Pořídila jsem si techniku na zvětšování a fotografování semen, sice vzhledem k současným možnostem docela jednoduchou, ale alespoň nějakou. Puntičkářům či odborníkům mé nedokonalé fotografie s malou hloubkou ostrosti pravděpodobně roztáhnou koutky u úst (v lepším případě), ale i to málo nám laikům stačí k rozlišení struktury povrchu semen. A těch anakampserosy produkují opravdu dostatek.
Rod Anacampseros ustanovil už hodně dávno (1758) slavný Linné. Jméno rodu pravděpodobně pochází z řečtiny, je to složenina slov znamenající něco jako vracet lásku. To proto, že inkriminovaná původní rostlina měla mít afrodiziakální účinky (podle Pliniuse a Plutarcha). Neradujte se a své rostlinky nechte na pokoji, jednalo se totiž o omyl. Tyto pochybné účinky neměl anakampseros, ale pravděpodobně nějaká rostlina, u které se později ukázalo, že jde o rozchodník. Další výklad jména původem z řeckých slov (anakampto a eros) znamená něco jako schopnost ohnout se dolů a souvisí s přirozeným pohybem plodů při zrání.
Celý rod za dobu ustanovení prošel řadou změn a přesunů, v roce 1994 jej G. D. Rowley pro lepší orientaci podle vnějších znaků rozdělil do tří rodů- Anacampseros, Avonia a Grahamia. Toto rozdělení překonaly genetické výzkumy, takže dnes už jsou to všechno zase jen anakampserosy, i když podobu mezi nimi najdete minimální. Další změnou je ustanovení vlastní čeledi Anacampserotaceae, zatímco dříve to byla čeleď Portulacaceae.
Potěšitelné je, že i v současném století se tomuto opomíjenému rodu věnuje několik nadšenců, kteří i dnes nalézají a popisují nové druhy. Díky tomu, pokud vytrvám, mi tento seriálek vydrží na slušný počet dílů s trochou textu a hlavně fotografiemi. A to uvedu jen ty druhy, které jsem pěstovala nebo alespoň někde viděla.
Obecně se jedná o rostliny ze tří kontinentů: z Ameriky, Austrálie (bývalý rod Grahamia) a z jižní a východní Afriky (dřívější rody Anacampseros a Avonia). Všechny druhy mají sukulentní listy nejrůznějších tvarů a některé mezi listy navíc štětiny a chlupy. Většina druhů je samosprašná. Dokonce ke sprášení nepotřebujete 2 květy na rostlině, stačí přenos pylu v rámci jednoho květu a k němu dojde vždy při zavírání. Samosprašnost zjistíte při pohledu do otevřeného květu- pokud je blizna v úrovni prašníků a nepřevyšuje je, určitě při zavření květu dojde k přenosu pylu. Takto anakampserosy snadno tvoří semena. Zralý plod na rostlině se postupně podélně rozpadá a semena pohromadě udrží jen pár dnů. V přírodě se o přenos postará vítr. Klíčivost si semena bez odborného uložení udrží zhruba jen rok, po vysetí klíčí v rámci hodin, maximálně dvou tří dnů, pak už nepočítejte s vyklíčením životaschopných rostlinek. Drobné semenáčky se mi osvědčilo zasypat vrstvičkou jemného písku a při zálivce před finálním otevření výsevu ošetřit chemií proti larvám smutnic.
Následující řádky chci věnovat africkým anakampserosům. Když jsem přemýšlela, v jakém pořadí se jednotlivým druhům věnovat, napadly mě dvě možnosti. Buď postupovat stylem: anakampserosy s chlupatými listy, anakampserosy s lysými listy, anakampserosy kaudexní, anakampserosy- avonie, ale to by možná byla trochu nuda a navíc jsem to již jednou použila. Druhý způsob je klasika: abecedně, pěkně od A do Z. Tím by se všechny logické skupinky pěkně promíchaly a třeba ti, co klasické anakampserosy nemusí, by se tu a tam dočkali nějaké atraktivnější bývalé avonie. Navíc by si znalejší spočítali, co mají čekat příště.
