Dobrodružství začíná
Martin a Tomáš vyřídili a převzali auto, které už bylo nachystáno v pozemní garáži. Renault Kangoo měl modrou barvu a náš dvorní řidič Martin Tvrdík (třetí účastník expedice) mu důvěrně začal říkat KAREL.
Počáteční stav na tachometru je 43 459 km, uvidíme kolik bude na konci cesty. Ještě než jsme vyrazili za dobrodružstvím, sháněli jsme po městě plynový vařič, velký hrnec na vaření, nakoupili jsme pitné vody a jídlo na cestu. Čas rychle utíkal a my byli stále ve městě. Konečně odpoledne vyrážíme přes celé Buenos Aires na Rutu 8, směr Cordoba.
Než přijedete k prvním kopečkům pod Andy, je Argentina prakticky samá rovina. Cesta je rovná jako struna, stovky kilometrů končí někde v nekonečnu. Podíváte se vlevo – rovina, podíváte se vpravo – rovina. Sem tam zpříjemní pohled na krajinu nějaký keř nebo stromy, jinak jsou to jen samé pastviny nebo pole. Většina (pro nás) okrasných stromů a keřů roste ve městech či vesnicích v centru, na tzv. náměstích nebo kolem cest. Je opravdu na co se dívat, spoustu zajímavých rostlin.
Všude rostou například palmy, eukalypty, bougenvilee, cykasy, ibišky, oleandry, banány, albizie, kassie, cedry, borovice, araukarie, cypřišky, magnólie, platany, fikusy, tsugy, mišpule, vrby, yuky, agave, okrasné trávy i bodláky, dyckie, strelicie, kanny, verbeny, cynie, mučenky, lilky, starčeky, durmany, tradeskancie s mnoho dalších. Na polích se většinou pěstuje kukuřice, soja, obilí či tabák. Většinou jsou však rozsáhlé plochy využívány jako pastviny především pro krávy, ale chovají se i koně, ovce, kozy a ve vyšších polohách jsme později viděli i lamy. Ze zvířat jsme viděli i zajímavé druhy, avšak ne všechno se nám podařilo vyfotit, o tom však až v průběhu dalšího pojednání.
Lidé jsou příjemní, rádi si povídají (což jsme jim až tak moc nemohli vyhovět) a ochotní kdykoliv při potížích pomoci. Je to dáno tím, že jich žije totiž na poměrně velké ploše poměrně málo (Argentina má plochu 2 780 092 čtverečných km, ale jen 33,8 mil. obyvatel, většinou soustředěných do velkých měst). Žijí fotbalem a téměř každý věděl co je Čeko. Seznámili jsme se z jedním, který znal a rád poslouchal Ant. Dvořáka.
Vraťme se však zpátky k naší cestě. Po cestě z Buenos Aires jsme měli několik krátkých zastávek. První byla kousek za městem, kde jsme dobírali naftu do auta a převlékli jsme se do kraťasů. Na zkultivovaných rovinách kaktusy nerostou a tak první atraktivní rostlinou byly u pumpy tilandsie rostoucí na stromě. Druhá zastávka byla u hřbitova nedaleko městečka Monte Maiz, který byl velmi pěkný a fotili jsme několik obrázků. Tady bylo odpoledne už 33 °C. Snažíme se dojet co nejdále, rovina je nudná a místo předpokládaných lokalit ještě daleko. První den jsme do stanoveného místa nedojeli a museli jsme zabivakovat po 420 km mezi poli, na místním aero klubu u městečka Firmat. Rovina je plná vodních ploch, ale také bažin. To jsme však netušili, že u letiště bude tak velké množství komárů. Slétali se snad z celého okolí a sedali na všechny naše odhalené místa. Oblékli jsme si i v tomto horku dlouhé kalhoty a rychle postavili stany. Aniž by jsme probrali celodenní zážitky, rychle jsme zalezli do stanu a hermeticky ho uzavřeli. Konečně byl od těch potvor klid, i když bylo poměrně brzo, ulehli jsme ke spánku. Možná i proto, že předešlou noc v letadle jsme toho moc nenaspali.
