22. února
Ráno nás bere Olga na trh miniatur. Kdo to je? Ekeko, bůh hojnosti.
Musíte si něco koupit. Splní se vám, co si budete přát. Nevím, moc na takové věci nevěřím. Podle tradice si vyměníme s Olgou svazek papírových peněz. Čas ukáže, jak bůh je velký a mocný.
Raději budu poslouchat Olgu a její zajímavá vyprávění. Bolívijcům se říká Cholo. Patřili mezi nejchudší vrstvu, která zbohatla. Jakým způsobem se tak vyšvihli, jsem se od Olgy nedozvěděla. Jak říkám. Mluví a mluví. Třeba se k tématu vrátíme? Asi ne. Ukazuje nám školu, další příběh o Donu Boscovi. Projíždíme městem docela rychle, už jsme u vězení San Pedro. Vězeňský místní zvyk dovoluje manželkám navštívit manžela a přespat na vězeňském plácku pod širákem. To je láska? Míjíme park. V centru se stavělo v republikánském stylu, dochovaly se tady domy z roku 1685. Cukrárna. Rychle na kávu. Cukrárna Dumbo nabízí hodně dortů a velký sortiment zmrzliny. Po ledovém osvěžení zajedeme do Valle de La Luna. Skalní město za městem. Hezká procházka. Dozvídám se, že ta kytka je bolivijská národní a jmenuje se Kantuta.
Olga dlouho nevydrží na jednom místu a už nás popohání k odjezdu za kamarádkou, která dělá nejlepší palačinky. Vashka´s Creperie. Na palačinkovém žebříčku popularity se posunula po hodnocení Lumíra a Pavla, kteří její delikatesu ochutnali.
Mezi tím, co se kluci ládujou, pozoruju malýho kluka. To není kluk, ale holka. Tak to vidí Martin. Vsadíme se? Jmenuje se Dan a vlasy má dlouhé, protože mu je ostříhají na křtinách. Kdo přijde na jeho křtiny, dostane pramínek jeho vlasů.
Posilněni jídlem a zážitky se vracíme do Rentacaru. Nějak se vymlouvají? Nebo je to opravdu těžké vyřídit? Dovezou papíry večer k Olze domů. Co s načatým večerem? Podíváme se do centra čtvrti? Koupíme víno, aby se nám dobře poslouchala zajímavá vyprávění o Bolívijcích. Olgo, a co ty, jak ty ses dostala sem? Pan Gajer, začala Olga, byl sklář z Pardubic. Musím se zeptat na Gajera. Jako malé dítě. Znám jen jednoho skláře. Nejmenuje se Gajer a z Pardubic není vůbec. Pro kontrolu. Budoucí tchán Olgy. Tak ten Gajer má tři syny a těhotnou manželku. Píše se rok 1930. Má plán odejít do ciziny, ale těhotná žena je docela komplikace. Zůstane doma a uvidí se. Druhá světová válka začala a i skončila, jenže ani teď paní Gajerová nechce odjet za manželem. Rozvedou se konzulární cestou. Jeden z jeho synů se rozhodne studovat techniku v Bratislavě. Jednalo se o výměnný pobyt studentů mezi Československem a Bolívií. No a tady jsem potkala Josefa, syna pana Gajera, s kterým jsem se vrátila sem. Jmenuju se Olga Gregušková Gajer. Vyprávění končíme o šamanech a nadpřirozených jevech. Hele Petro, pokud příště přijedeš, dej mi vědět a vyjednám ti setkání se šamany.
23. února
Psisko jedno, espera, tranquilo! Kdepak, nějak musí cítit, že už odjíždíme. Dojemný loučení. Nemám ráda loučení. Vůbec se nerada loučím. Tak už dost a basta. Jedeme do Chile. Už jsme se dlouho nedohadovali s Lumčou, přes kterou náves to vezmem tentokrát. Lumča navrhuje malé uličky. Moje Nokia se směje a chce jet na čtyřproudovou silnici. Klukům se můj návrh, na rozdíl od Lumči, docela zamlouval. Pokolikáté už projíždíme Altem? Po několikáté, ale dneska poprvé vidíme přecházet lamy po schodech na most nahoru a na druhé straně zase dolů. Dělají to s takovou elegancí, že by jeden si troufal říct, že to museli nacvičovat.
