V mé sbírce každoročně ochotně vykvétá Echinocereus milleri W. Blum, H. Kuenzler & T. Oldach (1999).
Je to málo známá, neobvyklá, dobře rostoucí a tím sympatická rostlinka předurčená do nevytápěného, nebo jen lehce temperovaného skleníku. Roste hojně v trávě a mezi oblázky na jediné známé, ale pečlivě utajované lokalitě o velikosti tenisového kurtu uprostřed západního Texasu v Coke County, severně od Robert Lee, v nadm.výšce asi 700 m. Klima na lokalitě je suché, v zimě se sněžením a se slabými, přechodnými nočními mrazy, ale s rekordní zaznamenanou teplotou -20°C.
Veliké, žlutozelené květy jsou i víc než 30 mm široké a až 35 mm dlouhé, citronově voní, podobně jako květy příbuzného E. viridiflorus. Patří však do nejužšího příbuzenstva s E. neocapillus, E. canus a E. carmenensis. Semenáčky všech těchto taxonů jsou v mládí, do velikosti asi 2-3cm, zahalené do dlouhých, bílých vlasů. Teprve potom začínají na rostlinkách vyrůstat trny, v případě E. milleri 18-24 krémových okrajových trnů, dlouhých až 15 mm a 1-4 bílé středové trny, až 35 mm dlouhé, později jsou všechny trny šedobílé až šedé-tmavnoucí. Obvykle solitérní stonky až 150mm vysoké a 50mm široké s 11-15 žebry. Ve sbírkách může být také pod dřívějšími synonymními a provizorními jmény: E. chloranthus “Coke County“ nom. nud., E. spec. “San Angelo” nom. nud., E. neocapillus ssp. milleri nom.prov., E. chloranthus “Form Robert Lee” nom.nud.
