24. leden
Byla jsem ráda, že už je ráno. Když ležím, tak se moc nehýbám, na rozdíl od Martina. Měl celou noc pocit, že se skutálí z postele dolů. V patře nad námi byla velká jídelna. Velké stoly, velké židle.
Na stole připravený chleba, papayová marmeláda a máslo. Termoska s horkou vodou na zalití kávového extraktu. Ještě nám umíchali vajíčka.
Velkými okny na nás svítilo sluníčko. Stejnými okny jsme se mohli dívat na vykopávky Tiwanacu.
Stačí si koupit lístky a můžeme se vrátit hodně let nazpátek.
Nejdřív juknem do muzea keramiky. Určitě nejzajímavější pro mě jsou nádoby s vymodelovanými lamími hlavami určené na ceremonie. Od průvodce se nedovím, zda nádoby sloužily na vodu nebo na krev obětí. Ve skleněné vitríně je mumie. Kostra schoulená do klubíčka v jutovém pytli. Kouká jen lebka. Ptala jsem se na oblečení a způsob balzamování. Prý se nejedná o klasickou mumii, ale jen o kostru.
Zpočátku jsme nemohli nic fotit a teď můžeme? Od Martina se dozvídám, že mu dal deset boliviánů. Vlastně můžeme i přes zákaz focení fotit na speciální povolení.
Druhé muzeum je postaveno z kamenů a je zde umístěna výstava monolitů. Většinou u monolitů se objevují dva názvy. Puma a chachapuma. Podoba pumy se v kultuře objevovala často. Chachapuma je člověk s pumí hlavou. Má symbolizovat sílu muže.
Třetí část expozice se nachází na otevřeném prostoru. K monolitům se člověk nedostane do přímé blízkosti, jelikož vše je obehnáno provazy. To je legrační. Na nejvyšším místě sedí žena a štrikuje. U nohou má megafon. Proč? Protože pozoruje neposlušné turisty a v případě porušení pravidel na ně křikne.
Chodím kolem dokola, nestačím se divit, nevím, co dřív obdivovat. Existuje vysvětlení, kdo tady žil, kdo to postavil, jak žil? Jirka se považuje za marťana, tím je vše vysvětleno. Marťani pomohli vystavět celý komplex.
Marťani, to je další kapitola. Jen těm nejpovolanějším je dovoleno nahlédnou do tajů jejich civilizace. Z pohledu šamanů je člověk maska své duše. Všechno živé má svou duši. Dostat se do stavu vědomí zvládne málo pozemšťanů. Nechci se zamotávat do tisíce výkladů slova vědomí. Ale pokud souvisí s prostorem a časem, šamani vysvětlujou, že mimozemšťani existujou v mnohadimenzním prostoru, který my pozemšťani zatím nechápeme.
Ubezpečili mě, že mimozemšťani nám pomáhají. Je to pravda, Jirka je toho hmatatelným důkazem. Našemu týmu je umožněno s ním komunikovat. Jsem na vyšším levlu než klasický šaman. Ten k navázání kontaktu potřebuje baštit nějaké rostliny. V našem případě s Jirkou, jde o kontakt přímý.
U jednoho monolitu potkáváme skupinku Japonců. Nějak tuším, že to jsou Japonci. Konnichiwa! Ihned mi sborově odpovídají. Průvodkyně mluví anglicky. Odkud jste? Z Kyota. Mám blízko v Sasayamě kamarádku. Jedna žena se usměje. Já jsem odtamtud.
Zajímavé je, že si povídají o principu muže a ženy. O rovnováze v přírodě, o uctívání bohů. Na jednom z monolitů jsou principy podobné desateru. Tak staré je to. Buď pracovitý, nebuď líný. Jo, jo, jo. Bolívijcům to zůstalo v krvi. Pracovití jsou, je to vidět.
Vrátím se k modelu muže a ženy. Šamani tvrdí, že podle vyšších sfér, rozdíl neexistuje.
Podle většiny verzí andských legend je Tiwanaku označováno jako místo, kde se velký Viracocha po velké potopě zjevil a stvořil život. Zde byl předkům Inců svěřen zlatý prut, pomocí kterého založili svou civilizaci v Andách. Čas vzniku a dějiny Tiwanacu dodnes nejsou objasněny. S určitostí se pouze ví to, že bylo vytvořeno předinskou kulturou. Od 16. století bylo Tiwanacu systematicky likvidováno. V rámci katolické zuřivé kampaně, jejímž účelem bylo vyhladit v Andách modlářství, bylo zničeno velké množství soch. Kamenné bloky se běžně odvážely, rozbíjely a používaly jako stavební materiál až do začátku 20. století a to i na staveništích vzdálených jako je La Paz. To, co z trosek zbylo, odnášeli vesničané na stavbu svých domů.
