Zastavujeme nad přehradou pokochat se nádhernou vyhlídkou na azurově modrou vodu (Aqua Blanca), jak napovídá už její název. Kolem jsou skalnaté vrchy z hrubé, červené žuly, s hustou, keřovitou buší s výrazně žlutě kvetoucími akáciemi.
I zde roste Gymnocalycium valnicekianum, stellatum, Opuntia cordobensis,sulphurea, Trichocereus candicans, Tillandsia capilaris, spoustu kvetoucích mučenek, ale také zajímavé druhy z čeledi Solanaceae nebo Passifloraceae.
Gymnocalycium valnicekianum nad přehradou Aqua Blanca (20.1.2007)Na další zastávce Quebrada de la Luna nacházíme opět čtyři druhy gymen(Gymnocalycium valnicekianum,capillaense,stellatum, monvillei),Lobivia aurea, Notocactus submammulosus, Harrisia pomanensis,Eryngium yuccifolium, Dyckia, Tillandsia a opět dva druhy stejných druhů opuncií.
Pokračujeme dále přes Sierra Chica a zastavujeme u Ongamira, abychom si nafotili nádhernou krajinu s obrovskými žulovými skalnatými bloky. Odbočujeme na Los Coqueitos a asi 12 km od Ongamira zkoumáme lokalitu několika gymen. Rostou zde Gymnocalycium monvillei, bruchii, erinaceum var. paucisquamosum. Společně zde rostou klasické druhy jako Notocactus submammulosus, Lobivia aurea nebo tři druhy opuncií, tilandsie a dyckie. Na kamenitých svazích roste travnatá a keřovitá buš, která je na kopečku řidší. Zem je značně pohnojená od dobytka, který se zde musel ještě nedávno popásat.
Je zajímavé, že v takové celkem přehledné krajině se může člověk snadno zamotat a bez problému zabloudit. To se mi stalo právě zde, kdy jsem se přestal věnovat orientaci a věnoval se více hledání kaktusů. Po prohlídce lokality jsem klukům sdělil, že se budu pomalu vracet k autu, ale po přechodu vrcholu jsem se zadíval na zajímavé kaktusy, ještě něco nafotil a přitom se mírně stočil doleva. Až dole v úžlabině jsem zjistil, že zde není cesta, auto a kluci nikde. Nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpátky na vrchol a rozhlédnout se po okolí. Ještě jsem nebyl ani nahoře a už jsem zjistil, kde se nacházím, že jsem se vlastně stočil úplně na opačnou stranu od auta. Navíc čistě náhodou projelo po cestě nějaké další auto, kterých zde zas tak moc nejezdí a podle zvuku jsem hned věděl, kde se nachází náš „Karel“. Kluci už čekali a moje mírné zpoždění tolerovali. Bylo to ponaučení, je třeba mít stále na paměti, že i v přehledné krajině si každý musí stále hlídat, kde se nachází a spolehlivě se vrátit zpět k autu.
Jedeme dál a zastavujeme u Museo Fader, kde roste Gymnocalycium genserii. Opět se zde vyskytuje i Gymnocalycium erinaceum var. paucisquamosum, Lobivia aurea, Trichocereus huascha a nějaké Gymnocalycium sp.,pravděpodobně neznámá forma leptanthum. Odpolední teploty jsou přes 30 stupňů, a tak jsme dali ještě přesušit věci, které jsou po prohlídce stanoviště už zcela suché. Vjíždíme do města Dean Funes, kde provádíme drobné nákupy, prohlídku náměstí a v přítulné kavárničce si dáváme pravou argentinskou kávičku. Blíží se večer a je třeba hledat nocleh.
Ptáme se číšníka na koupaliště. K našemu údivu předává službu svému kolegovi, bere auto a jede s námi za město, kde se koupaliště nachází. Nic nechce a s úsměvem odjíždí zpět. Třeba tam měl příbuzné, kterým jen dohazoval kšeft. Balnearium je poměrně rozlehlé, tak se utáboříme trochu stranou, ať nejsme v noci moc rušeni. Každý využívá po celodenním horku možnost osprchování atd.
Za celou dobu pobytu v Argentině jsme viděli hodně kolejí, ale ne všude vlak jezdil. Viděli jsme zcela podemleté koleje, které byly upadnuté, takže po nich asi už hodně dlouho nikdo nejel. Hodně kolejí bylo úplně zrezavělých a zarostlých trávou. Vlak jezdil především mezi velkými městy, poměrně slušná byla síť kolejnic kolem Buenos Aires. Při večerním posezení jsme právě i v Dean Funes slyšeli v dáli houkat a jet vlak, což nás trochu překvapilo. Neměli bychom se až tak moc divit, neboť Dean Funes je poměrně velké město. Zítra nás čeká slavnostní den, zvláště pro Jardu, čeká nás totiž průzkum naleziště Gymnocalycium prochazkianum, které před léty jako první objevil.
Gymnocalycium erinaceum var. paucisquamosum, Los Coqueitos, asi 12 km od Ongamira (20.1.2007).
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.