Tento krásný,miniaturní tefrokaktus byl popsán koncem roku 2019 (viz odkaz na konci článku), ale jeho historie je mnohem delší a zajímavější.
Objeven byl totiž již v roce 1990! My (já, Karel Slavík a Dave Ferguson – ten jej viděl právě již v roce 1990) jsme jej měli možnost pozorovat během společné cesty do Argentiny začátkem roku 1994. Tehdy se také několik rostlin dostalo do USA (Mesa Garden) a k nám do Česka. Nikdy se ovšem nepodařilo rostliny rozšířit do sbírek pěstitelů. Pokud je mi dobře známo, postupem času zůstaly pouze dvě rostliny (dva klony) a jeden z nich byl po těch neuvěřitelných (téměř) 27 letech v kultuře použit jako typ k popisu nového druhu. Ještě více neuvěřitelné se jeví to, že tyto rostliny za tu celou dobu nikdo v přírodě neviděl (nebo alespoň to nebylo nikde nikým zmíněno, pokud vím). A to jezdí do severní Argentiny kvanta a kvanta cestovatelů a kaktusářů z mnoha zemí.
No není se čemu divit, je to miniaturka, která se dokáže zatáhnout pod zem a pokud nekvete, je téměř nemožné ji objevit. Navíc se zřejmě nejedná o příliš rozšířenou rostlinu. Doposud je T. abditus známý pouze z typové lokality v provincii Salta.
Nechce se vám věřit, že je ta rostlinka známá tak dlouho? Nevadí, mám důkaz. V roce 2002 jsem napsal článek o Opuntia weberi Spegazzini do časopisu Kaktusy (2002/1, str. 8-9), kde tento miniaturní tefráček zmiňuji. Pro ty, co jsou líní jít listovat do starých čísel časopisu, tady je malý výňatek: „ … Za popis na úrovni variety by snad stála jen miniaturní geofytní forma O. weberi (prozatímně někdy označovaná jako var. subterranea), která se vyskytuje poblíž San José de Escalchi v provincii Salta. …“ Kdo nevěří, ať tam běží (si to přečíst až do konce).
Nejbližším příbuzným je zcela jistě Tephrocactus (Opuntia) weberi (včetně jeho zajímavé formy, kterou popsal W. Rausch jako Tephrocactus weberi var. deminutus). S těmito má T. abditus společné některé morfologické znaky, nicméně se od nich značně odlišuje především miniaturním, geofytickým způsobem růstu. Typické je pro T. abditus velmi krátké pektinátní otrnění, což rostlinám usnadňuje zatahování do substrátu v době sucha (dlouhé trny, jaké dokáže mít klasický T. weberi by tomu spíše bránily).
Pěstování T. abditus je nenáročné, rostliny jsou zatím množeny pouze vegetativním způsobem. Odnože snadno koření, rychle se tvoří ztlustlé kořeny, a během několika málo let začínají drobné trsíky kvést. Věřím, že tato atraktivní miniatura z Argentiny je krásným zpestřením sbírek a určitě pěstitele nepřipraví o mnoho místa, jako je tomu v případě mnoha jiných druhů opuncií.
Literatura:
Literatura:
Z. Janeba a D. J. Ferguson "Tephrocactus abditus a New Geophytic Species from Salta Province, Argentina," Cactus and Succulent Journal 91(4), 251-256.
https://doi.org/10.2985/015.091.0402