Na závěr této předmluvy chci podotknout, že na popis druhů si určitě nechci připisovat nějaký patent, vycházím z dostupné literatury (Eggli, Dreher, Williamson) a vlastního pozorování, takže se občas mohu mýlit, což mi snad prominete...
Anacampseros albidiflora Poelln. 1929
To jsem si na začátku pěkně naběhla. A. albidiflora byl a vlastně je pro mě doteď velkou záhadou. Když jsem rostlinu tohoto jména u někoho viděla, říkala jsem si v duchu, jak může někdo určit, že je to právě tento druh. Snadno by se dal zaměnit s některými dalšími, protože nemá nějaký jasný, na první pohled rozeznatelný znak: způsob růstu, tvar listů, barvu květů, výskyt… Asi nejjistější je počkat si na semena, protože ta jsou údajně menší než u dalších anakampserosů s chlupatými listy.
Teď trochu teorie. A. albidiflora má být hodně podobný druhu A. filamentosa (proto ty mé pochyby). Stonek je krátký, vzpřímený, sloupkovitý, chlupaté listy na koncích uťaté ,se zahnutou, tupou špičkou. V paždí listů rostou početné vlasy a štětiny, přesahující délkou listy. Květenství je krátké, barva květů (jak napovídá latinské jméno) světle růžová až bílá, takže hodně podobná druhu A. arachnoides. Semena hruškovitého tvaru mají na povrchu bílé bradavičky a mají být drobná (do půl milimetru). V přírodě se má vyskytovat v oblasti Malého a Velkého Karoo (Západní Kapsko).
Mou sbírkou prošlo několik rostlin s tímto jménem, vždy zakoupených u odborníků českých i zahraničních. Ač některé druhy určím celkem snadno, zrovna A. albidiflora bych si zatím netroufla určit ani náhodou.
Poznávací znaky:
Stonky: krátké, sloupkovité
Listy: s podélnými vlasy, na koncích trunkátní s tupou špičkou
Axily: vlasy a štětiny do 2 cm
Květenství: krátké
Květy: narůžovělé až bílé
Semena: drobná (cca 0,4 mm), hruškovitý tvar, bíle bradavičnatá
Anacampseros albissima Marloth 1912
Je zajímavé, že na mé první a vlastně jediné cestě na jih Afriky jsem zahlédla jen několik málo anakampserosů, i když jsem se pohybovala v oblastech, kde měly růst. O to větší radost jsem měla při každém nálezu. Právě takový nečekaný nález se mi povedl při přejezdu od Eksteenfontein k Augrabies Falls v blízkosti města Pofadder. Zastavili jsme na chvíli u hlavní silnice a při zběžném prozkoumání okolí jsem v pruhu mezi silnicí a plotem našla pole s menším množstvím anakampserosů- avonií. Způsob růstu stonků, jejich průměr a barva šupin s hnědými tečkami u vrcholů stonků některých rostlin napověděly, že se jedná o A. albissima či A. grisea. Na přesné určení by bylo třeba znát tvar kořenů, jejich kontrolu jsem si však u frekventované silnice netroufla realizovat. Zbylá posádka byla navíc už hodně netrpělivá (čekal nás ještě pořádný kus cesty) a zpovzdálí mě pobízela ke spěchu. Dodnes při vzpomínce na tuto lokalitu musím zatlačit pomyslnou hořkou slzu v oku- škoda, že nebylo více času na průzkum.
Anacampseros albissima dělá čest svému jménu: albissima znamená nejbělejší. Zhruba 4 cm dlouhé stonky (průměr do 0,5 cm) hustě pokrývají bělostné šupiny. Květy jsou bílé, voňavé. Drobná semena jsou oříškově hnědá s ozdobnými bílými bradavičkami. V přírodě se A. albissima vyskytuje v Namaqualandu a Richtersveldu (Jihoafrická republika) a v Namibii.
Poznávací znaky:
Kaudex- chybí, jen ztloustlá báze stonků
Stonky: průměr do 0,4 cm, délka do 4 cm
Šupiny: široce oválné až okrouhlé, jasně bílé
Květy: pohárkovité, bílé, voňavé
Semena: drobná, oříškově hnědá s bílými bradavičkami
