Praktická ukázka variability druhu na lokalitě Niňa Paula
Ráno 16. 1. 2007 jsme se zajeli podívat do kopců za hraniční turistické výletní město Merlo, kde je nádherný výhled na celé okolí a nakoupili jsme na tržnici různé suvenýry a cetky na památku.
Já si pořídil klobouček z vlny lamy, potřeboval jsem totiž nějakou pokrývku hlavy proti slunci. Když se balí věci na cestu, většinou každý něco zapomene, já zapomněl něco na hlavu proti úpalu. Měl jsem sice s sebou šátek, který jsem používal, ale nechránilo to dostatečně uši, nos a vlastně celou tvář, takže silné sluneční záření, na které nejsme zvyklí, mi tyto části spálilo, i když jsme se mazali krémem na opalování se silným ochranným faktorem.
Po příjemně stráveném dopoledni se vracíme do hraničního města Merlo a vyrážíme konečně z provincie San Luis dále směr provincie Cordoba do známých lokalit kaktusů. Cesty nejsou nic moc, jsou prašné nebo kamenité a samá díra. Jednou za čas se pokouší silničáři tyto díry srovnat, používají na to radlice, podobně jako u nás na sníh. Díry se sice zasypou a cesta se vyrovná, ale vytvoří se malé příčné vlnky přes cestu, které jsou při jízdě velmi nepříjemné a velmi při jízdě trpí tlumiče. Nepříjemné je to i pro osazenstvo auta, neboť jsme byli vytřepaní jako „partyzánky“. Cíl naší cesty je Loma Bola, kde by mělo růst Gymnocalycium papschii. Odbočujeme do kopců, necháváme odstavené auto na úpatí a dle GPSky vyrážíme po křížové cestě do prudkého kopce. Kopec je nekonečný, samá serpentina a nádherné zděné kapličky s plasticky ztvárněnými výjevy z bible. Ještě že je pod mrakem a není takové vedro. Konečně zcela vyplivnutí dorážíme až na vrchol, kde jsou dva lidé, asi manželé. Při krátké diskuzi se dovídáme, že muž byl kdysi u nás v Praze. GPS ukazuje na druhý kopec, takže scházíme dolů úzkým chodníčkem mezi hustou keřovitou buší, krásnou přírodou, ale bohužel na této lokalitě žádná gymna nenacházíme. Ze zajímavých kytek zde rostou jen opuncie, několik druhů tillandsií a nějaké žlutě kvetoucí keře. Vracíme se okružní cestou zpět k autu a vyrážíme dále.
Po děsné, kamenité cestě přejíždíme San Javiar a konečně u La Constancia nacházíme několik rostlin Gymnocalycium papschii. Vypadá to, že jsme na konci světa, kde nikdo nežije, ale je to jen klam. Nahoře v kopcích se najednou před námi objeví lidé. Z diskuse vyplývá, že jsou to majitelé všech okolních pozemků i cesty. Bez problémů nás nechávají projíždět, jen musíme za sebou vždy zavírat ohrady. Vracíme se na asfaltku a pokračujeme na Las Rabonas, kde chceme pátrat po Gymnocalycium vatterii. Blíží se večer a sháníme něco na ubytování. Celá oblast je rekreační, jsou prázdniny a ubytování se těžce shání, většinou je všude plno. My však potřebujeme dobít baterie, vyčistit semena, ale hlavně uskutečnit hygienickou očistu. Konečně nacházíme pěknou cabaňas za 160 AP (našich asi 1120 Kč pro všechny) i s venkovním bazénem na zahradě. Majitelem je nějaký tamnější ital. Podmínkou ubytování je, že musíme chatu brzy ráno opustit. To nám vůbec nevadí, protože máme před sebou další náročný plán.
Druhý den, hned za Las Rabonas, prozkoumáváme staré Jardovo naleziště, kde byl už v roce 1992, ale žádné vaterky nenacházíme, i když jich tam tenkrát bylo hodně. Zajíždíme dále na typovou lokalitu Nono a situace se znovu opakuje, žádné Gymnocalycium vatterii. Prozkoumali jsme šest lokalit tohoto druhu, ale nenašli jsme nic. Už druhý den se touláme po nalezištích Gymnocalycium vatterii, ale ještě jsme nenašli ani jednu. Dle vyjádření Jardy jich tam před 14 léty bylo hodně, ale už tenkrát jich hodně bylo pohnilých. Údajně zde byl později i Papsch a udělal GPS, což napovídá, že je asi viděl. Možná se mladá populace přesunula na výhodnější místa. Gymnocalycium vatterii rostlo v hustém, křovinatém porostu pod keři a v trávě, takže byly hodně ve stínu. Úhyn kytek může souviset i s příchodem civilizace a stavěním nových obydlí. Před 14 lety zde byl jen sem tam domeček a dnes je zde souvislé osídlení kolem celé cesty až k řece. Jak se říká, i záporný výsledek je výsledek, který něco naznačuje. Na poslední průzkum se vypravili jen Tom a Martin. Přebrodili se přes řeku a vystoupili na protější kopec. Chvíli se tam zdrželi, neboť po kaktusovém půstu znovu něco nalezli, dokonce objevili novou lokalitu Gymnocalycium vatterii (ochoterenai). Společně zde rostly i další zajímavé druhy jako Gymnocalycium calochlorum (proliferum), Acanthocalycium klimpelianum(peitscherianum), mučenky apod. Asi by to chtělo podrobnější průzkum celé oblasti, snad někdy příště.
Vyrážíme dále a následně odbočujeme na Niňa Paula v pohoří Cumbre de Achala, kde je známá lokalita Gymnocalycium monvillei steinerii. Vyjíždíme do kopce a objevují se před námi velké ploché žulové skály, na kterých tyto kytičky rostou. Tato lokalita Niňa Paula je typickou ukázkou velké variability druhu Gymnocalycium monvillei (viz obrázky níže). Na poměrně malém území se najdou všechny přechodové formy s krátkými a dlouhými trny, které jsou tenké i výrazně hrubé a tuhé, světlejší i syté žluté. Některé přecházejí až v hnědavou barvu a navíc jsou různě položené či vzájemně propletené. Při pohledu na variabilitu druhů této lokality si říkám, jak si ta příroda dělá srandu ze všech kaktusářů. Dokonce se dá polemizovat o oprávněností popisu Gymnocalycium steinerii. Kaktusář by zde klidně bez problému mohl popsat na prvý pohled pět-šest nových druhů či variet. Souhlasím s názorem Martina, že všichni kaktusáři, kteří se věnují popisování nových druhů kaktusů, by se sem měli povinně podívat. Kromě jiného zde rostou ještě např.Notocactus submammulosus, Opuntia anacantha, Opuntia salagria a Opuncia sp. malá, bohužel jsem ji neviděl kvést, abych ji přiřadil nějaké jméno. Z jiných rostlin jsou zajímavé např. Portulaca grahamia, ale zvláště Ipomea carnea s velkým kořenovým kaudexem a pěknými velkými fialovými květy. Při zkoumání velikosti kaudexů ipomeí jsem na této lokalitě zanechal na památku šroubovák, který jsem ve spěchu někde položil a zapomněl na něj.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.