Houbové choroby – mokrá hniloba II
Snad žádná z dosud uvedených chorob by mi nestála za nějaké plošné chemické ošetření, i když nevím, jestli hlavním důvodem není spíše fakt, že jsem od přírody líný tvor.
Tu výsadu preventivního chemického boje si u mě vybojovala pouze z mého pohledu největší potvora, kterou znám – tzv. helmintosporióza. Tuto nemoc způsobují houby rodu mnoha jmen – Helminthosporium, Drechslera, Pyrenophora a hlavně Bipolaris, což je jméno dnes oficiální. Nejen mezi kaktusáři zuří nomenklaturický boj o zkratku za druhovým názvem. Druhů napadajících kaktusy je více, mně se podařilo kromě obligátní B. cactivora (známe ji hlavně z „likvidace výsevů“ a mladých semenáčků) zachytit na dospělých rostlinách i B. sorokiniana. Průběh hniloby je u obou stejný. Obě ke svému rozvoji potřebují teplo (ale zase ne moc) a vlhko. Nejčastěji se s helmintosporiózou setkáme v létě, v onom typickém, bouřkovém počasí, kdy je teplota kolem 25°C a vysoká vzdušná vlhkost. Je zajímavé, že si dost silně vybírá, které rody kaktusů napadne. Hodně často si na ni stěžují pěstitelé sklerokaktusů a pediokaktusů. Ty já nemám, u mě jí naopak chutnají hlavně rebucie a sulky. Naopak na lobíviích, psech, gymnech, mamilárkách, stejňácích a echinocereusech jsem ji zatím snad nezažil nebo jen výjimečně. V posledních sezónách jsem proto ty sulky a rebucie začal ošetřovat chemicky a mohu konstatovat, že v tomto případě aplikace fungují. Protože jsem ale pro účely přednášky potřeboval získat nějaké fotky, v létě 2019 jsem vybral asi 50 rebucií (včetně mediolobivií), kde bych případné ztráty byl schopen snadno oželet, a dal je na zvláštní stůl do polostínu bez jakékoliv ochrany proti dešti a dalším rozmarům počasí. Ostatní jsem jako obvykle v červnu preventivně postříkal kombinací účinných látek azoxystrobin a prothioconazole. Účinnost byla stoprocentní. Z těch neošetřených to během první červencové vlny odskákalo 8 rostlin, v polovině srpna přišla další vlna dokonce s 12 napadenými rostlinami a kromě toho sem tam odešla i nějaká jednotlivá rostlina. Zkrátka tady u nás v úrodném Polabí, na okraji vesnice na zahradě obklopené poli, 240 m nad mořem, bývá infekční tlak této houby v posledních letech enormní (zhruba do roku 2010 jsem se s ní nesetkal). Je zajímavé, že třeba Slávek Fischer, známý specialista na rebucie, žijící v nedalekých Hořicích, s helmintosporiózou nijak velké problémy nemá. Jenže sbírku má umístěnou uprostřed města. Choroba se šíří především vzduchem, svoji logiku to tedy má. Jak se helmintosporióza projevuje? Tušíte správně, na různých rodech různě. Na sklerácích jsem ji vyfotit nemohl, pomohu si tedy fotkou Jiřího Hanzelky, kterou uveřejnil na plzeňském fóru. Snad mě nezabije.
Helmintosporióza.
Typická je u mexikánů rychle se šířící hnědá skvrna kolem vegetačního vrcholu, přičemž ale vstupní branou infekce nemusí být vegetační střed sám. Vždy to je ale mladá tkáň nových přírůstků. Druhou typickou vlastností je rychlost postupu. Jeden den nepatrný flíček, snadno přehlédnutelný, a druhý den už je pozdě na nějaké řezání, protože už jsou cévní svazky zachvácené až dolů a hnědá je polovina rostliny. Po dalších 2 – 3 dnech je z rostliny mumie.
U rebucií je to maličko jiné. Zde objevíme nejdříve nepatrnou proláklinu, asi jako na této fotce na rostlince vpravo. Pokud jste se s chorobou ještě nesetkali, ani si nevšimnete, že se něco děje.
Helmintosporióza.
Proláklina se rychle prohlubuje a zároveň hnědne.
Helmintosporióza.
To už jsou zachvácené i cévní svazky.
Helmintosporióza.
Další den je téměř hotovo.
Helmintosporióza.
Zde došlo k současnému napadení mateční rostliny a odnoží. Ta zdravě vypadající odnož vlevo zdravá opravdu jen vypadala. Nebyla.
Helmintosporióza.
A tady účinek postřiku. V tomto trsu byla infikována 4 tělíčka (označená kroužky) před tím, než trs dostal svoji dávku postřiku. Tyto odnože už samozřejmě nepřežily. Stačilo je ale později odstranit, trs žije dál.
Helmintosporióza.
Zajímavé u této choroby je i to, že v případě zhoršení podmínek pro rozvoj houby (sucho a teplota nad 30 – 32°C nebo naopak pokles celodenních teplot pod 15°C, což se i v srpnu někdy děje), houba zastavuje svůj rozvoj a napadený kaktus pak dlouho vypadá pořád stejně, jako že to přežije. Tedy pokud ještě nejsou zasaženy cévní svazky, to potom de facto uschne.
Tak asi tolik k této metle kaktusářů. Kdo jste třeba z vyšších poloh anebo nemáte sbírku obklopenou poli, takže s ní zatím nepřicházíte do styku, můžete si mnout ruce a modlit se, aby vám to vydrželo. A vy ohrožení si pamatujte – strobilurin a azol preventivně na přelomu června a července při začátku bouřkového období, nejpozději při objevení první napadené rostliny.
Zbývá ještě jedna mokrá hniloba, ta ale nepatří mezi houby. Je to známá bakterióza, obvykle způsobená bakteriemi rodu Erwinia (amylovora, carotovora, atd.). Průběh choroby se často podobá výše popisované helmintosporióze. Také napadá hlavně mladé tkáně rostliny a i u ní je typický mimořádně rychlý průběh. Na rozdíl od helmintosporiózy ale nevyžaduje tolik tepla a vlhka, setkat se s ní můžeme i v chladném a suchém období. Zatím naštěstí napadá spíše jednotlivé rostliny, snad se to nezmění. Mně se dlouho vyhýbala. Na podzim 2019 jsem ale jednu shnilou rostlinku objevil v té skupině rebliček vystavených helmintosporióze. Že se jedná o bakteriózu, poznáme lehce. Na rozdíl od ostatních mokrých hnilob je vnitřek napadené rostliny vyplněn řídkou, skoro černou kaší, dost slušně zapáchající. Ta fotka je sice nekvalitní z mobilu (foťák měla manželka na škole v přírodě), ale to hlavní, tu černou hmotu snad ukáže.
Bakterióza.
Ochrana, resp. záchrana napadené rostliny je nemožná, nejlíp hodit do ohně. Chemie je v tomto případě úplně k ničemu. Sice se udává, že pomůžou měďnaté přípravky, ale za cenu modrých fleků a i tak to není zásah jistý. Měl by proti ní fungovat taky Previcur Energy, vyzkoušené to ale nemám. Kdysi se dělaly úspěšné pokusy s antibiotiky, ale zkuste si shánět injekce Pendeponu…
