Astrophytum myriostigma var. strongylogonum Backeb. (1961)
V pokračování seriálu o rodu Astrophytum se budeme zabývat jednou oprávněně popsanou varietou a dále bezvločkovým formám Astrophytum myriostigma.
Tou prvně zmíněnou je Astrophytum myriostigma var. strongylogonum, jeden z nejzajímavějších taxonů celého rodu. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná pouze o růstovou formu A. myriostigma, jejíž charakteristikou jsou široká, nízká a výrazně zakulacená žebra.
Pavel Pavlíček na lokalitě Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PP 469, Villar, San Luis Potosí.
Kulturní A. myriostigma var. strongylogonum, Villar, San Luis Potosí, ve sbírce autora
Podobné rostliny se objevují nezřídka i mezi typickými rostlinami a najdeme je prakticky na všech lokalitách v San Luis Potosí, které je taktéž domovinou zmíněné variety a v jiných spolkových státech Mexika se nevyskytuje. Jinak řečeno – v San Luis Potosí rostou jen dva taxony „pravých A. myriostigma“ a těmi jsou A. myriostigma var. myriostigma (tzv. potosinum), kterému jsme věnovali 4. díl tohoto seriálu, a druhou je A. myriostigma var. strongylogonum. V populacích obou taxonů se dále objevují nudální a polonudální jedinci, kterým je věnována druhá část tohoto dílu.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 225, Puerta del Río, San Luis Potosí.
Je všeobecně dobře známo, že připravovaný popis A. myriostigma var. strongylogonum byl „ukraden“ autorovi původní myšlenky a narychlo zveřejněn jedním velmi dobře známým systematikem. Ten se však dopustil omylu a k popisu použil exemplář vyselektovaný z typických A. myriostigma var. myriostigma se zakulacenými žebry. Tato rostlina ale nesplňovala další nezbytné vlastnosti, charakteristické pro skutečnou var. strongylogonum. Jak jsme již zmínili v předchozím díle, var. strongylogonum se dále odlišuje od typu velkokvětostí a dvěma řadami okvětních lístků. Velikost květů bývá dvojnásobná oproti květům typického A. myriostigma, šířka květu může přesahovat 8 cm. V kultuře můžeme pozorovat, že velikost květů není konstantní, některé rostliny i během sezóny mohou mít květy menší a pak znovu vykvést velkým květem. To není na závadu, pokud si uvědomíme, že u var. myriostigma se nestane, že by někdy vykvetla květem takových rozměrů.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum kš 67, El Oro, San Luis Potosí, ve sbírce autora.
Další nezbytnou podmínkou k tomu, aby varieta mohla existovat opodstatněně, je samostatný areál výskytu. To je v případě var. strongylogonum splněno. Její naleziště se nacházejí severozápadně od Rio Verde a táhnou se podél silnice č. 75D až téměř k silnici MEX 80 na severu a k Charco Blanco na západě. Zjednodušeně popsáno, obývá západní okraj laguny, vzdušnou čarou přibližně 30 km od Las Tablas. Tady osídluje stejná místa jako nominátní varieta, tedy vápencové skalní výchozy a vyvýšené usazeniny. Zajímavostí je, že ji např. na lokalitách u Guaxcamá, Puerta del Río a Pozo de Acuña najdeme na místech, kde bychom tyto rostliny, obecně považované za slunce milující, rozhodně nečekali – v přistínění velmi hustého, středně vysokého a obtížně prostupného keřovitého porostu. Tyto neobvyklé podmínky překvapivě nemají žádný vliv na vzhled a velikost rostlin. Běžně se zde vyskytují rostliny s průměrem přesahujícím 20 cm, o výšce téměř 30 cm.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 531, Guaxcamá, San Luis Potosí.
Variabilita A. myriostigma var. strongylogonum je menší než u typu a protože se jedná o neustále se vyvíjející rod, nemohou mít ani tady všechny rostliny uniformní habitus. Přesto dosahuje procento zakulacených rostlin přes 90% celkového počtu. Je nutno zdůraznit, že k zakulacení žeber dochází až v době, kdy rostliny dosahují pohlavní zralosti, tedy květuschopnosti, což bývá při dosažení průměru stonku okolo 6–7 cm. V této době je výška rostlin jen poloviční, takže opticky působí zploštělým dojmem, neboť rostliny jsou výrazně širší než vyšší. Mladší rostliny a zvláště semenáčky jsou však k nerozeznání od typického A. myriostigma var. myriostigma a mají stejně vysoká a úzká žebra. V minulosti to byl důvod k reklamacím zasílaných semenáčků. Vypěstování pěkně zakulacených sbírkových rostlin je totiž otázkou trpělivosti, neboť trvá řadu let, než se tento charakteristický znak projeví.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 671, La Hincada, San Luis Potosí.
