26. leden
V noci Martin vyhlásil poplach. Petro, vstávej, do auta rychle, je bouřka. Tak hezky jsem spala. Blejská se a blejská se. Bouřka se s námi nemůže rozloučit. Počítám. Myslím, že je už daleko. Vracím se do stanu.
Mužská posádka se nevyspala. Nerozumím. Jirku i Martina rozčilovala projíždějící auta. Jo a ještě jsi chrápala, ale děsně. Haha. Zřejmě mám špatnou DNK a zdědila jsem geny typické pro chlapa. Martin si musel dát do uší sluchátka.
Já spala opět tvrdě. Po snídani jdu na průzkum. Svah je rozvrtaný, jelikož tu vede nová silnice. Resty po výstavbě.
Kolibříci. To byl zase mžik. Zastavili se tady na keři a frrrnk. Černí, lesklí s červenými křídly. Je tady klid. Sednu si na kámen směrem k slunci a nabírám energii. Jirkovi budu říkat mudrc. Tuším, že Všeználkem jsem ho nazvala před tím, ale to je jméno pro Jirku nedůstojné.
Tvrdil, že kdybych spala od severu k jihu ve směru siločar, tak bych nechrápala. Moji teorii spát hlavou k východu zavrhl. Od severu k jihu jsem spala několik let, ale evidentně mi prospěl spánek hlava obličejem k východu. Uvidíme, jak si bude orientovat postel ve svém novém bytě. Polohu netopýra? Tuším, že to bude hlavou ke skleníku.
Dlouho jsem přemýšlela, proč místní sbírají plody akácií. Heuréka. Natrhala jsem je a přidávám je do ohně. Voní a mají velkou výhřevnost. Uhasit oheň a směr Cochabamba.
Cestou je hodně míst, kde těží vápenec a je tu i hodně vápenek. Jednak ve velkých fabrikách několik metrů vysoké a pak i domácí vápenky. U mnoha domů lidé rozbíjejí vápenec a pálí ho v domácích pecích. Obživa je různorodá. Pěstujou dýni a kukuřici. Nebo mají rodinné myčky aut podél řeky.
Předměstí Cochabamby nás fascinuje nově postavenými domy. Podle mě, neuvěřitelně nápadité stavební prvky. Nejsem architekt, ale nespočítatelné množství druhů oblouků a sloupů. Chápu. Sloup je sloup a oblouk je vždy oblouk. Jenže tady každý dům je originál, a všechno tvoří harmonický celek. Mají smysl pro barvy. Jsou odvážní.
Przní to, je to hnusný. Je to parádní, reaguju na tandem vzadu. Někomu se líbí kostka, rovná střecha, všude stejná okna. Respektuju jiný názor. Kopírovat plány dům od domu je srabárna.
Myslela jsem si, že tady ženskou za volantem neuvidím, ale opak je pravdou. Vyrazila starým autem, na korbu naložila deset konví s mlíkem a pruh nepruh, řítila se uprostřed, hlavně rychle dovézt mléko a ne tvaroh do velkého města.
Co si myslíte? Kam jsme se vydali my? Správně je, že na trh. Kostely a muzea otvírají jen v neděli.
Mumraj, ale organizovaný. Zboží mají srovnaný v regálech, ovoce a zeleninu v košíkách, koření v pytlech. Maso? To je barva. Všechny druhy masa a i ryby. Udělám si radost a koupím si chia semínka.
Martin a Jirka dostali hlad. Ohromné porce za pár boliviánů. Tady se opravdu nevyplatí vařit doma. Petro, chceš taky něco k jídlu? Ne, díky. Je hrozné horko. Vyzunknu jen colu. Legrační autobusy. Pěkně se z nich kouří, asi taky horkem.
Odpoledne zastavujeme v městečku Tarata. Neodvažuje se hádat, jak staré palmy jsou. Obejdu celé náměstí a vždy se zastavím u jedné z nich. Čtu si moudrá slova z tabulek. Mají recht, když si budeme ničit matku přírodu, zničíme sami sebe. Dala nám život, když zemře, zemřeme taky.
Městečko je poklidné, ale nemůžu přijít na to, čím to je. Klasický bolívijský mumraj se tu nezabydlel.
Jedeme už na sulky. Martin drží v ruce Gpsku a říká, že mu ukazuje k těm horám před náma. Ty brďo, už zase nechápu, proč začíná věřit tolik té potvoře. Mapa je základ. Nevadí, aspoň poznáme trochu svět. Jedeme několik kilometrů a cesta končí. Martin se dušuje, že je to určitě tímhle směrem. Tak pojede silnicí o kousek dál. Dojeli jsme do vesnice Vilaque. Nemůžeme projet, jelikož se vesnicí valí voda. Vracíme se. Další pokus ve Villa del Carmen. Na sulky jsme ještě nenarazili, ale uchvátil mě hřbitov s hrobkama a vysokou zdí s urnama. S tím se tady setkávám poprvé. Většinou je hřbitov za vesnicí, tady je přímo uprostřed vsi. Mají tady i kanalizaci. Jirka buď spal, nebo dělal, že spí a nechtěl se Martinovi do navigování montovat. Nakonec si nechal od Martina gpsku nadiktovat. Věřím, že teď jedeme sice stejným směrem, ale správnou cestou. Zácpa ve vsi. Kde se tady vzalo najednou tolik aut?
Lidi v černém, asi někdo zemřel. V zahradě u stolů sedí pozůstalí. Možná tu bude celá vesnice. Martina napadá, že mohl zemřít starosta. Po chvíli vyjedeme na hlavní silnici.
K večeru míříme na Aquile. Taky i Jirky Gpska je nějaká divná. Ukazuje cestu po vedlejších místních cestách. Mám si připravit na sulky baterku? Postavíme někde stany? Hele tamhle je nějaký seňor a stojí s autem na docela dobrém plácku,
Jak říká Martin, je lepší zeptat, zda tady můžeme přespat. Chlápek sice říkal, že mu to tu nepatří, ale klidně ať zůstanem. Jak řekl, tak jsme udělali, na trávě mezi poli. Kaktusy jsou tu taky.
Moment, spát se nebude. Ťuky, ťuky na okýnko. Hele Petro, měla bys napsat do deníku důležitou informaci. Bude v deníku, bude i na www.cact.cz. A to, že slovenský časopis nabírá na kvalitě díky mně. Jo, ty myslíš ty články o mahueniích?
To klidně napsat můžu, ale čtenář není blbý. Určitě se bude podivovat nad tím, že nejseš schopný se o kytkách vyžvejknout v jednom čísle a necháváš si pokračování do čísla dalšího. Kvantita vítězí nad kvalitou?
To zavání populismes. Tak dobrou wengarckovou noc.
