Pěstování kaktusů a sukulentů je u většiny pěstitelů vedeno snahou dosáhnout co nejlepších výsledků v podobě krásných, vitálních, pravidelně rostlých a především bohatě vytrněných a kvetoucích rostlin. Dosažení tohoto cíle není až tak složité, je nutné dodržet ve správné rovnováze, nebo spíše poměru, tři základní podmínky, které dobře známe – světlo, teplo a vodu.
To už nás učili staří pěstitelé od nepaměti a dočtete se to v každé knížce. Skutečně jsou jenom tři?
Vzduch a jiné plyny
Tak, jako všechny rostliny i kaktusy a ostatní živé organismy potřebují však mnohem více. Kromě zde výše uvedených je to zcela jistě vzduch a některé plyny, důležité pro syntézu a procesy v těle rostlin, ale nejdůležitější pro rostlinný kořenový systém. Půdní vzduch je významný pro biologické a chemické procesy probíhající v půdě. Vyplňuje volné póry v substrátu a oproti atmosférickému vzduchu obsahuje zpravidla více CO2, méně O2 a zvýšené množství vodních par. Obsah oxidu uhličitého v půdním vzduchu dosahuje v průměru 0,3%, ovšem v podmínkách nedostatečné aerace může obsah činit 1 - 5%. Koncentrace se zvyšuje v důsledku rozkladu organických látek, dýcháním kořeny a nedostatečným provzdušněním substrátu. Obsah kyslíku se v půdním vzduchu pohybuje v rozmezí 10 - 20% a zajišťuje dýchání všech půdních organismů a oxidaci organických i minerálních látek. Jeho nedostatek vede k především redukci Fe a Mn sloučenin [10].
Obr. 1 - Půdní agregát, vzorek ukázky se zaměřením na vzduch a vodu, plynná a kapalná fáze. Autor [10].
Výzkum různých typů substrátů a pěstebních návodů ukázal, že větší přísun půdního vzduchu vede k rychlejšímu a intenzivnějšímu rozvoji kořenů, u plodin pak k nárůstu úrody a výrazně nižší spotřebě hnojiv. A právě intenzivní kořenění znamená lepší funkci kořenů při přijímání vody, tedy i živin, a to přesně podle potřeby rostliny. Způsobů, jak dostat ke kořenům více vzduchu a dosáhnout tak jeho vyšší poměr v substrátu je hned několik:
- méně časté a vhodné zavlažování
- správné složení substrátu
- vhodné fyzikální parametry substrátu
- volba pěstební nádoby
To není rozhodně málo a nevhodnou kombinací lze mnohé výsledky razantně zhoršit. Podívejme se na jednotlivé způsoby podívat podrobněji.
Méně zálivky
V případě kaktusů by to neměl být problém. Obecně mnoho pěstitelů rostliny spíše přelévá. Přitom pokud toužíte po krásně vytrněných rostlinách, je právě střídmá až silně omezená zálivka tím správným receptem a nutností. Přítomnost vody v substrátu pak vytlačí z pórů většinu vzduchu, a pokud zůstává substrát dlouho mokrý, obtížně se vzduch vrací díky osmotickému tlaku zpět. Bublající květníky při zálivce zná většina pěstitelů. Důležité je na tomto místě zmínit, že zde hovoříme o tzv. volné vodě. Pokud je však tato vázána vhodnou složí či komponentou substrátu, je situace mnohem příznivější. Je zásadní rozdíl v tom, zdali je litr zálivkové vody absorbován, nebo vyplňuje póry. Tím se také zároveň dostáváme k dalšímu bodu.
Komponenty substrátu
Z jakých materiálů je složen náš substrát je důležité hned z několika pohledů, ale toto je téma na jiné povídání o substrátech. Na tomto místě stačí poznamenat pouze to, že substrát musí obsahovat fyzikálně různorodé komponenty. Tedy malé částečky, zajišťující přenos vody a živin ke kořenům, střední a velké části zajišťující rychlý odtok vody především od krčku rostliny, ale následně i od kořenů. Důležitým aspektem je potom pórovitost, nebo také nasáklivost těchto složí. Pokud bude substrát obsahovat pouze písek a kameny nebo jiný inertní, málo, nebo vůbec nasákavý materiál, bude sice voda z květináče rychle venku, ale nic rostlině nepřenese. Kořeny nestihnou nasát a zpracovat rozpuštěné živiny, vlhkost bude velmi nízká, substrát extrémně rychle vyschne. Určitá nasákavost materiálu a zadržení vody ve správném poměru je tedy důležité. Dosáhneme toho použitím vhodných materiálů, zvolených dle rostlin a našich možností. Nesmí chybět dostatek materiálu jako drcené cihly, zeolit nebo pemza. Právě ty mohou zadržet (nasát) až stovky procent své hmotnosti vody. Přitom je substrát stále vzdušný, nezaplavený vodou a v pórech nám tedy zůstává stále dostatek půdního vzduchu.