A. myriostigma var. strongylogonum začíná růst do výšky teprve po dosažení maximálního průměru. Na to je nutno dbát v kultuře, protože potřebují mít dostatečně velké květníky, jinak přestávají růst do šířky. Typické myriostigmy se ve stejném stáří a velikostech chovají odlišně, nejprve rostou do výšky a až následně si tzv. sedají. A. myriostigma var. strongylogonum nemá sklon k výraznému navyšování počtu žeber, na lokalitách převažují rostliny s 5 žebry. Ke zvyšování počtu žeber dochází až u starších rostlin a jejich maximální počet dosahuje většinou 7. Přesto, že jsou nová žebra také široká, na zakulacení celkového vzhledu rostlin to nemá výraznější vliv. K jejich dalšímu charakteristickému znaku patří také velké, nepříliš hustě řazené areoly.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 670, Charco Blanco, San Luis Potosí.
Nejznámější lokalita výskytu var. strongylogonum leží mezi obcemi Abrego a El Oro v municipio Guadalcázar. Tady se však díky intenzivnímu chovu dobytka již staré, majestátní exempláře téměř nevyskytují. Za těmito majestátními kusy je potřeba zajet na jiná místa, např. do okolí Villar, Cerritos, Villa Juárez, Derramaderos, Pozo de Acuña, Charco Blanco, La Hincada, Puerta del Río, Guaxcamá, El Tepozán a Las Negritas, kde je nejseverněji položená pozorovaná populace.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 236, Abrego, San Luis Potosí.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 529, Derramaderos, San Luis Potosí.
Stejně jako všechna astrophyta, roste i var. strongylogonum ve stáří sloupovitě. Na lokalitách výskytu je možno nalézt také nudální a polonudální jedince. Nejvíce se jich vyskytuje u Puerta del Río, není jich však nikterak velké procento. O to jsou však zajímavější, a proto se u nich zastavíme v následující části tohoto dílu.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum PT 524, Las Negritas, San Luis Potosí.
Astrophytum myriostigma f. nudum (R. Mey) a f. seminudum (Frič, Život v přírodě 29:10, 1925)
Označení nudum znamená v překladu nahý nebo holý a v rodu Astrophytum je používáno pro rostliny, které postrádají vločkování. Pro polonudální rostliny je užíváno označení seminudum. Někdy je přesné rozlišení, zda se jedná o rostlinu nudální nebo polunudální, poněkud obtížné, a to díky existenci přechodových forem a také díky tomu, že vločkování nebývá po celou dobu života konstantní. Mění se v závislosti na množství slunečního osvitu a nebo i z jiných důvodů, jejichž vliv není dostatečně znám a svou roli zde zřejmě sehrává také genetika. To je jedním z prvních pádných argumentů, proč je správné tyto exempláře považovat pouze za růstovou formu a nikoli za plnohodnotný taxon na úrovni variety, přestože A. myriostigma var. nudum byla v minulosti platně popsána. Druhým argumentem je to, že tyto rostliny nemají svůj vlastní areál výskytu, ale vždy se vyskytují promíseně s vločkovanými i polonudálními rostlinami, se kterými se běžně sprašují. Nudální a polonudální formy najdeme prakticky na všech lokalitách v San Luis Potosí a na některých místech také v Tamaulipasu, tedy stejně jako u typických A. myriostigma var. myriostigma, A. myriostigma var. strongylogonum a A. myriostigma var. quadricostatum.
Astrophytum myriostigma f. nudum PT 306, El Huizache, San Luis Potosí.
Jak jsem již uvedl v předchozím čísle seriálu, najdeme nudální a polonudální exempláře velmi vzácně v okolí Las Tablas a ty by měly nést úplné jméno A. myriostigma var. myriostigma f. nudum a f. seminudum. O jejich vzácnosti svědčí to, že mezi 500 pozorovanými exempláři byla pouze jediná čistě nudální rostlina, a v případě polonudálních rostlin byl výskyt jen o málo vyšší, celkem se jednalo jen o 4 kusy.
