Při naší poslední cestě za kaktusy jsme v lednu 2019 navštívili Bolívii. Jedním z mých přání bylo vidět v přírodě G. cardenasianum a hlavně jeho varietu armatum.
18. ledna jsme zastavili na lokalitě u La Parroqia, u které jsem měl poznámku G. armatum. Po vystoupení z auta a průchodem trnitými keři jsme po malé chvíli uviděli první rostliny.
Na tomto místě jich rostlo docela velké množství, spolu s nimi velké, nádherně vytrněné Parodia commutans (maxima).
Gymna na této lokalitě bývají označována jako G. armatum f. světlé trny, nebo přechodná forma G. cardenasianum a G. armatum.
Ještě tentýž den, pozdě odpoledne, jsme dorazili do Paichu Centro, kde je v těsné blízkosti vesnice Wuaico Seco lokalita pravého G. cardenasii v. armatum s tmavými trny.
Protože se blížil večer, rozhodli jsme se na lokalitě nocovat. To mám nejraději, protože je dostatek času na podrobný průzkum, focení a případné hledání zralého plodu.
I když je lokalita blízko vesnice a v okolních kopcích jsem viděl děti s pasoucím se stádem, rostlin je tam stále dost a vypadají, že jsou v dobrém stavu. Spolu rostou i P. commutans, aj. Po dvou dnech jsme projížděli z Yunchara do údolí řeky San Juan del Oro, asi 60 km j. od Carrizal. Měl jsem v navigaci ještě jednu lokalitu, na soutoku u městečka Higueras, a protože to byla poslední šance pozorovat klasické G. cardenasianum, tak jsme tam zastavili. Po vystoupení z auta bylo vidět, že lokalita je za řekou, za pruhem hustého rákosí a na docela strmém hřebínku.
Nikomu z ostatních členů výpravy se tam v horku trmácet nechtělo, ale já se nechtěl hned vzdát, tak jsem vyrazil sám. Vody v řece bylo jen po kolena, v rákosí byla pěšina a svah byl strmý a z počátku špatně přístupný. Hned na druhý pokus jsem se úžlabinkou dostal přes nejstrmější část, a pak jsem ke svému překvapení narazil na starý, kamenný chodníček, po kterém se dalo pohodlně dojít až na hřeben.
Už cestou nahoru jsem viděl žluté sloupky Parodia fulvispina v. brevihamata.
a také Blossfeldia liliputiana.
Až úplně nahoře se začala objevovat gymna. Byla docela malá, ale kvetla a byly na nich nezralé plody.
Udělal jsem několik fotek, sebral pro jistotu jeden plod (ukázalo se, že semena docela dobře klíčí) a spěchal zpátky, abych ostatní nezdržoval.
Trochu odřený, ale spokojený jsem přebrodil řeku, kde se zatím zbytek výpravy cachtal ve vodě. Až po návratu domů a přečtení článku v časopise Cactaceae etc. 1/19 jsem si uvědomil, že místo i popis této lokality se nápadně shodují, takže jsem vlastně pozoroval nově popsanou varietu G. cardenasianum v. pseudocrassispinum.
Klasické G. cardenasianum snad někdy příště.
Doporučená literatura: Cactaceae etc. 1/19 a Kaktusy 2004/3.