A teď to nej! Do čeho sázíme
Většina z nás používá pochopitelně plastové květníky, a to různých tvarů i velikostí s různým poměrem šíře a výšky. Volíme je obvykle podle rostlin, typu kořenového systému a požadavkům pěstitele. Tématem zde není porovnávat klasický střep, tedy nádoby z pálené hlíny versus plastové nádoby. Diskuzí a odborných pojednání na toto téma lze najít dostatek. Podívejme se na problém z pozice našeho problému, tedy kudy a kolik lze do nádoby dostat vzduchu, a jak zajistíme co nejlepší setrvání tohoto stavu. Než se do problému zanořím, jeden rychlý test pro každého.
Obr. 2 - Klasické plastikové kvìtináčky. Ucpané malé otvory vlivem zanesení a oxidace. Foto Petr Trafina.
Vyberte si ve své sbírce deset různých plastových květníků s rostlinami, které nebyly tak 3 a více let přesazeny (3 roky ještě není nic dramatického, že?) Vyberte je klidně z různých částí sbírky, ideálně velikost 4, 5 nebo 6 cm. Pak si těchto deset květníků prohlédněte ze spodní strany a udělejte si obrázek o tom, kolik otvorů na spodní straně je volně průchodných. Jsem přesvědčen, že se těžko dostanete nad 30 procent. Plastové květníky 4x4 nebo 5x5 cm používané asi nejvíce mají (měly by mít) dole 4 otvory. Díky prorůstání kořenového systému a zálivce, kdy dochází ke splavování jemných částí substrátu do spodní části květináče, dojde poměrně rychle zcela k ucpání těchto otvorů. Obvykle všech. Voda zde sice při spodním podmoku trochu prosákne a při zálivce shora i nějak odteče, ale o nějakém přístupu vzduchu si můžeme nechat zdát! Nejlépe si můžete tohoto stavu povšimnout při přesazování, kdy zůstanou i po vyklepnutí rostliny a substrátu z květníku otvory zcela zanesené. A to je velký problém, kořeny nemohou dýchat.
Do plastového květináče se vzduch dostává ze dvou stran. Horní stranou, která je celá otevřená a při použití správné drenáže i poměrně vzdušná, a spodní stranou, kde jsou nebo mají být odtokové otvory. Praxe ale ukazuje, že to je naprosto nedostatečné. Hitem poslední doby pro pěstování zeleniny a dřevin jsou například tzv. “Air Pots”, zajišťující přístup vzduchu a provzdušnění substrátu v celé výši a obvodu jeho objemu. Výsledky jsou fantastické, výnosy nadstandardní. Kořeny se v těchto nádobách nestáčí a nezamotají, ale jsou rovnoměrně rozprostřeny právě směrem k dýchacím výduchům. Pro pěstování kaktusů a sukulentů ve sbírkách jsou ovšem typy těchto nádob nevhodné.
Obr. 4 - Moderní technologie "Air Pots" pěstebních nádob umožňuje plošný přístup vzduchu ke kořenům. Autor Caledonian Tree Co.
Obr. 5 - Ve vzdušné pěstební nádobě nikdy nedochází ke stáčení kořenů, růst je pravidelný do všech stran. Foto Autor Caledonian Tree Co.
Pokud se tedy vrátíme ke klasickému plastovému květníku jak jej známe, můžeme pomoci tím, že si ohlídáme průchodnost spodních otvorů, případně je vyčistíme a zvětšíme. Já například při každém přesazování “vyfrézuji” pinzetou u každého květníku všechny díry tak, že je 2 - 3x tímto způsobem zvětším. Jde to velmi dobře a rychle. Pokud to necháte, krusta solí obvykle rychle opět otvory zanese a kořeny budou uhnívat.
Obr. 3 - Odtokové a vzduchové otvory je třeba udržovat prùchozí, částečná rychlá úprava při přesazování. Foto Petr Trafina.
