ZAPOMENUTÉ KRÁSKY - aneb ozdoby našich sbírek v dobách, kdy se holili jenom chlapi
Po vpravdě fenomenálním ohlasu, který vzbudil první článek o Wigginsia gladiata – Zapomenuté krásky (1), zkouším opět rozproudit zkostnatělé údy čitatelů, (ne)pisatelů. Pravda, jeden telefonát a jeden email, oba zpochybňující datum prvotního popisu v článku vzpomínaného kaktusu, asi není moc, ale řekl jsem si, že mě to nesmí odradit.
Při pátrání v archivu internetových novin jsem objevil článek Pavla Urbánka "Tak bych si myslel ..." (7/2006), ze kterého Pavla cituji: „A tak jsem si myslel, že by vlastně mohla na těchhle novinách postupem času vzniknout galerie památečných, historických a jinak významných rostlin, třeba od lidí, kteří tu historii psali.“
Jelikož jsem stejného názoru, měla by tato rubrika právě těmto vzpomínkám sloužit. Tak piš aspoň ty, Pavle!
Dnes vzpomínanou rostlinou je Notocactus ottonis var. vencluianus. Svým způsobem asi úplně nepatří do rubriky zapomenutých, spíše postupně mizejících druhů ve sbírkách. Stihl ji osud jako mnoha jiných – zprvu obrovsky žádaná a téměř nedostupná, přes stav, že byla v téměř každé sbírce, až tedy po současné vytrácení se z paměti. O její historii toho bylo napsáno víc než dost a nebudu ji opakovat. Rostlina na obrázku je ale raritní i jiným způsobem. Jedná se o beztrnnou formu, kterou kdysi rozšiřoval Antonín Hlinecký. Slovo rozšiřoval, je asi trochu nadnesené. Pravda je, že se mi od něho někdy před 40 lety podařilo vyškemrat malou „brambůrku“. S poučením, jak velká je to vzácnost. Je o ní zmínka a fotografie v občasníku Minimus 1/ 1991, kde Stanislav Stuchlík ve svém článku o N. ottonis var. vencluianus uvádí, že svého času jich měl pan Hlinecký celou misku, ale v pozůstalosti se našla pouze jedna jediná. Ta moje jako menší ještě občas nějakou odnožku vyprodukovala, ale za posledních 10 let nic. O to větší jsem měl radost, když jsem tuto rostlinu objevil na zájezdu za plzeňskými kaktusáři, ve sbírce pana Vinaře. A stejně jako před 40 lety se mi podařilo dokonce odnožky dvě vyškemrat.
Antonín Hlinecký byl pan kaktusář a určitě by si zasloužil více, než tuto moji nicotnou vzpomínku. Brňáci, pochlapte se!
