve velmi vysokém věku zachovávat čtyřboký tvar těla. Z uvedeného důvodu byly tyto rostliny popsány jako A. myriostigma var. quadricostatum, někdy se pro ně také používalo jméno tetragona, což v obou případech znamená čtyřžeberné. Tato pojmenování nejsou právě výstižná, neboť vyspělé exempláře mají často pět až osm žeber, čtyřžebernost tedy není jejich dominantním charakteristickým znakem, ačkoliv v přírodě najdeme květuschopné rostliny se čtyřmi žebry cca v 1/3 celkového počtu rostlin. To platí pouze pro zmíněné procento semenáčů a mladých, ještě plně nevyvinutých exemplářů.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Z rostlin pocházejících z údolí Jaumave však byly cílenou selekcí vypěstovány poměrně konstantní kultivary, které zachovávají čtyři žebra i v dospělosti přibližně v 90% a které se ve sbírkách pěstují pod uvedeným označením. Správně bychom je měli pojmenovat jako A. myriostigma cv. quadricostatum. H.. V. Viereck v roce 1925 poslal do Evropy dokonce 10 ks rostlin pouze se třemi žebry. Zásluhou především známého pěstitele astrofyt Roberta Gräsera z Norimberku byly z těchto rostlin vyselektovány reltivně stabilní třížeberný kultivar a jeho polonudální a nudální forma. Je na místě takové rostliny pojmenovávat jako A. myriostigma var. quadricostatum cv. tricostatum f. seminudum a f. nudum. Jméno je to dlouhé, leč výstižné. Třížeberné a nudální rostliny byly skutečně nalezeny v přírodní populaci, kde se však vyskytovaly velmi vzácně až téměř raritně. Takové rostliny by měly nést označení A. myriostigma var. quadricostatum f. tricostatum a f. nudum. Dnes o jejich existenci víme prakticky jen z dobové literatury, současné informace o jejich výskytu v přírodě se neobjevují. Přesto se tyto růstové formy mohou ojediněle vyskytnout ve výsevech. U nudálních semenáčků se někdy objevuje neobvyklé, namodralé zabarvení epidermis, připomínající svým odstínem zbarvení žlutotrných A. senile var. aureum pocházející z El Hundido v Coahuile.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Dalším velmi výrazným znakem jsou odlišnosti ve vzhledu malých semenáčků. Ty rostou zpočátku sloupovitě, na plném slunci se jednotně zbarvují bronzově-hnědo-červeně a mají kratičké rudimentální černé trníky, které záhy mizí. Později mají husté a křídově bílé vločkování.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Květy jsou menší než u typických myriostigem, 3 - 4 cm v průměru a mají okvětní lístky uspořádány ve dvou řadách nad sebou. Většinou jsou světleji žluté s hedvábným leskem a při vadnutí se často zbarvují do oranžovo-červena. V kulturních podmínkách kvetou dříve než typ. Plod je také menší, 0,5 až 1 cm v průměru, je suchý, šedozelený a obsahuje málo semen, zpravilda okolo 20. Rozměry těla jsou taktéž stejné jako u typu, nejvyšší nalezené exempláře měřily okolo 25 cm při maximálním půměru okolo 20 cm. V minulosti bylo možno nalézt exempláře o výšce až 50 cm. Rostliny v přírodě nejsou příliš variabilní, všechny mají výrazně klenutá žebra. Osídlují vyvýšená, dobře drenážovaná místa s vápencovým podkladem, rostou často na přímém slunci.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum PT 305, Los Ebanos, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra nom. nud.
