25. leden
Tak to je mazec. V noci se nebudím žízní, horkem, zimou, teplem, štěkotem psa, chrápáním souseda, ale budím se nedostatkem kyslíku.
Sedím a nasávám vzduch z venku. Hluboký nádech a výdech. Malé drama. Usnu až ráno a nechce se mi vstávat. Olga natrhá psovi chleba, prý mu máme dát i avokádo. Takový pes zblajzne všechno.
Olgo, slyšela jsi něco o persinu? Pro psy je to jed. Jo pes je přítel člověka a člověk je travičem psa. Dnešní směr Cochabamba. Žádné závody, zavelel Martin. Na louce vyfotím ještě plameňáky. Přibližuju se k nim blíž a blíž.
Vzdálenost 60 metrů, kousek popoletí. Počkejte kluci. Frrrr. Roztáhnou křídla a mizí. Hezcí kluci, trojbarevní. Černá, bílá a růžová.
O kousek dál si ibis vytahuje zobákem nějaké dobrůtky.
V Belénu si na cestu koupíme banány a naše oblíbené rohlíky. Skupina chlápků v parku se něčím láduje. Hele jí zdravě. Maso, zelenina a rýže.
Na chodníku si asi roční kluk hraje s nafukovacím míčkem. Přidávám se k němu. Nejdřív se diví, pak se směje.
Chtělo by to nějakou lokalitu. Na kopci klasika. Lobívka a vorwerki. Je pravda, že na kopci mají pěkně tmavou barvu. Martin mi vyfotil i nějakou cibulovinu.
Hele, kde jsou sulky? Tady ještě ne. Pojď už. Počkej chvíli. Všichni se vrátili k autu, mně se vyplatilo zůstat. Mám mini lobívku.
Ty jsou prťavý, ohýbám se několikrát. Nahoru a dolů. Prd. Sukně jedna vojenská, jsem tě přechválila. Já o tobě, jak jsi z kvalitního materiálu a ty mi prdneš. Ale rozumím ti, jsi se mnou na kaktusech už po páté a vždy 30 dnů. I sebekvalitnější plátno by muselo prdnout. Díky za perfektní službu a loučím se. Loučím se a něco však tam zůstalo z těch našich dnů, já teď vím, že tě musím svléknout a vyhodit tady na lokalitě.
Blue Effect by měl ze mě radost.
Petro, ty na mě vůbec nemyslíš. Jak to? Neinformuješ mě o tom, že jsi našla minilobívku. Vůbec mě nenapadlo, žes ji neviděl. Tak si tam skoč. Jsou prťavě roztomilý.
Jak pojmenujem lokalitu? 15 km za Kayhuasi, cestovní sloup 52. V údolí se vlní řeka, dáme koupačku. Trojka se cpe rohlíkama, jdu prozkoumat kopec za řekou. Jirka přešel jen řeku a culí se na nás a vejská si, že on je na rozdíl od nás už dávno za vodou. Vtipálek, nahrabal si, to měl na mysli.
Tholapampa. Zastavujeme. Starý kostel ze16. století a před ním věž a hřbitov. Do kostela se pokoušíme nahlédnout. Vstup je zabarikádovaný dvěma fošnama. Poprosím Martina, zda by je mohl pošoupnout.
Škvírou se dostaneme dovnitř. Krásný dřevěný oltář.
Jdu se podívat na kopec. Martin říká, že to není dobrý nápad. Není to zajímavý terén. Ale je. Kytky tady jsou. Pidi skalničku jsem našla. Moje mínus je, že nevím, jak se jmenuje.
Šplháme a šplháme. To je pohled. Dostat se do výšky 4472 metrů na nejvyšší kopec. Zastavit se, otáčet se kolem dokola a dívat se do údolí.
Neuvěřitelné. Sjíždíme dolů, jak jinak, výš to nepokračovalo. Občas zastavíme na průzkum. Martine, nemůžeš vzít nějakou gpsku, abych měla nějakou představu o tom, kde sulky rostou? Po několika zastávkách se rozhodneme nic nehledat, vyjet na další kopec a postavit stany.
Rozděláme oheň, dneska vaříme pro změnu zase hrachovou. Jirka otevře flašku vína, opět značky Petra. Savigon. Sedíme na šutrech, popíjíme, klábosíme. K večeru se začíná blýskat. Stany máme sice postavený, ale raději zalezeme do auta.Jak jsme se to učili na základce? Počítáme, jak daleko jsou blesky. 330 m/s. Počítáme…
Bouřka se zase honí kolem dokola. Trochu prší, vidíme i nějaké výboje na sloupu vysokého napětí. Tak co, jdeme? Kolik je hodin? Martin trénuje španělštinu tak, že si to překládá z češtiny. Cuanto horas?
Už se nedivím, že místní nereagujou a čekaj, co z tebe vypadne dál.
Tak poslouchej hošánku. Dvě otázky. Que hora es? Jdeme do stanu? Odpovídat nemusíš. Je deset a jdeme.
Dneska dobrou bleskovou noc.
