V době před 50 ti lety mne přitahovaly tropické kaktusy, Melocactus a Discocactus zejména. V sedmdesátých letech jsme souzněli s A. F. H. Buiningem z Holandska. Spolu L. Horstem v těch dobách několikrát procestovali Brasílii,
kde objevili velké množství populací jmenovaných aj. rodů. Asi nejlepší je odkaz na publikaci The genus Discocactus (1975). Dostal jsem tehdy od nich všechny poznané taxony (semena), později také od dalších cestovatelů, Pilzovi, P. Braun aj.
D. horstii, foto Josef Bušek, BRD.
Asi nejkrásnějším Horstovým objevem byl zakrnělý, ba trpasličí D. horstii, popsaný 1973. Je naprosto jedinečný, vzhledem i kvetením. Květy jsou větší než stonek. Snažili jsme se jej rozmnožit, jak jen to šlo. Vynikající pěstitel Marcel Bouma z Horšovského Týna měl propracovanou metodu kultivace semenáčů do květuschopnosti, během krátké doby. Myslím, že jeho styl pěstování je dodnes nepřekonaný - i pro další citlivé rody.
Dvouleté semenáčky ve skleníku u Boumů (foto Jan Král)
Tříletá květuschopná rostlina na vlastních kořenech (foto Jan Král).
Později našli jmenovaní cestovatelé u Grao Mogol o trochu větší rostliny s výraznějšími trny. Popsány a pojmenovány byly D. woutersianus po malířce kaktusů, Carla Wouters, kamarádce oněch pánů. Ukázalo se ale, že nedaleko lokality D. horstii roste i další druh, D. insignis. No a tady v místech překrývání areálů vznikají hybridní jedinci- tedy D. woutersianus. Bylo to ověřeno i v kultivaci, po vzájemném opylení D. horstii a D. insignis v kultuře. Získáte D. woutersianus. Ověřil jsem si to i sám.
D. woutersianus (foto archiv Jan Říha)
D. woutersianus (foto archiv Jan Král).
Zajímavé ovšem je, že potomstvo D. woutersianus, ať opylovano mezi sebou ( F 1, F 2, F 3 generace) , či backcross s rodiči, si zachovávají +/- stejný vzhled. Kvetou a rostou lépe než oba rodiče, jsou to úžasné, heterozí ovlivněné rostliny. Bohužel sotva je dnes někdo u nás zná. Jsou to tropické rostliny, nutné je zimování v teplém skleníku či interiéru na okně.
První importovaná rostlina v ČSR, (1972), foto Rudolf Šubík.
Současná móda pěstovat kaktusy na vymrzlé strání a koukat na ně v ojíněném kožichu ven z okna, promiňte to ne. Vždycky jsem měl raději vlhké teplé ovzduší tropů a tropických skleníků, kde i o vánocích kvetly hezké kytičky, vzduch voněl tlejícím pižmem, kvetoucími orchidejemi - a tričko bez rukávů.
Ty dva malé trpaslíky, mějte na paměti, zaberou málo místa, nádherně kvetou a vonějí, květy ale jen na jedinou noc.
Hezký obrázek ze skleníku Pepy Buška (červen 2019) dokazují, že jsou tu ještě mezi námi. Zkuste ten krásný zázrak přírody ve sbírkách udržet.