Včera jsme Lumírovi koupili nějaké tablety na žaludek a dneska se cítí mnohem lépe. Osobně mě nutí pít slivovici na žaludek a jemu samotnému se z ní udělalo šoufl. Asi se předávkoval. Pozoruju krajinu kolem řeky Rio Hito a láká mě se rozběhnout někam na lokalitu. Martine, ozývá se Lumča ze zadu, pokud bys chtěl zastavit, tak maximálně musí být lokalita dva metry od silnice. Mám obrázky z Valle de Luna. Dávám je nezbednému cápkovi, aby nezlobil. Hezký obrázky, co? Hele, co je to? Rovinatá krajina s vysokými věžemi a malým okýnkem u země. Pohled na výtvory inženýra z kresleného filmu o dinosaurech. Ti do podobných věží ukládali úrodu. Teď jsem fracek já. Chci a chci a chci zastavit. Nikdo nechápe, proč. Ani fotit nemůžu? Jak mám pak vědět, zda jde o sýpky, nebo nějaké tajemné hroby. Nechceš si raději zase vyfotit alpaky. Pavlovi se zastavit může. Prej je starší a má i obchod Alpaka, potřebuje fotky na web.
Souhlasím, béžovohnědé chlupy jsme ještě neviděli. Silnice je jak na houpačce. Nahoru a dolů a zase nahoru a dolů. Jen červenice mizí v dáli a ustupuje zeleným mokřinám. Konečně se blížíme k vulkánu Sajama. Impozantní. Sajama se rozhodl schovat hlavu do mraků. Je nízká oblačnost. Sníh na vulkánu se třpytí jako malé zmrzlé slzy. Vjíždíme do Chungara přesně ve dvě odpoledne. Ručička výškoměru je na 4 650 metrech.
Předjíždíme hodně kamionů. Nebudeme zase zajíždět na přechod pro kamiony, tak jako v pondělí? Martin vzpomíná na cestu s Brianem, kdy celnice byla na opačné straně kopce. Uchichtnu se. A z které strany jste přijížděli? Prý spali ve vysoké výšce a nebylo jim moc dobře. Spali v sedě.
Systém kontroly je opět specifický. Tři objekty a běháš od jednoho k druhému. Jedno okno bolivijské, druhé chilské. "Co máš pro mě k jídlu?" zeptá se mě policista. Mám v autě dva banány a med. Strach z fito kontroly mi nedovolí se přiznat. Co máš rád? Zalaškuju si. Usměje se. Jím všechno a mám velký hlad. Posílá mě k jiné budově. Odtud mě vrací zpět. Jdu k němu s prosíkem. Vyskočí z budky a jde se mnou. To se mi ještě nestalo, aby chlap tak svěže kvůli mně skákal.
Martin za mnou něco heleká. Petro, jseš divná? No a co? Když on má tak nádherné modré velké oči. Znovu se na mě podívá. Chceš pomoct? Jasně, že chci. Odvede mě k jiné budce a předá mě nějaké seňoře. To je jako v Románu pro ženy. Ve filmové verzi je modrooký lektor, v knižní podobě vede kurzy angličtiny prdelatá tlustá lektorka ve vytahaných lacláčích. Policajtka se svou velkou prdelí vyleze z budky, místo kalhot má vytahaný svetr a přes něj halabala růžovou šálu. Martin dorazil s autem. Prdelatá si prohlíží auto a papíry. Přehodí si šálu na druhou stranu krku a vyžaduje kopie. Dá se poslat prdelatá třeba do háje? Jen tak mám přejít přes hranice a požádat Chilany o několik kopií pro Bolívijce? Kluci, můžete tam dojít? Když tak ho uplaťte. Tady je pochopitelné, že chtít na bolivijské straně kopírku, je nemožné. Dá se to pochopit. Vloni jsem si šla na finančák pro žádost a kolek. To musíte nalepit ten kolek tady, vyhrkne úřednice. Sladce ji žádám o navlhčovací kancelářskou houbičku. Jak si to asi představujete? Na finančáku nemáme dobrou finanční situaci, tak si ten prst olízněte. Nezlobte se, ale neolíznu. Bůh ví, kde ten kolek měla zastrčenej a na co přitom sahala. Neříká se, že velká prdel základ štěstí? Tak si plivněte, takhle na prst. Tak to už se bavím. Ji polejvá horko vztekem, mě pocit, že to musím dohrát do konce a vyhrát. Prosím Vás, nemohla byste se mnou jít k umyvadlu na toaletu? Nemohla. Prosím Vás, paní vedoucí oddělení je tady? Pojďte a vystřelí ze židle. Práská dveřmi za sebou a pak za mnou. Děkuju moc. Přeju hezký zbytek dne. Není prdel jako prdel. Kluci se vrací s kopiemi. Nakonec si od nich vzal propisku a papíry okopíroval. Seňoře předávám papíry a jdeme k autu. Otevírám kapotu. Kde je číslo motoru a číslo karosérie? Chce vědět. Krčím rameny. Asi stejné gesto používají i tady. Číslo už nechce. Mám jít za ní. Teď se nějak zaměřila na Martinův pas. Odkud je Martin? De La Republica Checa. A odkud z Bolívie jste Vy, ptá se mě. Myslí to fakt vážně? Jsem taky z Česka, auto máme z Rentakaru ze Santa Crúz a v Bolívii jenom cestujeme. Rádi bychom jeli do Chile. Několik minut ještě přehrabuje papíry, potom vyjde z budky a podává mi papíry dva. Jeden je pro Chilany, druhý na cestu zpět. Muchas Grácias. To je trapná groteskní ostuda. Vyhodili jsme banány, salámy, sýry a i med. To byste nevěřili, co kluci nechali v krabici? Seschlé brambory, nahnilou mrkev a cibuli. Divadlo pro policajta. Na otázku, zda převážíte ovoce a zeleninu, všichni kroutíme hlavama, jakože né. Policajt si dojde pro rukavice a zeleninu odborně zlikviduje. Ještě dodá, že takovou zeleninu v Chile taky koupíme.