Pod tímto, naopak velmi výstižným obchodním či katalogovým jménem, se skrývají jedny z nejúžasnějších kaktusů nejen v rodu Astrophytum, ale v celé kaktusové říši. Jejich krása je neopakovatelná a variabilita v rodu Astrophytum naprosto výjimečná.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Vzhledem ke svému areálu výskytu, který se nachází jen přibližně 20 km severně od Jaumave, nedaleko od obce San Antonio u rozdvojení silnice MEX 101, a vzhledem k velmi podobné charakteristice vzhledu astrofyt rostoucích u Jaumave, by mohly být považovány za zvláštní lokální ekotyp A. myriostigma var. quadricostatum, kterou lze označit jako A. myriostigma var. quadricostatum f. zebra. Toto označení však neumožňuje pojmenování nudálních forem. Existuje ale řada podstatných odlišností, pro které by tyto rostliny neměly být považovány jen za růstovou formu, pro svou jedinečnou krásu a naprosto výjimečnou variabilitu by si zasloužily popis na vyšší taxonomické úrovni.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Jejich variabilita skutečně nemá v rodu Astrophytum obdoby, těžko najdeme dva stejné či podobné exempláře. Variabilita se projevuje nejen v počtu a tvaru žeber, ale především ve vločkování. Vedle sebe zde najdeme jedince se čtyřmi zakulacenými žebry k nerozeznání od rostlin Los Ebanos a hned vedle poměrně mladou nudální rostlinu se šesti velice ostrými a úzkými žebry a mezitím existuje celá řada přechodů.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
A podobné je to s vločkováním. Vedle sebe se vyskytují rostliny po celý život hustě či řidčeji vločkované s rostlinami polonudálními a nudálními, jejichž nepřehlédnutelnou ozdobou je vločkování hrany žeber na jinak zcela holém těle.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Největší lahůdkou pro oko jsou však pruhované exempláře! Někdy je pruhování víceméně pravidelné, jindy vznikne až na vrcholu staré rostliny, která byla do té doby vločkovaná. A nebo úplně opačně. Co je příčinou tohoto jevu, není dosud spolehlivě zjištěno. Je však zjevné, že přistínění resp. množství dopadajícího slunečního záření nemá na tvorbu pruhů rozhodující vliv, jak je tomu např. u A. capricorne.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Jednou z odlišností oproti ostatním myriostigmám je stanoviště. Rostou totiž na zvětralé břidlici s příměsí jílu, ve velmi dobře schůdném, jen mírně zvlněném terénu, pod ochranou vyššího keřovitého porostu, běžně i na přímém slunečním úpalu. Takto vznikající červenohnědé ochranné zbarvení má také velice charakteristický odstín, jak je patrno z fotografií.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Semenáčky jsou také velmi zajímavé. Již od útlého mládí rostou výrazně sloupovitě a mají jakousi dlouhou stopku, velmi podobnou A. myriostigma var. columnare. Všechny jsou do průměru těla asi 4 cm uniformě hustě bíle vločkovány, teprve tehdy se začínají objevovat první stopy pruhování nebo se vyvíjejí jedinci nudální. Stejně jako rostliny od Jaumave mají krátké černé rudimentální trníky. Dokonce i velmi staré pruhované či nudální rostliny vytvářejí v případě poškození vrcholu větší počet nových hlaviček, které jsou stejně hustě vločkované jako semenáčky a taktéž mají zpočátku rudimenty.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Bohužel k poškozování rostlin dochází velice často. Lokalita je velmi malá v porovnání s ostatními astrofyty. V podstatě se jedná o endemitní výskyt, neboť není známo žádné jiné místo na světě, kde by také rostly. V roce 2014 bylo místo jejich výskytu oploceno a přeměněno na pastvinu pro kozy. Jejich okusem v kombinaci se značnou erozí došlo k nevratné devastaci celé lokality a k zániku většiny rostlin a její osud je do budoucna velmi nejistý.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Zničeny byly i staleté exempláře, z nichž řada dosahovala výšky 50 cm při průměru přes 20 cm. Zachovány byly pouze jednotlivé kusy, které jsou ukryty v hustějším keřovitém porostu.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Astrophytum myriostigma var. quadricostatum f. zebra PT 254, San Antonio, Tamaulipas.
Troufám si tvrdit, že ochrany těchto jedinečných, přírodních skvostů se za našeho života nedočkáme. Nezbývá než se snažit zachovat jejich unikátní nádheru v kulturních podmínkách.
Komentáře
Měl jsem zato, že sluneční osvit "Zebry" má vliv na poměru nudality a vyvločkování.
Pozoroval jsem, i když ne zcela pravidelně, výskyt nudálních jedinců ve stínu a vločkované spíše na slunci. Odchylky můžou být spojeny s mnohem rychlejšími změnami okolní (stínící) vegetace, než u kaktusů. ?
kp
Ahoj Karle,
máš naprostou pravdu, že v přistínění roste mnohem víc nudálních rostlin než na plném slunci, odhaduji, že tak čtyřnásobně. Moje poznámka v článku se týká pouze pruhovaných rostlin, u kterých mechanismus vzniku a zániku pruhů neznáme. U čistě nudálních rostlin platí stejná pravidla jako u ostatních myriostigem.
O myriostigmach najviac.Viac im rozumiem a potvrdili sa pozorovania z mojej zbierky,z roznych lokalit.
Je nacase aby niekto napisal serioznu knihu o astrofytach,kde by sa poopravili povodne omyly.Teraz ,ked sa cestuje za nimi do Mexika,informacii je vela.Chlapy,spojte sily,vedomosti a fotky a do toho!
Tento rod si zasluzi krasnu knihu.Len prosim,len tie prirodne astrofyta!
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.