Koncem února mi vykvetla „Bílá královna ECHEVERIA LAUI“.
Proč bych se snažil o slohové cvičení, když už před lety o této kytce tak krásně psal přítel Jirka Janda z Pávova. Tedy bez okolků použiju jeho slova:
Když má nějaká sukulentní rostlina v druhovém pojmenování příjmení svého objevitele, můžeme předpokládat, že bude hodně hezká. Když to jméno navíc patří slavnému znalci mexických kaktusů a jiných sukulentů, páteru Alfredu Lauovi, pak je naprosto jisté, že se jedná o rostlinu krásy zcela mimořádné. Echeveria laui je kytka nádherná, zcela nezaměnitelná a stále žádaná. Mezi sukulentáři si získala oblibu již od chvíle svého popisu v roce 1976, a dodnes platí za rostlinu vyhledávanou a ceněnou.
Slavný botanik krásnou rostlinu objevil v mexickém státě Oaxaca (Tomelin Caňon). Neznám mezi pěstiteli rostlin tučnolistých člověka, který by ji ve své sbírce mít nechtěl. Její růžice s tlustých listů jsou bílé jako sníh, …
A kdo chce číst dál, aby se seznámil navíc i s úsměvným příběhem E. laui a straky Žužlinky, nechť si klikne ZDE. Jirka samozřejmě píše i o pěstování této krásky, ovšem jak na výsev droboučkých semen? To se dobře dozvíte v obrázkovém miniseriálku, na našich novinách z doby před 13 lety, z pera pana Bohdana Sochora ZDE.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem pod parapetem zahlédl stvol hezkých květů. Je to Cymbidium, orchidej, která mi dobře zimuje v chladném prostředí společně s kaktusy.
Řadu druhů Cymbidium lze snadno koupit v marketech, myslím, že nyní, po této milé zkušenosti, si ještě nějaké pořídím. Jsou to nenáročné, chladnomilné rostliny, přes sezónu přivítají přistíněné místo na zahrádce. V této předjarní době je o další květy nouze. Člověka pak ta jiná exotika potěší. I když kytička vůbec nevoní, naproti tomu kvete dlouho, takže poslouží i jako pozornost pro manželku k 8. březnu.
Před jarem hezky kvetou i turbiňáci. Podívejme se na jeden z nejvzácnějších, i nejhezčích. Je to T. pseudopectinatus, na kterém je pěkně vidět rozdíl mezi ním a také bílým T. valdezianus. Ten první má totiž viditelně prodloužené areolky s pectinátně (hřebenovitě uspořádané) okrajovými trny. Co se tvaru areol týče, je to taková „zmenšená“ napodobenina Pelecyphora aselliformis (viz krásné fotky od Jirky Musila ZDE).
T. pseudopectinatus ochotně opakovaně kvete, ale o semena je nouze, plod obsahuje vždy jen několik zrníček.
Turbinicarpus (Pelecyphora) pseudopectinatus.
Předposlední obrázek představuje dalšího rekordmana v časném kvetení, Mammillaria longiflora. Kompletní informace o ní přináší Petr Antálek na svých stránkách ZDE.
Úplně stejnou rostlinku jsem do našich novin fotografoval už před 19 lety, viz ZDE. Potom v rubrice „Únor ve sbírce“ ještě několikrát. Co taky jiného v únoru fotit – tahle kytka se přímo nabízí. Pěstování je přitom velmi jednoduché, měl by si ji pořídit každý, kdo si chce v únoru potěšit oko hezkými květy u jižního okna.
Mammillaria longiflora.
Mammillaria longiflora.
Pro estéty jsem připravil fotku téhle kytky ve dvou variantách, jednu proti nebíčku, druhou proti fasádě. Mohl bych ji velmi lehce vyfotit ve sbírce, ale to dělám jen v nouzi, jen jako dokument. Nelíbí se mi, když obrázek ruší okolní vjemy, rád si s pozadím trochu vyhraju, kytička si to zaslouží, když si všechnu krásu nechá pro sebe.
K tomu chci podotknout - rád se probírám plzeňským webem. Je tu množství krásných fotek, ale stává se to, že kytka je focená jen tak v záhonu, a často i bez popisek, beze jména. Na webu ovšem nekrouží jen odborníci, ale i kámoši, co by si rádi přečetli jméno rostliny (jen tak mimochodem, rostliny mají jména, nikoliv názvy). Je to docela škoda.
Tento obrázek posloužil i jako objekt na plakátu propagujícího naší květnovou výstavu. Členové spolku hlasovali, jestli bude použita modrá, a nebo hnědá varianta. Zkuste si také zahlasovat, dole pod článkem.
Discocactus woultersianus – o něm jsme tu nedávno referovali v Říhovo článku ZDE. Ve svém příspěvku vzkazuje té stále rostoucí skupině milovníků mrazuvzdorných kaktusů:
Současná móda pěstovat kaktusy na vymrzlé strání a koukat na ně v ojíněném kožichu ven z okna, promiňte, to ne. Vždycky jsem měl raději vlhké, teplé ovzduší tropů a tropických skleníků, kde i o Vánocích kvetly hezké kytičky, vzduch voněl tlejícím pižmem, kvetoucími orchidejemi - a tričko bez rukávů.
Discocactus woutersianus
Rostlina na obrázku sice nekvete, nicméně pozastavme se nad tímto „Trpaslíkem“, jemuž z temena roste mimo tří odnožků tak úctyhodně dlouhé cefálium (cca 10 cm). Podle záznamů je to kytka, kterou jsem vyséval před nějakými 40 lety. Takže už je to taky veterán. Však ty stopy po kvetení se dají počítat na stovky.
Spráším ho v létě s D. horstii. A až začnou kvést i ty odnože, co na spodu cefália vykukují, snad to moji potomci do těchto novin vyfotí.
A nakonec jen pár nezajímavých informací. Byl jsem nedávno v marketu, tuším, že v Unihobby, prodávali tam květináčky, co jim říkáme kaktusážky. Ty naše 4x4, 5x5 a 6x6 cm. Takže když jich budete potřebovat jen trochu a trochu rychleji, bude možná snazší podívat se po nich ve svém okolí.
Na naší obchodní stránce www.cact.cz se objevují ankety, momentálně anketa zjišťuje zhruba věkové rozložení pěstitelů kaktusů a sukulentů. Ukazuje se překvapující zjištění. 22% tvoří slibná skupina do 20 let, následuje opět dobré zjištění – 24% nadšenců do 40 let. Pak je nejsilnější parta došedesátníků a anketu uzavírá 27% nás – ctihodných starců. Rozdíly nejsou moc markantní, ale uklidňují nás starší, že my starší nejsme vymírající většinou.
A nyní prosba. Bylo by fajn, kdyby se někdo ze čtenářů ankety ujal. Tedy co se týče vymýšlení otázek, ale i následujícího zpracování odpovědí. Jen jednou měsíčně, to by se snad dalo zvládnout?
Vyřadil jsem už na podzim ze skladu semen ta, která byla sklizena v roce 2018. Je toho asi 300 položek. Pokud se mezi čtenáři najde někdo, kdo má volnou kapacitu na výsevy a přepíchání, ta semena mu pošlu, abychom se o výsledek za 2 roky podělili.
Mějte se hezky, a bacha na jarní sluníčko! Bývá pěkně ostré. Kdo vytáhl kytky z tmavého zimoviště, ať přistíní, třeba nátěrem stínící barvou na skla skleníku.
Za měsíc na shledanou, Pavel Pavlíček