Na chilskou stranu v horách se snesla mlha. Totální běloba, při které je vidět jen auto před náma. Občas se mlha začne převalovat a vypadá to, že se konečně odvalí, ale kdepak, je mlhově tvrdohlavá. Potok křišťálové vody přeskakuje kameny a valí si to dolů pěkně z kopečka. Mám chuť si zazpívat Vltavu. Za několik kilometrů později symfonická báseň končí. Zdálo by se, že se začne vlévat do řeky jiné, ale po dešti se zkalila. Vždyť říkám, že se zkalila. Nasála bahno a je příšerně zbědovaná. Když byla na kopci, tak si nic takového nepřipouštěla. Konečně se vyjasnilo a kluci vyběhli na cereusy candelabro. Moc se těším, až dojedeme do města Arica. Už jsme zase u toho, zda je dobré plánovat? Jen jedna oprava na silnici a uzávěrka na několik hodin. U silnice se šklebí značka Pare. Kamioňáci občas svérázně ceduli objedou. Martin kopíruje jejich manýry. U budky vyskočila prsatá seňora a s tuny makeupu na tvářích. Martin zacouval k ní a použil jeho oblíbený trik. No hablo espaňol. Yo hablo espaňol. A tak se ptám, kdy silnici otevřou. V devět večer a pak ji opět zavřou zítra na celý den. Cedule Mejor Chile nám dává jasně najevo, že s rekonstrukcí silnice to myslí vážně. Seňora zvedla prst směrem za kamiony, aby Martin pochopil, že tady není pro srandu králíkům. A vůbec, musela vylézt kvůli němu. Zapálila si cigaretu a odkráčela do budky. Vracíme se za kamiony. Kluci hledají dřevo na oheň.
Není to těžké, jelikož na staveništi se válí latě všude kolem. Začíná se smrákat a trochu se ochladilo. Oheň plápolá a kolem se rozlívá příjemné teplo. Tak kluci, jakou chcete? Brokolicovou, česnečku nebo hráškovou? Hráškovou. Jak vojáci v armádě, jednotně hráškovou. Taková polívková harmonie se jen tak neslyší. Přidám do polívky kuskus. Kuskus? Co to je? To je super potravina. Tak o tom jsem něco slyšel. Slyšel a teď i ochutnáš. Konečně kolona kamionů se začal rozjíždět. Naskáčeme do auta a frčíme. Serpentiny jsou osvíceny světly aut. Takový serpentinový svítící had. Nepříjemný pocit mezi kamiony. Několik před vámi a několik za vámi. Martine, prosím tě, netlač se mu na zadek. Po nějaké době ho předjedeme a zvětšíme odstup od kolosu naloženého zbožím. Délku hada kamionů odhaduju tak na deset kiláků. Polovinu cesty máme za sebou a co se to děje? Začínají nás předjíždět čtyři kamiony. Co předjíždět. Řítí se kolem nás auto ne auto, šílená frajeřina. Konečně sjíždíme k moři, kde Martin vydává rozkaz k okamžitému postavení stanu. Počkej, jdu se zeptat tamtěch mlaďochů. Chápu, že jsi utahaný, ale neumírej nám tady. Poradili nám zajet k moři blíž k městu. Za hučení moře stavíme stany a rychle všichni usínáme.
