Jako jsem na podzim vždycky celej potentočkovanej z toho, jak vytrňujou lobívie, na jaře zase slintám nad scvrklými "mázovkami", jak se říká parodiím s dlouhými trny podle vůdčího typu Parodia maasii, na nichž trčí dlouhé a barevné zahnuté bodáky.
To prostě nemá chybu. 😃
Jinak ale bacha na ně. Vůbec to nejsou snadno pěstovatelné kaktusy. Naopak, pěkný bestie to jsou. Hlavně kvůli tomu, že v přírodě rostou na obrovském areálu v různých podmínkách a těm našim jednotným se jaksi nechtějí přizpůsobovat. Mnohem snadněji se pěstují ty druhé s prachovými semínky, po fričovsku Microspermie. Tam je kumšt je dopěstovat do 1 cm, pak už rostou a kvetou v pohodě. Tedy pokud jim nezničíte jejich slabé a jemné kořínky, protože nové už málokdy vypotí. Jinak ale fajn.
Zato "mázovky", to je něco. Jedny chtějí v zimě chladno (maasii, subterranea apod.), jiné vyžadují teplo (commutans s maximou, rauschii), jinak zflekatí hůř jak nějaký teplomilný ferák a je konec. Černá hniloba (monilióza) a konečné řešení v podobě popelnice. Už starý pan Jelínek z Liberce, snad největší propagátor tohoto rodu u nás, říkal a psal, že parodie to chce držet v teple. A teď, co mám dělat já, když se mi ty potvůrky líbí a přitom mám všechno zařízené na otužilé, chladnomilné lobívky, na zimovišti je od 3 do 7°C a tyhle potvory chtějí těch stupňů aspoň deset a ještě se při nich klepou zimou jak ratlíci!
No co, některé druhy jsem dávno vzdal a jiné pokouším podobně, jako třeba teplomilné echinocereusy. Prostě vyset spoustu semen a tou zimou je trénovat od malička. Hodně jich bohužel nepřežije, to je fakt, ale ty, co vydrží prvních 6 - 7 let, už pak vydrží všechno.
Tak se na ty trny podívejte, pár jsem si jich při stěhování vycvakl.
Komentáře
Z celé mé cesty po bolivijských sulkách jsem měl největší radost právě z mázovek.
kp
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.