Astrophytum myriostigma f. seminudum PT 522, Las Tablas, San Luis Potosí.
U častěji se vyskytujících nudálních a polonudálních exemplářů v případě širokožeberné variety bychom měli používat jméno A. myriostigma var. strongylogonum f. nudum a f. seminudum.
Astrophytum myriostigma var. strongylogonum f. nudum PT 225, Puerta del Río, San Luis Potosí.
Nejpočetnější zastoupení nudálních rostlin v populaci jinak typických A. myriostigma var. myriostigma se nachází v pásu mezi El Núñez přes El Huizache, La Pólvora, Santa Rita del Rucio, El Jaujal, San Ignacio až k severu k La Naranjita v San Luis Potosí. Tady osídlují především skalní vápencové výchozy a často rostou bez přistínění okolní vegetací. Rostliny vystavené plnému slunečnímu osvitu získávají v období déle trvajícího sucha sytě červeno-hnědé zbarvení. Velmi efektně působí toto ochranné zbarvení u rostlin z okolí El Jaujal, kde získává neopakovatelný bronzovo-šedý nádech. Tohoto zbarvení lze docílit i v kulturních podmínkách, nejsnáze u dehydrovaných rostlin.
Astrophytum myriostigma f. nudum HR 78, El Jaujal, San Luis Potosí. (foto Jiří Horal)
Ani astrophyta rostoucí v této oblasti rozšíření nemají sklon k výraznějšímu navyšování počtu žeber, vzácně najdeme starší kus se sedmi žebry.
Astrophytum myriostigma f. nudum HR 78, El Jaujal, San Luis Potosí. (foto Jiří Horal)
V uvedené oblasti může procento nudálních rostlin přesahovat 50% z celkového počtu rostlin. Není bez zajímavosti, že zde společně rostoucí vločkovaná astrophyta mají často nízká zakulacená žebra, čímž velmi připomínají var. strongylogonum, jejich květ je však menší a okvětní lístky uspořádány jen v jedné řadě, tedy shodný s typickou var. myriostigma. Tento postřeh není příliš překvapující, neboť na sebe oba areály výskytu u El Huizache bezprostředně navazují. Hypoteticky lze předpokládat, že se zde v dávné historii potkala populace širokožeberných a populace nudálních astrophyt a jejich setkání dalo vznik smíšené populaci „malokvětých strongylogon“ současně s nudálními a polonudálními myriostigmami. Této teorii odpovídá také to, že zde rostoucí nudální formy mají žebra trojúhelníkovitá a o poznání vyšší. Tato jsou někdy efektně příčně zvrásněná, ale se zakulacením žeber se u nich setkáme velmi vzácně. Neméně zajímavý je fakt, že se v okolí El Huizache vyskytuje další astrophytum, kterým je dobře známé A. columnare, které lze považovat za samostatný druh či poddruh, jemuž se budeme věnovat v některém z dalších čísel seriálu.
Astrophytum myriostigma f. nudum, El Núñez, San Luis Potosí. (foto Jiří Horal)
Nejefektnější jsou vzácně se vyskytující, čistě nudální a řídce vločkovaní polonudální jedinci s vločkováním hrany žeber. Pokud bychom cíleně sprašovali mezi sebou jen nudální rostliny, také nevytvoříme varietu nudum, ale pouze cílenou selekcí ustálený kultivar, tedy A. myriostigma cv. nudum. Obdobně bychom v případě polonudálních rostlin vytvořili kultivar A. myriostigma cv. seminudum.
Astrophytum myriostigma f. nudum CHAL (Jan Chalupa), El Núñez, San Luis Potosí, ve sbírce autora.
Z výše uvedeného můžeme učinit praktický závěr. Rostliny v našich sbírkách bychom měli pěstovat s uvedením lokalit (polních a sběrových čísel), protože ani nudální exempláře nejsou na všech lokalitách stejné. A také bychom neměli provádět cílenou selekci odděleným sprašováním vločkovaných a nudálních rostlin, pocházejících ze stejné lokality, naopak - měli bychom je sprašovat navzájem, bez ohledu na přítomnost či absenci vločkování tak, jak se tomu děje v přírodě. Jen tímto způsobem se můžeme snažit zachovat původní genetickou výbavu divokých astrofyt. Je samozřejmě pravděpodobné, že nám při tom budou vznikat různé polonudální formy. To je však naprosto v pořádku, neboť i takové v přírodě existují.