Trochu lepší je situace u květníků s křížovým dnem, nebo mnoha velkými otvory. Tady ale zase narážíme na problém, aby se nám suchý substrát spodem nesypal. Zahradníci to mají vyřešené, používané rašelinové substráty spodem nevypadnou. Pokud to budete řešit tak, že dospod nasypete kameny nebo jinou drenáž, obvykle špatně pochodíte. U kaktusů se to neosvědčilo, což potvrzuje mnoho pěstitelů i praxe. Při zálivce spodem kameny vodu nesají. Navíc jsou tyto květináče s mnoha otvory a křížovým dnem vyrobeny z PET materiálu lehké gramáže a moc tyto “bomboniérové” obaly nevydrží. Rovněž nevhodným řešením, zamezující vysypávání substrátu spodními otvory při přesazování, je vkládat na dno květináče různé síťky, textilie nebo noviny. Obvykle dojde k dokonalému ucpání mnohem dříve.
Obr. 6 - Technologie "Air BOTTOM" je vhodná i pro palmy, sukulenty a kaktusy. Foto Caledonian Tree Co.
Novodobým trendem a perfektním řešením pro naše potřeby, tedy pro sázení kaktusů a sukulentů jsou speciálně vyvinuté květníky. Nová technologie “Air Pot Base” nebo také “Air BOTTOM” spočívá v tom, že má nádoba speciálně upravené dno tak, aby byl zajištěn dokonalý a rychlý odvod vody při zálivce, případně bezproblémové nasávání při zálivce podmokem a také maximální provzdušnění kořenového systému odspodu. Přitom je mřížka vymyšlena tak, že běžně používaný substrát nepropadává a časem rozhodně nedojde k ucpání. Výhoda navíc je, že nejde o měkké lehké květníky, ale o výborný materiál s velmi dobrou pevností. Je zde potřeba zmínit, že jsou vyrobeny ze 100% recyklovaného polypropylenu. Díky dlouholetému vývoji, testování a ověřování v praxi byl vypracován správný poměr směsi polypropylenu, recyklátu a přísad, které dávají těmto výrobkům dostatečnou pevnost a odolnost při zachování pružnosti a vysoké životnosti. Použité pigmenty přísad UV filtru garantují odolnost proti křehnutí a rozpadnutí, obvykle způsobené u některých typů květníku po čase používání, způsobené UV zářením v denním světle. Díky recyklátu pak mají i velmi dobrou ECO hodnotu. Testy v praxi po několik let ukazují, že toto provedení má pro pěstování jasné benefity a je přínosem.
Obr. 7 - Kvalitní polypropylenové (PP) hranaté pevné hluboké kontejnery se vzdušným dnem pro sbírkové kaktusy a sukulenty. Foto Petr Trafina.
Krátkým závěrem tedy můžeme shrnout, že vzduch v substrátu je pro vitalitu a krásu rostlin velmi důležitý. Máme několik tipů, jak můžeme některá negativa eliminovat a ovlivnit a máme i několik námětů k zamyšlení a případné diskusi na toto téma. Vyzkoušejte, co bude fungovat ve vaší sbírce.
Příště se blíže podíváme na téma “Komponenty substrátu”.
|
Použitá literatura a zdroje informací: |
|
Marschner, H. (1995): Mineral Nutrition of Higher Plants. Academic Press Limited, London, 889 pp. ISBN 0-12-473543-6 |
|
Mengel, K. - Kirkby, E. A. (1978): Principles of Plant Nutrition. International Potash Institute Berne, Switzerland, 593 pp. |
|
Richter, R. - Hlušek, J. (1994): Výživa a hnojení rostlin (I. obecná část). VŠZ v Brně, 177 s. ISBN 80-7157-138-5 |
|
Nutrient deficiencies and toxicities of plants. The American Phytopathological Society, ISBN 089054-225-2 |
|
Ivanič, J. - Havelka, B. - Knop, K. (1984): Výživa a hnojenie rastlín. Príroda Bratislava - SZN Praha, 487 s. |
|
Bergmann, W. (1986): Farbatlas Ernährungsstörungen bei Kulturpflanzen, Visuelle und analytische Diagnose. VEB Gustav Fischer Verlag, Jena, 306 s. |
|
Vaněk, V. - Balík, J. - Němeček, R. - Pavlíková, D. - Tlustoš, P. (1998): Výživa a hnojení polních plodin, ovoce a zeleniny. Farmář-Zemědělské listy, Praha, 124 s. ISBN 80-902413-7-9 |
|
Richter, R. - Hlušek, J. (2003): Půdní úrodnost. ÚZPI Praha, 44 s. ISBN 80-7271-130-X |
|
Richter, R. - Kubát, J. (2003): Organická hnojiva, jejich výroba a použití. ÚZPI Praha, 56 s. ISBN 80-7271-133-4 |
|
Richter, R. (2004): Plynná fáze půdy. Ústav agrochemie a výživy rostlin, MZLU v Brně, Multimediální učební texty z výživy rostlin. |
