MAMMILLARIA PEREZDELAROSAE Bravo et Scheinvar subsp. ANDERSONIANA W. A. Fitz Maurice et B. Fitz Maurice
Jméno druhu bylo zvoleno na počest lesního inženýra L. Perez-de-La-Rosa. Poddruhu dali jméno manželé W. A. a B. Fitz Maurice (znalci mexické kaktusové flóry žijící v Mexiku, se specializací na háčkovité mamilárie).
Poddruh nese jméno na počest dnes už nežijícího amerického botanika, Eduarda Andersona, který se více než 40 let věnoval studiu snad všech rodů kaktusů a svou publikační éru završil vydáním velkého díla, obsažné knihy s názvem The cactus family (2001).
Mammillaria perezdelarosae, familiárně nazývaná perezka, spolu se svými příbuznými, je pro mne jeden z nejkrásnějších druhů. Však už jsem je v těchto novinách zmínil mnohokrát.
Mammillaria perezdelarosae, El Sauz, černotrná.
Mammillaria perezdelarosae, Yuca extrem, červenotrná.
Mammillaria perezdelarosae subs. andersoniana, Villa Garcia.
Mammillaria bombycina, El Maguey, žlutotrná.
Mammillaria bombycina, Los Alamitos, červenotrná.
Mammillaria bombycina x Mammillaria perezdelarosae (perezbomba nom. prov.), Los Alamitos (foto Vladimir Nešuta).
To je výčet starého, „šlechtického“ rodu.
Relativně nedávno byla nalezena další lokalita již dobře známé subspecie andersoniana od Villa Garcia. Lokalita se nachází od původní poměrně daleko, nějakých 100 kilometrů, což pro mne bylo docela překvapující.
A právě tuto nejmladší princeznu jsme letos v únoru díky Jardovi Šnicerovi našli, nafotili a o obrázky se můžeme podělit i s vámi.
Mammillaria perezdelarosae subs. andersoniana z nové jižní populace rostou v podobném podloží jako u Villa Garcia. Skalní útvary jsou podobné našim Prachovským skalám. Na povrchu kamenů jsou žlutozelené lišejníky, typický průvodce pro všechny formy perezky. Terén už z dálky vábí a dává tušit jejich přítomnost. Už v mírném kamenitém svahu, cestou ke skalám, jsme mezi borovičkami nacházeli krásné fosuláčky z okruhu polyacanthus.
Pohled od auta na lokalitu Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana.
Echinofossulocactus polyacanthus
Se vstupem do bizarních skalních útvarů jsme potkávali Echinocereus acifer, yuky, Agave, nebo i Echeveria agavoides.
Echinocereus acifer aff.
Echevera agavoides
Konečně jsme na místě a můžeme se osobně setkat a pozdravit s nejmladší princeznou. Její výsost Mammillaria perezdelarosae subspecie andersoniana.
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana
Rostliny, které jsme viděli, rostly ve svahu. Postrádali jsme tu, pro subspecii andersoniana typické, populace rostoucí v mělkých „miskách“, jak je známe od Villa Garcia.
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana
Květ u této formy je světle žlutý až bílý. Rostliny od Villa Garcia mají růžový proužek na okvětním lístku. Markantním rozdílem je délka středových trnů.
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana, detail květu s opylovačem.
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana, dobře viditelná délka středových trnů.
Celebrita trpělivě pózuje skupince fotografů, a tak poslední cvaknutí uzávěrky a návrat dolů k autu. Ještě nás dnes čekají pyramidy.
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana
Sestup z lokality.
Poznámka Jirky Musila, který byl na lokalitě pár týdnů před námi:
Dokud to člověk nevidí na vlastní oči, tak si jen sotva dokáže představit realitu.
Celé pohoří je jeden nádherný kus mexické přírody, který stojí za to navštívit, i kdyby zde nebyl ani trn.
Měl jsem tu čest v letošním březnu se na toto místo podívat již potřetí. Poprvé jsme na podzim 2018 jen tak zkusili štěstí bez bližších informací. Andersonky jsme samozřejmě nenašli, času na větší průzkum už nebylo, ale i tak to stálo za to. Dole v travnatých loukách Echinofossulocactus coptonogonus (přímo na cestě po ránu pro zpestření ještě ztuhlý chřestýš), při výstupu do hor mraky fosuláčů (E. polyacanthus, pozn. Záhora J.), v mechu u cesty Mammillaria densispina, na skalnatých výhozech trsy Echinocereus acifer aff.
Echinofossulocactus coptonogonus
Krotalus, jeden z mnoha druhů mexických chřestýšů, pravděpodobně chřestýš skalní.
A náhorní plošina je pak úplně jiný svět. Řídký borovicový les s trávou a sem tam Mammillaria uncinata. Ty kytky si zde rostou pod stromy v trávě jako hřiby v létě na Šumavě. A na prosluněných skalkách Mammillaria jaliscana . Taky pěkná kytčka , ale andersonka to není.
Mammillaria gilensis (?)
Ta vyšla až na druhý pokus v létě 2019, již se znalostí GPS, ale ani to ještě nebylo zadarmo. Nejprve pokus o tzv. německou GPS (po náročném výstupu odbočka k dobru, cca 3km navíc), který ještě nevyšel. Odměnou nám ale i tak bylo množství nádherných Echeveria agavoides. A pak už rovnou na místo, o kterém je řeč. Trochu zbytečná cesta strží potokem a neprostupným roštím, ale nakonec úspěch. Co nás ale všechny zaskočilo, bylo to, že tyhle rostliny si klidně rostou v mechu na svislé skále. Takhle rostou v údolích rebucie a parodie v Argentině, ale andersonky? V tu chvíli bylo jasné, že bez bližších znalostí jsme neměli o rok dříve šanci. Ta stěna není větší než nějakých 30 m2, ale paráda. Kytky mnohem větší než na lokalitě u Villa García. Velké a v kondici. A mohlo to tak i skončit, jenže do třetice letos ještě jednou, splnit přání i kamarádům, kterým se nepoštěstilo v prvním roce. Nebráním se vracet se na místa, kde už jsem jednou byl. Vlastně si to člověk i víc užije, už tolik neblázní a má čas si vychutnat v klidu lokalitu a všimne si věcí, které napoprvé třeba přehlédl. A to platilo i zde při zjištění, že ta svislá skalka na GPS je jen spodním zakončením mnohem větší lokality. Při troše snahy se podaří najít oklikou cestu na skály nad stěnou a tam už je svět v pořádku. Množství skalnatých lavůrků s mechem a andersonkama, tak jak je známe. Malých a v tuto roční dobu i dost vysušených. Jaký to rozdíl oproti těm napitým velkým dole na svislé stěně. No proč nevyužít lepší příležitost, když se zde nabízí.
Mammillaria perezdelarosae subs. andersoniana, rostliny „v miskách“ tak jak je známe i z Villa Garcia.
Komentáře
Takže, můžu napsat jen - nějakých do 100km od Villa Garcia. Sorry.
kp
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.