Zajímavá je Pumapunku, Lví brána, se základnou zhruba 60 x 50 metrů, kde se nachází kamenný kvádr, jehož váha byla vypočtena na 447 tun. Mnoho dalších kamenných kvádrů váží od 100 do 200 tun. Hlavní lomy andezitu, z nichž bylo Tiwanacu postaveno se nacházejí ve vzdálenosti 60 kilometrů. Lomy, z nichž pochází červený pískovec, jsou vzdáleny 15 kilometrů. Další zajímavostí je, že jednotlivé andezitové několikatunové monolity byly spojovány kovovými svorkami, které byly vyrobeny z neobvyklé slitiny obsahující 2,05% arzénu, 95,15% mědi, 0,26 % železa, 0,84% křemíku a 1,7% niklu, přičemž zdroj niklu se nikde v Bolívii nenachází. Zajímavé je, že teplota tavení této slitiny je poměrně vysoká.
Zastavíme ve městečku na náměstí. Lidé kupují sošky ovcí a krav. V kostele si je nechávají posvětit. I na kopie bankovek stříkne kněz vodu. Před kostelem lidé čekají v dlouhé řadě. Na kostele je umístěno několik kovových destiček se jmény sponzorů. Kostel je poměrně velký. Po obvodních zdech všichni svatí mají své místo.
Docela je legrační, kam dali svěcenou vodu. Před oltář do umělohmotného lavoru. Dneska je to velká spotřeba. Kněz odešel. Nevadí, vždy ho zastoupí někdo z rodiny příchozích.
K večeru se vracíme kolem La Paz. V ulicích je hodně lidí. Pokud to mám porovnat se sobotním mumrajem, je tu rušný klid. Zastavuje pro avokádo. Martin si tuto lahůdku velice oblíbil. Mňamka .
Avokádo je botanicky ovoce, plod hruškovce přelahodného. Zralé plody váží od 100 g až do 1 kg. Běžná roční sklizeň z jednoho stromu je kolem 120 avokád.
Avokádo je bohatým zdrojem minerálních látek draslíku, mědi, magnezia, fosforu a vitaminy C, E, K, H, B3 a B5 . Dužina obsahuje kyselinu olejovou, palmitovou a linolovou, což jsou kvalitní tuky.
Avokádo obsahuje persin, který je silně jedovatý zejména pro papoušky, nebo kanárky. Intoxikace těchto zvířat avokádem většinou končí smrtí. Avokádo by se ze stejného důvodu nemělo podávat ani psům nebo kočkám. Je zajímavé, že lidem pomáhá, není pro ně nebezpečné.
Má příznivé účinky při chorobách kůže a sliznic, posiluje srdce, snižuje krevní tlak a pomáhá také při nemocech jater, ledvin a močových cest.
Bando, popojedeme. Jezero Titicaca? Má krásnou modrou barvu. Fouká vítr a honí vlnky po hladině. Dostat se k jezeru je dobré našlapováním přes rákos.
Vyhlašuju akci Z. Uklidit bordel kolem. Fuj! Nic uklízet nebudu.
Titicaca, španělsky Lago Titicaca, je jezero v Centrálních Andách. Západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii. Je to největší jezero v Jižní Americe a největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené jezero. Nachází se na Altiplanu, náhorní plošině And. Propadlina jezera je tektonického původu a jezero samotné je pozůstatkem obrovského zaniklého jezera Ballivián. Má rozlohu 8562 km². Je 204 km dlouhé a maximálně 65 km široké. Průměrně je hluboké 107 m a dosahuje maximální hloubky 283 m, i když někteří domorodci tvrdí, že je bezedné. Leží v nadmořské výšce 3812 m.
Hledáme platz na spaní. Dojedeme k jednomu balneáriu, ale jsou tady jen kabaňosy, žádné místo na stan. Dal bych si pivo, cesta je jednotvárná, jsem ospalý. Chodím od jednoho obchodu k druhému a sháním pro Martínka pivo. Nemáme. Nemáme. Pivo? Nemáme. Konečně. Seňora se ohne a pod pultem má bedýnku s několika plechovkama. Jo, je studený. V obchodě sedí dva chlapi a nějak se na mě divně dívají. No. No. To pivo je pro manžela, sedí v autě. Ti chlapi. Držíš plechovku s pivem v ruce a hned jseš podezřelá. Oni můžou a já ne?
Konečná je v Alto Belén v balneáriu. Martin šel do sprchy jako první. My sedíme v autě. Blýská se. Hezká podívaná.
Černá, šedivá, lítá prach. Oranžová odchází se západem sluníčka. Černou barvu rozbil na chvilku východ měsíce. Tma tmoucí. Bouřka se vytratila, vítr zůstal.
Dobrou balneáriovou noc.
